Alexandr Puškin
překlad: Bohumil Mathesius

MĚDĚNÝ JEZDEC
Petěrburská povídka
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

ČÁST DRUHÁ

 Už však, hle, voda opadává,
 Něva svůj vybouřila vztek,
 jak dřív zas teče nazpátek,
 na vzpouru pyšna sic - se vzdává,
 za sebou kořist zanechává
 štítivě, Iíně. Banditů
 tak tlupa vpadne z úkrytu
 do vsi a láme, loupí, krade,
 rozbíjí, pálí; pokřik všade,
 nadávky, rány v dál i šíř...
 Kořistí ale obtěžkáni,
 bojí se pronásledování
 a utíkají ve svou skrýš,
 po cestě lup svůj ztrácejíce.
 
 Opadla voda, na ulice
 vysvitlo plaché světlo již
 a Jevgenij náš běží více,
 než kráčí v strachu, naději
 ke zkrotlé řeky ručeji,
 kde vítězství, triumfu plny,
 zlobivé kypí ještě vlny,
 jak pod nimi by oheň plál;
 pěn krajkoví v nich ještě pluje
 a Něva těžce oddychuje,
 jak kůň, jenž z bitvy přicválal.
 Jevgenij nahoru a dolů
 po řece patří, shlédne jolu
 i zavolá si člunaře -
 a přívozník odvahy plný
 za groš ho přes bouřlivé vlny
 rád převáží na druhý břeh.
 
 Dlouho se záludnými víry
 probíjel člunek statečně,
 dlouho jej s plavci odvážnými
 chapadly Něva vssát chce svými,
 než popustí - tu konečně
 člun přistal.
 
 Po ulici známé
 nešťastník do známých mu míst
 běží a hledá. Je si jist?
 Je to ten břeh, či zrak ho klame?
 Spoušť vůkol. Všechno svaleno,
 půl strženo, půl sneseno;
 tu domek nachýlený stranou,
 tam jiný se zdí nabouranou,
 posunut třetí. Dokola
 je za mrtvolou mrtvola
 jak na bojišti. Náš Jevgenij
 ve svém mučivém utrpení
 utíká střemhlav hrůzou tou:
 sudba se zprávou neznámou
 jak s uzavřeným listem čeká.
 Náš rek už letí předměstím,
 už vidí záliv. Nedaleká
 je chata s vetchým plůtkem svým.
 Vtšai co je to?
 
 Jevgenij stane,
 popojde zpět, hladí si skráně.
 Vrátí se... stane... jde zas dál.
 Tu místo přec, kde domek stál;
 tu jíva, tady vrátka tuší.
 Kde dům však? Voda odnesla?
 
 Jevgenij se zoufalstvím v duši
 chodí a chodí do kola -
 sám k sobě mluví, nahlas, tiše,
 na jednou v čelo udeři se
 a rozchechtá.
 
 Zas noční mhla
 na chvějné město nalehla;
 však dlouho nespal starý, mladý
 a do noci si vykládali
 o dnešním dnu.
 
 Když jitra svit
 prorazil bledý mraků kryt
 a nad tichou blýsk metropoli,
 nenašel ani stopy už
 včerejší hrůzy; purpurový
 plášť zdobně zahaluje zlo.
 Kolejí starou vše zas šlo.
 
 Ulice opět oživily
 a bezcitně zas po nich čilý
 nárůdek spěchal. Úředník
 do služby chvátá. Kramář vnik
 do sklepa, odčerpává vodu
 a zboží suší, počítá,
 co vzala Něva rozlitá
 a jak si vynahradí škodu
 na bližních. Z dvorů zase už
 sváželi Ioďky.
 
 Milec Múz,
 pan hrabě Chvostov, svými rýmy
 už zpívá nesmrtedlnými
 o povodni té, hrůze hrůz.
 Než bědný, bědný můj Jevgenij!...
 Nesnesl, běda!, jeho duch
 obrazů strašných rozvichření
 a zmát se. Stále bije v sluch
 mu hukot větrů; Něva proudí
 bolavou hlavou. Hrůzy pluh
 zoral mu duši. Městem bloudí
 v snu podivném zajetí.
 Jde týden - měsíc přeletí -
 můj rek už svého do podkroví
 zapomněl cestu. Jeho kout,
 když došla lhůta, pronajmout
 chudému dali básníkovi.
 0 věci své se nehlásil.
 A světu záhy cizí byl.
 Celý den bloudil, venku spával,
 živil (...)
(......)