Karel Václav Rais

POVÍDKY ZE STARÝCH HRADŮ
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

II.

Od té doby uplynuly téměř tři roky. Byl podzimek roku po narození Spasitelově 1037. Slepý kníže Jaromír dosud žil na hradě Lysé. Bratr Oldřich nebyl již tak nedůvěřivým a přál Jaromírovi trochu volnosti. Vršovci, hlavní nepřátelé rodu Přemyslovců, byli klidni. Netroufali si již Oldřicha proti Jaromírovi popuzovati. Ale dávná zášť jejich neuhasla. Vršovci nenáviděli Přemyslovců jako kdysi rodu Slavníkova pro stálé přátelství rodů těchto s cizinci…

Pavlík hezky již vyrostl. Byl radostí rodičův i Jaromírovou. Již i v knihách dobře čítal a každodenně dobrého knížete potěšil svatým evangeliem slovanským. Jednou se starým knížetem a dvěma zbrojnoši vyjeli až do kláštera sázavského. Všichni byli přistrojeni do šatů prostých rolníkův. Pavlík spatřil mohutnou stavbu chrámu a kláštera sázavského. Slyšeli opata Prokopa kázati a rozplakali se radostí. Slova jeho byla slova rajská, tišila boly a učila důvěře v Pána nebeského. I slavný zpěv staroslovanský poslechli ve chrámě velebném. Jako chorál andělský vznášely se krásné hlasy ke trůnu Pána nebes i země.

Opata Prokopa navštívili ve skromninké světničce jeho. Kníže Jaromír dal se mu poznati. Opat Prokop požehnal vroucně dobrému knížeti a mladému průvodci jeho. Zavedl je do tichého místečka, kde řadu roků v samotě Bohu sloužil a vzdělával políčko svoje. I včely, králíčky a laňku Pavlíkovi ukázal.

Na Sázavě žili mnichové slovanští modlitbě a práci. Byli oddáni lidu, který s důvěrou k nim přicházel na radu. Krajinku kolem kláštera proměňovali v ráj lahodyplný. Bujných sadův a žírných polí přibývalo kolem kláštera. Jiní bratří ve světničkách svých psali knihy slovanské, modlitby, písně, písmo svaté, aby dobrý lid český mohl Pána svého vzývati jazykem otců svých, kteří do milé vlasti přišli přes tři řeky. Opat Prokop byl andělem, kterého Pán seslal národu českému, jako někdy světce Cyrilla a Methuda!

Když starý kníže s Pavlíkem se vrátili na Lysou, každodenně dlouho si vyprávěli o Sázavě.

„Chtěl bych, dědečku, býti mnichem na Sázavě,“ pravil jednou Pavlík.

„Stýskalo by se mi po tobě, synu, ale požehnal bych ti na cestu do posvátných síní kláštera slovanského,“ vroucně odpověděl mu kníže a přivinul ho k sobě.

„Chtěl bych také psáti knihy pro český lid, měl by po mně jednou pěknou památku,“ doložil ještě hoch. Jaromír se zamyslil…

Na počátku listopadu, když žluté listí sypalo se s jabloní a hrušní, když severák hvízdal po údolí labském, zavítal na hrad Lysou moravský kníže Břetislav s chotí svou Jitkou a dětmi Spytihněvem, Vratislavem a Konrádem. Jeli na Vyšehrad navštívit dědouška i babičky. Kníže Oldřich poslední čas postonával.

Šveholem milých dětiček Jaromír potěšil se srdečně. Slíbil, že přijede brzy do Prahy, aby spatřil churavého bratra.

Byla tmavá, zimavá noc 9. dne měsíce listopadu. Černé chumle hustých mračen proháněly se po obloze. Nikde ani hvězdička nezasvítila. Vlny labské děsivě hučely tmou.

Kníže Jaromír s rodinou páně kastelánovou seděl při jednoduché (...)

(......)