Karel Václav Rais

SKLENÍK
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

8

Třetího dne potom paní pojezdná usedajíc k obědu, maně pohleděla do okna a prudce, ustrašeně zvolala: "Doktorovi!"

Honem vlila polévku zpátky do mísy a pojezdný učinil taktéž, Gusta ji odnesla do kuchyně a v minutince stála u plotny, jako by teprve dovářela.

Karel vešel do salónku.

Tu již doktorovi v plné slávě vcházeli.

Paní byla v těžkém bleděmodrém hedvábí, doktor od hlavy k patě v černých šatech, jenom mašle a náprsenka zářily jako sněhová kůra.

Doktorka poodhrnula závoj a šveholila: "Má úcta, paní pojezdná - račte odpustit, že vás obtěžujeme -"

"Prosím, těší mne, račte dále!" všecka zardělá, skromně pobídla paní Gusta a před největší bělčskou honorací otevřela dveře dokořán.

"Jen račte dál - prosím - prosím -"

"Ááá - má úcta - služebnice, pane pojezdný, odpustíte, že jsme se tak opozdili a ještě dnes zdržujeme od oběda, ale to víte - u doktorů!

Můj nikdy neměl dopoledne hodinku volnou, pořád někdo chodil; kolikrát jsem už byla ustrojena, ale nadarmo jsem čekala. A přijít odpoledne? Tak nezdvořilí jsme být nechtěli!" Štěbetala pěnkavčím hláskem a zoubky cenila jako veverka.

"Prosím, prosím, milostpaní -," pan pojezdný ukázal na pohovku a doktorovi se ještě při panině řeči usadili. Prošedlý doktor, se strnišťnatým knírkem, kulatými zády a rohlíčkovitýma nohama v širokých nohavicích, ženin švehol provázel jednotvárným basovým "Ééé - ééé -" Pojezdných usedli na židlích.

"Byl u vás už někdo, paní pojezdná?" nevinně se ptala doktorka.

"Pan řídící s paní."

"A nikdo jiný?" zadivila se. "To je dobře, vidíš, muži, my jsme poměli tolik strachu, že budeme poslední."

"Račte stále mít mnoho pacientů," promluvil pojezdný.

"Mnoho - mnoho, hlavně po vesnicích -," zahuhňal doktor a knírek měl při těch skuhravých slovech na samém nose.

"Ach, vy máte roztomilý salónek, paní pojezdná - roztomilý -," šveholila doktorka, a zoubky zatnuvši do dolního rtu, veverčíma očkama se rozhlížela kolem. "Já to mám nepohodlné, že ho mám v prvním patře, - kohopak mám obtěžovat po schodech. A jak výtečně vypadáte vám ten vzduch svědčí!" Doktorčina hlavička sebou škubala, jako by byla na drátkách: očka jí plaše šlehala po kredenci.

Paní Gusta seděla zardělá a hledala odpověď. "Líbí se mi tu," pravila srdečně. "A co pořád děláte?"

"Stále něco mám - mě hospodářství tuze těší. A kvečeru si vyletíme na procházku -"

"Že vás ani vidět není -"

"Běháme sami, milostpaní, do polí," pravil pojezdný.

"Snad také hodně čtete?" ptala se doktorka a mrkla očkem po knihovně.

"Večer, milostpaní, a já poslouchám; to jsou naše pěkné chvíle," zavelebil.

"Navštivte mne také někdy, paní pojezdná, račte mne navštívit," zvala doktorka a dívala se přímo dětsky prosebně. "Viděla jste, jak bývám sama opuštěna, muž pořád jen běhá a jezdí, takže žiju jako jeptiška; z domova jsem tomu nebyla zvyklá, jsem přeci měšťanská dcera, zažila jsem veselý život - bály, divadla, koncerty - Přijdete, viďte, že přijdete!" Paní doktorová měla suché drobounké (...)

(......)