Karel Václav Rais

VZKAZY VLASTENECKÉ
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

V cizině

Všecky štuttgartské noviny a po nich i jiné německé listy celé stati věnovaly mladému barytonistovi, který jako hvězda zářivá objevil se na štuttgartském nebi divadelním.

Po prvém vystoupení slovutného zpěváka oplývaly noviny chválou krásného hlasu, vznesené postavy, kouzelného oka, kučeravých vlasů a ještě jiných krás a vzácností — —.

A po štuttgartských listech začaly ostatní listy německé s vychvalováním do nebes a s radostným voláním: „Raduj se Germanie, neboť ze synů tvých vyrostl opět jeden, jenž chloubou tvojí bude po světě veškerém. Raduj se, syn v luzích tvých odchovaný slávu tvoji světem ponese… A sem tam vyskytla se snad také básnička, jíž nadšená duše nějaká opěvala pěvce pěvců…

Na balkóně jednoho z nádherných domů štuttgartských ještě pozdě v noci stál hrdina, o němž noviny ony chvalozpěvy světem posýlaly.

Byla vlahá hvězdnatá noc letní, noc taková, ve které vzpomínky nejkrásnější klíčí v duši omlazené. Nebe bylo bez mráčků, ale jakýsi bleďounký závoj zastíral celou tu klenbu velebnou…

Znáte letní nebe? —

Na východním nebi docela nizounko stála hvězda světla jaksi plačtivého, tak teskně dívala se s blankytu jako oko uplakané.

K té hvězdě díval se oslavovaný barytonista a oko jeho zakalilo se také… Celé zástupy upomínek letěly myslí pěvcovou. —

Tam v dáli, kde svítí ta hvězda zkalená, uplakaná, tam leží ona země, jejíž háje a luhy vdýchaly v ňadra pěvcova prvou píseň! Tam na blízku vrchu, s něhož rozhled upoutal kdysi družinu Slovanův, tam blízko vrchu, s něhož smutně shlíží bílá svatojirská kaplička, blíže požehnaných strání mělnických, tam jest městečko malé jenom, ale milé, ach tak milé, a v něm domek s nízkou střechou, bílou stěnou, v němž pěvec prožil nejluznější sen mládí. Tam hladívala jej matička a tam zmozolnatěla ruka otcova pro něj, jen pro něj…

Zpíval všecky písničky vykvetlé na luzích domácích!

A léta běžela rychle, přerychle.

Potom kloučka Jeníka zavezli až do věžaté matky na Vltavě, mezi zdi, jež tolik toho o staré slávě vypravují.

I při studiích Jeník stále (...)

(......)