Romain Rolland

DOBRÝ ČLOVĚK JEŠTĚ ŽIJE
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Mor

První červencové dni

Správně se říká: „Neštěstí pomalu odchází, ale cvalem přichází.” Stalo se postiliónem orleánské pošty, aby nás mohlo navštívit. V pondělí minulého týdne se zatrousil jeden případ moru do Saint-Fargeau. Špatné zrno, rychlý vzrůst. Ke konci týdne bylo již deset nových. A potom, přibližuje se stále více k nám, včera propukl mor v Coulanges-la-Vineuse. To byl poprask v celém kraji!

Všichni stateční vzali nohy na ramena. Sbalili jsme ženy, děti a housata a poslali jsme je pryč, až do Montenoisonu. Naštěstí je i neštěstí na něco dobré. V domě už není tolik štěbotu. Florimond také odešel s ženami, předstíraje - je to ale zpropadený potměšilec! - že nemůže jenom tak opustit Martinu, protože chodí s outěžkem. Také z velikých pánů našli mnozí výborné důvody k procházce za město; zapřáh-li vozy a den se jim najednou zazdál vhodný k tomu, aby si zajeli obhlédnout úrodičku.

My, kteří jsme zůstali doma, jsme se jim jenom posmívali. Vtipkovali jsme o těch, kteří činili opatrné přípravy. Páni konšelé postavili stráže u městských bran a na auxerské silnici a přísně jim nakázali, aby odháněli všechny chuďasy a cizí venkovany, kteří by se pokoušeli vejít do města. Ostatní, páni úředníci a měšťané s plnými váčky, musili se aspoň podrobit prohlídce našich tří lékařů, mistra Štěpána Loyseaua, mistra Martina Frotiera a mistra Filberta des Veaux, vyparáděných proti morovým útokům dlouhými nosy plnými mastiček, maskami a brejlemi. Tomu jsme se něco nasmáli; a ani mistr Frotier, dobrák člověk, nedovedl zachovávat vážnou tvář. Strhl nos řka, že ho ani nenapadá, aby ze sebe dělal předpotopní zvíře, a že ostatně těm hloupostem nevěří. Ano, ale zemřel na ně. Je ovšem pravda, že mistr Štěpán Loyseau, třebaže ve svůj nos věřil tak, že s ním i spával, zemřel jakbysmet. A jediný tomu ušel mistr Filbert, protože, jsa mnohem prozíravější než jeho druhové v povolání, opustil ne svůj nos, ale své místo... Ale počkat, příliš chvátám a už jsem pomalu u konce svého povídání, ještě než jsem zakulatil úvodní slova! Začněme znovu, synu, a vezměme to ještě jednou pěkně od Adama. Vzpomínáš si ještě, jak to začalo?

Tak tedy my jsme se tvářili jako stateční Richardové Lví srdce. Byli jsme si tak jisti, že nemoc nás nepoctí svou vzácnou návštěvou! Má prý jemný nosíček; a vůně našich koželužen jí nevoněla (každý ví, že není nic zdravějšího). Když se posledně vyskytla v našem kraji (to bylo kolem roku patnáct set osmdesát; byl jsem tehdy v letech starého volka: čtrnáct), přiblížila svůj nosík k prahu našich bran, ale když je očichala, vrátila se, odkud přišla. Právě tenkrát - navysmívali jsme se jim proto něco - obyvatelé Chátel-Censoiru, nespokojení se svým patronem, slavným svatým Potenciánem, protože je špatně ochraňoval, vyhodili ho a vzali si na zkoušku jiného, pak opět jiného a pak ještě jednoho a vystřídali jich tak dohromady sedm, vybírajíce si jednoho po druhém, Saviniána a Peregrina, Filiberta a Hilaria. Ba, když už nevěděli, (...)

(......)