Saki

Léčba neklidem
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

TAJNÝ HŘÍCH SEPTIMA BROPA

"Co je to vlastně zač ten pan Brope?" zeptala se náhle Clovisova teta.

Paní Riversedgeová, která stříhala odkvetlé růže a na nic zvláštního nemyslela, zbystřila rázem pozornost. Patřila k těm staromódním hostitelkám, které mají za to, že by o svých hostech měly něco vědět a že by to něco mělo sloužit hostům ke cti.

"Myslím, ž pochází z Leightonského Jestřebí," poznamenala jako na předběžnou vysvětlenou.

"V dnešní době rychlého a pohodlného cestování," ozval se Clovis, který rozháněl shluk zelných mšic vyfukováním cigaretového kouře, "nemusí ještě odchod z Leightonského Jestřebí svědčit o pevnosti charakteru. Třeba ho odtamtud vyhnal jenom neklid. Kdyby byl ovšem k odchodu donucen nebo kdyby byl odešel na protest proti nevyléčitelné a cynické frivolitě tamních obyvatel, řeklo by nám to víc o jeho povaze i životním poslání."

"Co vlastně dělá?" pokračovala paní Troylová tónem vyšetřujícího soudce.

"Rediguje Katedrální měsíčník," odpověděla hostitelka, "a ohromně se vyzná v náhrobních pamětních deskách a příčných chrámových lodích, ve vlivu byzantského ritu na moderní liturgii a v podobných věcech. Je možná trošičku těžkopádný a jednostranně zaujatý, ale dobrá prázdninová společnost potřebuje lidi nejrůznějšího druhu. Snad se vám nezdá přehnaně nudný?"

"Nudu bych mu klidně odpustila," odtušila Clovisova teta, "ale nemůžu mu odpustit, že si namlouvá moji komornou."

"Drahá paní Troylová," zajíkla se hostitelka, "jak jste na tohleto přišla? Ujišťuji vás, že něco takového by pana Bropa ve snách nenapadlo!"

"Jeho sny jsou mi docela lhostejné; pro mne za mne, ve spánku ať si prožívá nepatřičná erotická dobrodružství třeba v jednom kuse a se všemi služkami najednou, ale v bdělém stavu si mi mou komornou namlouvat nebude. O tom nemá cenu diskutovat, v tomhle ohledu neustoupím."

"Ale to se určitě mýlíte," trvala na svém paní Riversedgeová. "Pan Brope je ten poslední, kdo by si s něčím takovým začal."

"Podle mých informací je ten první, kdo si s tím začal, a kdyby záleželo na mně, rozhodně by zůstal taky poslední. Nemluvím ovšem o námluvách s počestnými úmysly."

"Nedovedu si prostě představit, že by se autor tak půvabných a poučných statí o chrámových lodích a byzantských vlivech dokázal zachovat takhle bezzásadově," prohlásila paní Riversedgeová. "Jaké vlastně máte pro svoje podezření důvody? Nepochybuji samozřejmě o vašich slovech, ale neměli bychom ho snad odsuzovat ukvapeně, aniž bychom ho slyšeli, nemyslíte?"

"Ať už ho odsuzujeme nebo ne, slyšet se v každém případě dal. Má pokoj hned vedle mé šatny a já ho dvakrát zřetelně slyšela, když si nejspíš myslel, že jsem pryč, jak za zdí zřetelně říká: "Miluju tě Florko." Ty přepážky nahoře jsou hrozně tenké, člověk skoro slyší ve vedlejším pokoji tikat hodinky."

"Vaše komorná se jmenuje Florence?"

"Jmenuje se Florinda."

"To je zvláštní, dávat komorné takové jméno."

"Já jí ho nedala, přijala jsem ji do služby už pokřtěnou."

"Mám na mysli," upřesnila (...)

(......)