Karel Václav Rais

Z DOMOVA
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Dávno, dávno tomu…

 Dávno, dávno tomu,
 co jste do Jičína,
 otče drahý, z domu
 vyprovázel syna.
 
 Za jiskrné zimy,
 za květného jara
 kývala nám z dáli
 chmurná brána stará.
 
 Málo bylo řečí,
 ale duše obě
 po té cestě vroucně
 vinuly se k sobě.
 
 Už k té černé bráně
 zbýval kus jen krátký,
 když jste tiše řekl:
 „Musím, hochu, zpátky!“
 
 Za vámi jsem hleděl,
 prsa plná bolů,
 že zas nebudeme
 řadu neděl spolu.
 
 Na vás jenom lpěly
 suché, horké oči,
 až jste se jim ztratil,
 kde se cesta točí…
 
 Táhly šedé roky,
 patronové chladní,
 a my k sobě přišli
 sotva někdy na dni.
 
 Zabušilo v boku,
 zahořelo v řase,
 že se, třeba krátce,
 máme spolu zase.
 
 Přiklonil jsem na vás
 skráně svoje vroucí,
 abych opět slyšel
 vaše srdce tlouci.
 
 Všecky struny duše
 rozchvěly se ve mně,
 že nad toto srdce
 nemá pro mne země.
 
 Až pak jednou přišli
 dnové hrozných bolů,
 a my tiše jeli
 známou cestou spolu.
 
 S prokvetlou já skrání,
 s hořem v srdci věrném
 a vy v rakvi spící
 na tom voze černém.
 
 V mládí vy mne, nyní
 já vás doprovázel
 a do prachu cesty
 slzičky jsem sázel…
 
 I teď časem chvátám
 od té černé brány -
 kolem kraj náš milý
 jako malovaný.
 
 Stávám zas, kde cesta
 za vršek se točí,
 kde mi navždy zmizel
 tatíček můj s očí.
 
 Srdce v prsou buchá,
 v běh mne nutí ručí -
 že ho ještě chytnu,
 sevru do náručí…
 
 (Dětem bez domova 1905.)