Karel Václav Rais

Z DOMOVA
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Pavla

 Dům Pavlin rodný chatrné měl krovy,
 jež nuzně clonil omešený doch,
 však Pavle v očích kvítek pomněnkový
 i v jizbě chudé rozkvétati moh’;
 a není děj to v božím světě nový,
 že zahleděl se nejbohatší hoch
 v to modro čisté v černi jemné řasy
 a uviděl tam všecky nebes krásy.
 
 Ta dívka milá zajala ho všecka -
 když Václav hlavu sklonil do spánku,
 zřel očka její, upřímnost v nich děcka,
 v ně díval se jak v jasnou studánku;
 v sen zvonila mu píseň její žnecká,
 jež závodila s písní skřivánků,
 když k jetelině spěchávala poli
 a žala potom paličkaté stvoly.
 
 I Pavlu divná opřádala vnada -
 sen lásky prvé, jarní, teplý dech,
 hned nechápala hlava její mladá,
 dál duše čistá v pestrých plula snech,
 až slova vroucí: „Václava mám ráda!“
 se zachvěla jí jemně na ústech.
 Ten vzdech pak letěl v říši hvězdných světel…
 Kol byla noc, a voněl rmen i jetel.
 
 Dál žili jenom mladé lásce svojí
 a nořili se v její pohádky.
 Když měsíc chvěl se v rokotavém zdroji
 a jemný ševel vanul poupátky,
 stál Václav denně za zrosenou chvojí,
 jež u Pavliny rostla zahrádky,
 až dívka přišla drobným krůčkem laní
 a hoch ji k sobě mužnou vinul dlaní.
 
 Však blaho jiných lidem spáti nedá!
 Vše zvěděl brzy tatík bohatý -
 a v srdce pýcha se vzdorem se zvedá,
 že tužby svoje viděl rozváty;
 vždyť místo lánů bídu synek hledá
 a za hedváb chce míti záplaty.
 Ó, tatík těžce nenaplnil váčků,
 by syn si jednou zašel pro žebračku.
 
 Pak v barák chudý ostrá vzkázal slova,
 ať lepší pozor mají po dceři,
 že nepodá se ruka Václavova
 jen ledajaké holce z pazdeří,
 jež chytré tužby v mladé hlavě chová,
 jak na statku se pěkně opeří;
 ta kouzla vábná, chytračka jež líčí,
 již rázná ruka tatíkova zničí.
 
 A v domku chudém otec bílé hlavy
 slov drsných příval slyšel v tváři bled,
 pláč v prsou při nich cítil usedavý,
 však neplakal, jen zachvěl se mu ret,
 ó tušil, žal jak dceři srdce dáví,
 a starostlivý upřev na ni hled,
 jen zašeptal: „Ztiš, dítě, marné stony,
 tvůj otec ví, žes při tom bez úhony!“
 
 Ač srdce v Pavle žalobně se chvělo,
 šla svázat uzlík v bolném záchvatu,
 pak otci řekla: „Polibte mi čelo,
 já nezabudu nikdy na chatu,
 kde dlíte vy a kde se vše mi skvělo,
 když láska v srdci jarem kvetla tu -
 Jdu v širý svět a hledat budu služby,
 bych snáze nesla zklamání své tužby!“
 
 Šla bystře vpřed a zpátky nepohlédla,
 žal němý hnal ji smutnou do dáli;
 tu jetelina byla před ní zhnědlá,
 kde na sebe se nejprv usmáli,
 tou pěšinou se blaženě s ním vedla,
 zde v době blahé mlčky postáli
 a poslouchali, bor jak šumí, sténá
 a voní měkce tráva porosená.
 
 Kol bory stály zádumčivě snící,
 on nevyšel z nich, aby rameny
 svou naposledy sevřel kukavici
 a zlíbal tvář jí, vlasů prameny;
 slz trpkých ručej nesvlažil jí v líci
 a neochladil žalu plameny -
 šla tiše v dálku, opuštěna, bledá,
 jak ptáče siré, domov jež si hledá.
 
 I našla dům, kde po lopotě (...)
(......)