Karel Václav Rais

Z DOMOVA
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Matka

 Matičce mojí teď patnáct už roků
 to srdce přestalo bušiti v boku.
 
 Ach, duše rozmilá! po celé žití
 nám dětem na cestu stlala jen kvítí.
 
 Otci vždy říkala v sednici chudé:
 „Jen ať jim pomůžem’, nám nějak bude!
 
 Ať si dlaň okorá, čelo ať zšedlo,
 kéž by jen ve světě dětem se vedlo!“
 
 Děti se rozlétly - - doma jen zbyli
 maminka vetchá už, tatínek bílý.
 
 Potom jen čekali v psaníčkách zprávy,
 co děti dělají a jsou-li zdrávy.
 
 Když lístek přiletěl, četli jej tiše:
 „Rád nás má - vzpomíná - srdečně píše.“
 
 Teď naší mamince patnáct už roků
 to srdce přestalo bušiti v boku.
 
 Na našem hřbitově hned blízko dveří
 rov leží, cloněný růžnými keři.
 
 Mně mládí zmizelo jako ta duha,
 starost jen zůstala šedá a tuhá.
 
 V lopotě života, při práci denní
 domů k nám zaletět kdy ani není.
 
 Duše jen v myšlenkách denně se vznáší
 na chvilku na hřbitov k mamince naší.
 
 Ale má matičko, přijde ta doba,
 kdy my se navždycky sejdeme oba.
 
 Odplyne také mně ta řádka roků
 a skráň má schýlí se k vašemu boku.
 
 Jako když s vámi jsem tam u nás býval,
 jako když na srdci vašem jsem sníval.
 
 Aťsi pak hrudy mně do rakve duní -
 jenom když u matky - ach, jen když u ní!
 
 (Doma 1902.)