Karel Václav Rais

ZE SRDCE K SRDCÍM
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

III. V bělidle

Dům, ve kterém bydlel můj německý „tatínek“, správce bělidla, byl vysoký, dvoupatrový. Obě patra byla však pouze z prken, která stářím a dešti, jež kapkami svými do nich pleskaly, silně byla zčernala, tak že celý dům chmurně zíral do okolí. Za to přízemí bylo pěkně obíleno a vždy čistá okna hezky dívala se do květinové zahrádky; v hořeních patrech byla pouze dřevěná, stahovací okna. Pod samou střechou byl zbytek ze starších dob, černý ciferník se dvěma pozlacenýma ručičkama, jimiž točiti bývalo mojí radostí.

Hoj, byla to podívaná, když vyběhnu až nahoru, k bývalým hodinám, díval jsem se celou tou dvoupatrovou půdou dolů — div se mi hlava nezatočila! Od samé střechy na dlouhých bidlech visely dlouhaté kusy bílého plátna, vlající jako široké bílé prapory; někdy z nich voda jen jen crčela.

Vedle obydlí našeho stál malý domek, ve kterém skrýval se parní kotel a vedle něhož do výše strměl vysoký červený komín; mnoho dalo mi starosti, jak as pan kominík tuto ohromnou stojící troubu vymetá; teprve později, když již němčině trochu jsem rozuměl, vysvětlil mi statečný topič, červenolící Wiesner, že jsou v komíně stupínky. Všeho jednou viděl jsem mistra kominíka dívati se hořením otvorem komínu — vesele na mne dolů zakýval.

Pana mistra kominíka míval jsem rád, chodil k nám v neděli odpůldne na návštěvy, ne však umouněn, ale pěkně vyfintěn, jako nějaký hrabě, s obličejem růžovým a pěknýma modrýma očima, které jindy příšerně bělely se z učazeného obličeje; zvláštní obdiv můj vzbuzovaly jeho dlouhatánské kaštanové kníry, na koncích pečlivě do špiček navoskované. Byl Čech, a proto se mi líbil. —

Za domkem s parním kotlem stál dlouhý dům o přízemku, ve kterém byl obrovský mandl a kde řady dělníků upravovaly a skládaly balíky čistého, lesknoucího se plátna.

Za mandlem byly konírny, v nichž stávali tři pánovi koně: jeden hnědák do tahu velikého vozu a dva pěkní bělouši ku pánovu kočáru. S hnědákem jezdíval statečný horák, jejž jmenovali jsme Hannes, chlapík to ne právě tuze chytrý, ale dobrák od kosti. Nosil se čistě po horácku: široký hrubý klobouk se střapci, modrá vlněná kamizola, brslenky a vysokanské boty.

Měl jsem ho rád, protože někdy posadil mne na koně a dovolil, abych jel jako pán do konírny. Vozka od koní byl málomluvný (...)

(......)