Karel Václav Rais

ZE SRDCE K SRDCÍM
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

V. Mezi dělníky

Staré hlavy dělnické! Vám vlastně posvěcena tato vzpomínka, vy jste, na které tak často vzpomínám a vzpomínati nepřestanu; vy byli jste mi otci, přátely, bratry — vy, čeští dělníci, jen vy! A dostanou-li se i některému z vás řádky chudého péra mého do rukou, zda rozpomenete se ještě na mne? Ó, nehoršete se, že lásku vaši, dobrotu a přátelství staročeské nepodařilo se mi vylíčiti tuto docela!

Jen upřímnou vůli přijměte na důkaz vděčnosti mé opravdové!…

Když poprvé dělníky z bělidla viděl jsem věšeti plátna na vysoké koly, bylo mi jich z duše líto. A tenkráte bylo to ještě o teplém podzimku, což teprve v zimě! Z hromad plátna jenjen se cedilo, kusy tuhly jim v ruce na tuhé koráby; ten z hrubé látky ušitý rukáv na paži, na kterou balíky plátna vkládali, nechránil těla před vlhkým mrazem.

Měli široké hrubé klobouky, v zimě chlupaté čepice, tělo kryl jim hrubý šat záplatovaný. Byli to skoro všickni hlavy již sestaralé, mnohým sníh sbělil temeno; a většinou byli to češi z blízkých vísek Štěpanic, Mrklova, Branné. Celý týden lopotili se za mzdu ne právě velikou a v sobotu v podvečer veseli klusávali domů k rodinkám svým, které dojista celý týden toužily po nich, uvažujíce znova každé slovo otcovské, minulé neděle promluvené.

Jen někteří zůstávali i v neděli, a to byli ti, kteří neměli na tom božím světě nikoho, s kým v neděli by se potěšili, kterým ze všeho zbyla jen práce, lopota a — vzpomínky! Celé večery mezi nimi prožil jsem v dělnické světnici. Byla to veliká, vysoká světnice s předsíňkou, ve které stály skříně až do stropu, hrubé, nebarvené, rozdělené na řadu almárek, z nichž po jedné sloužily každému dělníku za spižírnu, ve které schovával svůj chléb, máslo, sýr, mouku, trochu koření, zeleniny, brambor. Běličská světnice měla prachudý, dehtem natřený nábytek: hrubé stoly a lavice. Po stěnách rozvěšeny byly zástěry, haleny, klobouky, na oknech stály dýmky. V jednom rohu černala se vysoká, obrovská kamna, sloužící celé té rodině (...)

(......)