Karel Václav Rais

ZAPADLÍ VLASTENCI
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

X.

Když se o Mrskaný pondělek preceptor vrátil z ranní, paní učitelová přišla za ním do pokojíčka a podávala mu pěknou kraslici. „Tohle mám odevzdat,“ pravila usmívajíc se. „Od koho?“ ptal se překvapen. „To nemám povídat,“ smála se a pokrčila rameny.

Pomocník rozradostněn domněnkou, že kraslice pochází od té, na niž stále myslil, prohlížel si pěkné rýsování, věneček lístkový a uprostřed něho srdéčko s nápisem: Ze srdce.

„Od někoho dobrého je, to můžete věřit,“ pořád stejně potměšile švitořila paní. 

„Schovám si je na památku –“

Paní učitelová, již odcházejíc, ještě se ve dveřích obrátila, a jako by si byla právě vzpomněla, pravila důtklivě: „To vám povídám, ať si ve Větrově taky skočíte!“

„I já kale neumím!“

„To by bylo hezké, takový mládenec, a neuměl by dokola. A jestli tam přijde Albinka z fary, ať ji taky provedete! Už za tu –,“ a paní učitelová usmívajíc se umlkla. „Ale já opravdu umím málo –“

„I však ona vám nějakou chybičku odpustí!“

„Kdyby tam byl starý, darmo by se mračil, že mu pomocník tancuje s dcerkou; tuhle na faře nepěkně o preceptorech mluvil.“

„Ó, copak Podzimek, to je Větrovák, do práce jako kat a jen ty peníze hrabat na hromadu; ale naparovat by se nemusel, má ještě dva hochy a nesedí na dvorci. Jen vy na nic nedejte a pro Albinku jděte!“

„Třeba by se sama mrzela a styděla – budou tam známí – študenti –,“ zajíkal se.

„Ó vy – však já vám rozumím,“ smála se.

„I věřte mi, že bych si radši toho světa ani nevšímal!“

„Už zas máte ty mouchy v hlavě? Kdopak bude pořád bědovat? Jen vy dejte hlavu hezky vzhůru a dívejte se na svět vesele. Kdyby vaše maminka byla živa, věřte mi, že by vám taky tak radila!“

Pomocník mlčel.

„Poslechněte mě a věřte mi, že vám dobře radím!“ a dveře se za ní zavřely.

Pomocník osaměv znova si prohlížel milý dárek. Vida, myslil si, jakou kraslici mi uchystala, jistě na ní pracovala s Pepičkou. „Ze srdce“ – Ale schovávaje kraslici do truhličky, již se opět mučil pomyšlením, že Albina těch kraslic dozajista rozdala víc 

Když v onen týden na Škaredou středu putoval k babičce, jda Větrovem, stále si myslil, zda Albinu uvidí; ale nebylo po ní památky.

U babičky se tuze potěšil, ba měl tam chvíle, kdy si přál, aby už do Pozdětína nemusil. To působila muka lásky. A přece se zase nemohl dočkat, aby již opět byl ve svém pokojíku a aby již bylo po svátcích…

Když z Lánů odcházel, slzel, jako když poprvé do Pozdětína putoval… Ani na zpáteční cestě Albiny ve Větrově nezahlédl. –

Odpoledne po nešporách pan kantor, bera basu na ramena, povídal: ,,Basa je přec jen těžká muzika! Dnes ji mám vystrojenou, koupil jsem jí za dvacetník popruhů a přezku za groš.“

Pomocník stál již ve dveřích, housle v levačce, pod pravou paží balík partesů.

Starý scholasticus seděl u kamen, študent Václav s maminkou u stolu.

„To vám povídám, pane preceptore, ať těm Větrovačkám pořádně proženete faldy!“ dýmaje z krátké kořenky, brebtal Podroužek.

„Tak sbohem, hochu,“ se synkem se loučil (...)

(......)