Karel Václav Rais

SKLENÍK
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

6

Pan pojezdný přichvátav z polí k obědu, vyptal se, co Gustynka celé půldne dělala, jak se měla, a ke konci se tázal: "Nebyl tu nikdo?"

"Návštěva?" usmála se. "Žádná -"

"Snad je panstvu ještě brzy, oni všecko přísně váží," pravil, vcházeje do pokoje. Následujícího dne, sotvaže pojezdný v poledne vešel do kuchyně, ptal se:

"Byl tu někdo?"

"Nebyl."

"Mhm - mhm -"

"Snad že tam dnes není zrovna pěkně," připomněla a povídali si zas o zcela jiných věcech. Třetího dne zase: "Byl tu někdo?"

"Ani živé duše!"

"To je podivné! Že aspoň ti starostovi nepřišli; doktorce se nedivím, ta si dá záležet a stůj co stůj musí přijít poslední."

V následujících dnech bylo podobně, jenomže Karlovy otázky zněly stále nepokojněji.

"Snad zítra -," říkala paní Gusta, ale konečně již jen hlavou vrtěla a na muže se ostýchala podívat, jako by se bála, že sama je vinna.

Když uplynul týden a dosud se nikdo neukázal, povídal při obědě: "Poslouchej, že nás ti lidé chtějí potupit?"

"I to snad ne," mírně mu odpírala, "vždyť jsme jim nic neudělali. Bezpochyby se jim zdá pořád ještě brzy na oplátky - kdopak jim rozumí!"

Sotvaže se však na ni podíval, sklopila oči. Dobře rozuměl, že sama je uvnitř o schválnostech zdejšího panstva přesvědčena.

I napadlo mu: Má maminka ty lidi zná, ví, co v nich je, - jistěže se proto ptala, přijdou-li nám tu návštěvu oplatit. Hned tenkrát mne ta otázka bodla. Jindy přišed k obědu, vypravoval: "Potkal jsem tetku Poupovou. Jindy zdaleka ke mně běhala a našveholila toho, až uši brněly; dnes šla s Bartoníčkovou, a třebaže jsem se na ni zdaleka smál a křičel: ,Vítám vás, tetičko,' sotva hlavou pohnula a řekla jen: ,Dobrý poledne přeju!' " Desátého dne přišed k obědu, již se ani neptal, zapomněl i na polibek a zardělý utíkal do pokoje; kloboukem práskl na postel, shodil kabát a mrzut, rozhněván přecházel. Při jídle byl zachmuřen a mlčel; jenom několikráte rozdrtil v zubech: "Je to pýcha pyšná!" Paní Gusta již v minulých dnech chodila jako po jehlách; jenom jednou mu řekla:

"Ale Karle, nebuď takový bloud, cožpak ti na nich tolik záleží, že sám sebe tak ponižuješ?" Ale Karel stručně odvětil:

"Jí se to řekne, ona není z nich, a když na to přijde, ani mluvit s nimi nemusí - ale já!" Vidouc, že jej každé slovo o té věci dráždí, raději se tvářila, jako by na to ani nepomyslila, jako by jí to bylo lhostejno; ale v duchu se třásla, neroste-li v něm mimoděk i mrzutost proti ní - Dnes již sotva zdržovala pláč a jenjen že bolestně nezvolala: Nehněvej se na mne, že nejsem taková, aby tady se mnou byli spokojeni!

Když se s ní potom odpoledne loučil, pravil jen: "Mám zlost na ty zdejší lidi.'"

"Ale vždyť jsme jim nic neudělali!" zvolala. "Snad že ten skleník nemám a jsem jen chudá -" Pokrčil rameny a řekl: "Co máme s nimi dělat!"

Odešel, nepověděv jí, že maminka za ním přiběhla na pole a naříkala: "I hochu, tak ti u nás byla máslařka a vypravovala, že slyšela, že k vám žádný na tu návštěvu nepůjde. Zůstala jsem zrovna (...)

(......)