Saki

Léčba neklidem
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

KLID A MÍR VENKOVA

Crefton Lockyer si hověl jak tělesně, tak duševně na kousku pozemku, půl na sadě a půl na zahrádce hned za dvorem statku. Po napětí a hluku dlouhých let prožitých ve městě dolehl klid a mír venkovské usedlosti v kruhu pahorků s téměř dramatickou intenzitou na jeho smysly. Nepřátelský čas i prostor jako by přestal existovat; minuty pozvolna splývaly v hodiny a luka i lada se hebce a nepostřehnutelně svažovala do ztracena. Býlí ze živého plotu se dralo mezi květinové záhony, kdežto žluté fialy i zahradní keře podnikaly protiútoky do dvora i na cestu mezi živými ploty. Ospalé slepice a vážně zaměstnané kachny se cítily stejně doma na dvoře, na sadě i na silničce; nic se nezdálo trvale patřit na jedno místo; dokonce ani vrátka vždycky nevisela na příslušných stěžejích. A celá scenérie byla pohroužena v hluboký mír, působící téměř magicky. Odpoledne měl člověk pocit, že do odpoledne trvá odjakživa, a za soumraku zase věděl, že nikdy nemohlo existovat nic jiného nežli soumrak. Crefton Lockyer si hověl na lavičce pod starou mišpulí a říkal si, že tady konečně našel kotviště, které si v duchu tak zálibně maloval a po němž jeho unavené a rozdrásané smysly v poslední době tolik toužily. Chtěl se usadit natrvalo mezi těmi prostými přátelskými lidmi, postupně se obklopit skromným pohodlím, po jakém toužil, ale jinak se co možná ztotožnit s jejich způsobem života.

Zatímco mu tohle rozhodnutí pomalu zrálo v hlavě, připajdala sadem nějaká postarší žena. Poznal v ní členku domácnosti, matku nebo snad tchyni paní Spurfieldové, u které na statku bydlel, a rychle uvažoval, co by jí řekl příjemného. Ona ho však předešla.

"Támhle na vratech je napsáno něco křídou. Co to tam stojí?"

Promluvila bezvýrazným, neosobním tónem, jako by tu otázku měla na jazyku už dlouhá léta a chtěla se jí už jednou zbavit. Její oči však nesnášenlivě hleděly nad Creftonovu hlavu na vrata stodoly, která tvořila předvoj roztroušené řady hospodářských stavení.

"Marta Pillamonová je stará čarodějnice," přečetl si Crefton pátravým pohledem a na okamžik zaváhal, než to prohlášení zveřejnil. Třebaže se domníval něco jiného, mluvil možná s Martou osobně. Paní Spurfieldová se klidně mohla za svobodna jmenovat Pillamonová. A ta vyzáblá scvrklá babka po jeho boku určitě mohla odpovídat místním představám o zevnějšku čarodějnic.

"Je to o nějaké Martě Pillamonové," řekl opatrně.

"Co tam stojí?"

"Je to hrozně neuctivé," přiznal Crefton, "že prý je čarodějnice. Takové věci by se neměly na vrata psát."

"Je to svatá pravda, do písmene," prohlásila stařena s očividným uspokojením a doplnila to svou vlastní charakteristikou: "Ropucha jedna stará."

A když pajdala přes dvůr pryč, zaječela nakřáplým hlasem: "Mart Pillamonová je stará čarodějnice!"

"Slyšel jste ji, co řekla?" zamumlal nějaký tenký a vzteklý hlásek za Creftonovými zády. Prudce se otočil a uviděl další babku, vychrtlou, žlutou a vrásčitou a zřejmě dopálenou na nejvyšší míru. Byla to očividně Marta (...)

(......)