Romain Rolland

DOBRÝ ČLOVĚK JEŠTĚ ŽIJE
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Bréveský farář

Začátkem dubna

Sotvaže byly cesty vyčištěny od těch nevítaných hostí, rozhodl jsem se, že půjdu bez průtahu navštívit drahého Chamaille v jeho vísce. Neměl jsem ovšem strach o něho. Ten kujón se dovede ubránit! Ale to je jedno, člověk je klidnější, když vidí vzdáleného přítele na vlastní oči... A potom také, bylo záhodno protáhnout si trochu údy...

Odešel jsem tedy, nešpitnuv nikomu ani a, ani b, a šel jsem pohvizduje si po břehu řeky ploužící se podél úpatí lesnatých vršků. Na mlaďounkém lupení se perlily kapičky drobného blahodárného deště, slzičky jara; deštíček se chvílemi odmlčoval a potom se zas pokojně rozšuměl. V háji pískala zamilovaná veveřice. Na lukách štěbetaly husy. Kosi zpívali z plna hrdla a datel kdesi vyťukával své „titi-pýt!...”

Cestou jsem se rozhodl, že se v Dornecy stavím pro svého druhého přítele, notáře mistra Paillarda: jako tři Grácie musíme být všichni tři, máme-li být „komplet”. Zastihl jsem ho v jeho studovně, jak si zapisuje do poznámek počasí, sny, jež v noci měl, a jak na politiku nahlížel. Před ním ležela na stole vedle De legibus otevřená Proroctví Nostradomova. Trčí-li člověk po celý život doma, vynahrazuje si to duch a probíhá se tím volněji po pláních snu a v houštích vzpomínky; a když on sám nemůže řídit tuto kulatou oběžnici, čte v budoucnosti, co se se světem stane. Vše prý je psáno: to rád věřím, ale přiznávám se, že se mi dosud nikdy nepodařilo dočíst se v Nostradamových proroctvích něco o budoucnosti dříve, než se naplnila.

Spatřiv mě, dobrý Paillard zazářil; a celý dům, shora dolů, se rozezvučel naším bujarým smíchem. Je to radost, dívat se na toho obtloustlého človíčka s poďobanou tváří, s širokými lícemi, se zarudlým nosem, s očima přimhouřenýma, čilýma a zchytralýma, s výrazem mrzoutským, hubujícího na počasí i na lidi, ale v jádře znamenitého šprýmaře, věčného posměváčka a mnohem lepšího vtipálka než já. Září, když se mu podaří nabulíkovat vám s vážnou tváří nějakou úžasnou pitominku. A krásný je na něho pohled, když vážně sedí s lahví v ruce u stolu (chutě pojídaje a ruče popíjeje) a pobrukuje si svou písničku. Ježto byl rád, že mě vidí, svíral mi ruce svými prackami, velikými a těžkými, ale stejně jako on čtveráckými a čertovsky obratnými v ovládání nástrojů a nářadí, v pilování, dlabání, vázání i řezbaření. Všechno v domě si vyrobil sám; a není to sice všecko krásné, ale všecko je to vyrobeno jeho rukou; a krásné nebo škaredé, je to uděláno k jeho podobě.

Jenom tak, aby nevyšel ze zvyku, postěžoval si na to i na ono; a já, abych mu odporoval, jsem shledával to i ono dobrým. On je doktor Čímdálhůř a já zase Čímdállíp: a tím se bavíme. Huboval na své klienty; a je ovšem nutno přiznat, že s placením příliš nespěchají; vždyť některé jeho pohledávky jsou staré pětatřicet let; a on, ačkoli by jistě potřeboval, nespěchá příliš, aby je dostal. A jestliže někteří přece zaplatí, je to jenom náhodou, že si na to vzpomněli; a platí in natura: košem vajec, (...)

(......)