Romain Rolland

DOBRÝ ČLOVĚK JEŠTĚ ŽIJE
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Tažní ptáci neboli Serenáda v Asnois

Červen

Včera ráno jsme se doslechli, že se cestou v Clamecy zastaví dva vzácní hosté, slečna de Termes a hrabě de Maillebois. Ale nezastavili se vůbec a jeli až na asnoiský zámek; stráví prý tam tři nebo čtyři týdny. Konšelská rada rozhodla, že podle starého dobrého zvyku pošle zítra k těm dvěma šlechtickým ptákům deputaci, aby jim jménem města blahopřála k šťastné cestě. (To je orací, jako by to byl nějaký zázrak, když takové veliké zvíře dojede z Paříže v tom svém hebce vystlaném kočáře, pěkně v teple, do Neversu bez bloudění a bez zlámaných kostí!) A opět podle starého dobrého zvyku se rada usnesla přidat k tomu pro jejich zobáčky nějaké ty mlsné koláčky, které jsou pýchou našeho města, a veliké polévané suchary, které jsou naší specialitou. (Můj zeť Florimond, cukrář, jich napekl tři tucty. Radní páni chtěli tucty jenom dva; ale náš Florimond, také konšel, dělá všecko štědře: kus po šestnácti groších; však to město zaplatí.) A konečně, aby okouzlili všechny jejich smysly najednou, a protože při hudbě prý se lépe jí (já o takové věci nikdy nedbám, když jím a piji), určili čtyři nejlepší muzikáře, dvě violy, dva hoboje a k tomu ještě buben, aby na ty své inštrumenty zahráli zámeckým hostům, až do sebe budou cpát ty naše koláče, nějakou tu serenádu.

Já jsem se přidal k muzikantům se svým klarinetem, třebaže mě o to nikdo neprosil. Nemohl jsem zanedbat takovou příležitost, při níž je možné spatřit nové tváře, zvláště když jde o dvorní drůbež (ne ovšem z kurníku ze dvorečka: beru vás za svědky, že jsem nic takového neřekl). Mám rád jejich hebké peříčko, jejich kvokání a pokukování, když si hladí peří, anebo chodí sem tam, nafukujíce se, vrtíce zadkem, s nosíčkem ohrnutým k nebi, opisujíce taneční kruhy svými křídly, pracičkami a tlapkami. Ostatně každý, nechť je ode dvora nebo odjinud, každý, kdo mi přináší něco nového, je pro mne vždycky krásný. Jsem Pandořin syn, rád pootvírám všecky pokličky, všecky dušičky, čisté i špinavé, tučné i hubené, vznešené i nízké; rád slídím v srdcích, rád vím, co se v nich děje, starám se o to, co se mě netýká, všude strčím nos, čichám, čmuchám, ochutnávám. Ze zvědavosti bych se dal i zmrskat. Ale přitom (můžete být bez starosti) nikdy nezapomínám spojovat vždycky zábavné s užitečným; a protože právě pro pana z Asnois mám v dílně dvě veliké řezbářské práce, řekl jsem si, že je budu moci pěkně pohodlně, bez jediného groše vlastních výloh, dopravit na některém voze spolu s deputací, violami, hoboji a polévkovými suchary. Vzali jsme s sebou také mou drahou Glodii, Florimondovu dcerku, abychom, když to nic nestojí a když už jednou je tu taková příležitost, využili vozu do posledního místečka. Kterýsi druhý konšel vzal svého synka. Apatykář pak naložil na vůz sirobů, vinných likérů, medoviny a zavařenin, jež mínil, jakožto své výrobky, darovat na útraty města Clamecy. Připomínám, že můj zeť to zle odsuzoval, řka, že to není zvykem a že kdyby každý mistr, (...)

(......)