Karel Václav Rais

ZE SRDCE K SRDCÍM
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

II. V Němcích

Již vjeli jsme do města; jindy rád díval jsem se na pěkné vysoké domy, dnes jakoby vše na mne padalo. Můj nový „tatínek“ byl správcem bělidla; věděl jsem, že budu bydleti v bělidle. Postranní ulicí jeli jsme ku Labi, za nímž uprostřed zelené louky leží bělidlo. Nový tatínek vyběhl nám naproti, pomohl mi s vozu a vedl do vnitř; cestou na mne mluvil, pozoroval jsem, že jsou to slova sladká, ale mne mrazila.

V pěkné úhledné světnici spatřil jsem novou „maminku“; políbil jsem jí ústa i ruku. Pohladila mne po tváři; mluvila na mne pěkně, zdála se býti hodná; ale taková, jako maminka má tam v dáli nebyla, taková maminka jedinká jest na světě.

Dětí měli šest, nejstarší Anna chystala se na cestu do Čech, nejmladší Mína lezla ještě na podlaze, jak se to dělati dalo. Prohlédl jsem si obydlí; pěkné dva pokoje, lepší, nežli jsme doma měli, ale naše stará, ošumělá police, žlutě natřený stůl a stará skříň daleko jsou lepší nežli zde ten lesklý nábytek. Vše tu na mne padalo — vyběhl jsem ven. Kolem našeho vozu nahromadila se tlupa dětí a několik dělníků, kteří otci pomáhali skládati starý můj zelený klavír. Všickni si mne prohlíželi, patrně má drobounká postavička vzbudila jejich obdiv — takové vyžle a již ho vedou do ciziny.

Několik hošků přiskočilo ke mně a počalo na mne zcela kamarádsky mluviti, smáli se, ale já — já obrátil jsem se a utekl do vnitř.

Poledne zvolna se přiblížilo; otec obědval, ale já neměl na jídlo ani pomyšlení, vytratil jsem se, vyběhl ven a usedl jsem na trávník před domem. Společnosť kolem vozu zevlující zatím se rozešla, zůstal jsem tam sám v trávě schoulen; hlava klesla do dlaní a já plakal, ach, plakal tak hořce. A což teprve, když otec dával mi „s Bohem!“ když zlíbal jsem jej naposled, když usedl na vůz, a bílý koník zvolna vyjížděl z bělidla…

Ještě po letech (...)

(......)