Saki

Léčba neklidem
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

VŮL, KTERÝ MĚL STÁNÍ

Theofil Eshley byl povoláním umělec, vlivem prostředí pak malíř skotu. Nesmíme si však představovat, že žil někde na ranči nebo na mlékařské farmě obklopen rohy a kopyty, dojačkami a cejchovadly. Měl domov v parkové čtvrti poseté vilami, která jen o vlásek unikla potupnému označení periférie. K jeho zahradě přiléhala z jedné strany malebná loučka, kam jistý podnikavý soused vyháněl na pastvu pár malebných kraviček původem z ostrova Jersey. Za letních polední se krávy brodily až po kolena vysokou luční trávou ve stínu skupiny ořechů a slunce grošovalo jejich uhlazenou nahnědlou srst světlými skvrnami. Eshley z záchvatu inspirace namaloval rozkošný obraz dvou poklidných dojnic na pozadí rozložitého ořechu, luční trávy a pronikajících slunečních paprsků, a Královská akademie ten obraz jak se sluší a patří vystavila na své letní výstavě. Královská akademie vede své dítky ke spořádanýma metodickým návykům. Jakmile Eshley jednou namaloval úspěšný a přijatelný obraz skotu, malebně podřimujícího pod rozložitými ořec po-kračoval nevyhnutelně v započaté cestě. Po jeho "Poled-ním míru", studii dvou hnědek pod rozložitým ořechem, přišlo "Polední útočiště", studie rozložitého ořechu nade dvěma hnědkami. V náležitém pořadí pak následovaly obrazy "Kde ovádi neštípají", "Stinný stánek stáda" a "Mlčení v zemi mléka", studie to rozložitých ořechů a podřimujících hnědek. Jeho dva pokusy vymknout se z vlastní tradice jasně ztroskotaly: "Hrdličky vyplašené krahujcem" i "Vlci v římské Campagni" se mu vrátily do ateliéru s cejchem ohavného kacířství, a Eshley se znovu vydrápal na výsluní přízně obecenstva "Stinným zákou-tím, kde dojnice sní své sny."

Jednoho krásného odpoledne na sklonku jeseně, právě když dokončoval závěrečnými tahy štětce studii lučního kvítí, zaútočila jeho sousedka Adéla Pingsfordová na dveře ateliéru rázným zabušením.

"Na mé zahradě je vůl," oznámila na vysvětlenou svého bouřlivého vpádu.

"Vůl?" podivil se Eshley nechápavě a poněkud pošetile. "Jaký vůl?"

"Jak to mám já vědět?" utrhla se na něj dáma. "Vůl obecný neboli zahradní, jak se říká v botanice. To "zahradní" mi na něm právě vadí. Dali jsme si zrovna zahradu na zimu do pořádku, a takový vůl jí nijak neprospěje, když se tam promenuje. Kromě toho mi zrovna začínají kvést chryzantémy."

"Jak se vám dostal vůl na zahradu?" zeptal se Eshley.

"Nejspíš vrátky," odsekla dáma podrážděně. "Zeď přece přelézt nemohl a pochybuju, že ho tam někdo shodil z aeroplánu jako reklamu na hovězí bujón. V tomhle okamžiku mě nezajímá, jak se dostal dovnitř, ale jak ho dostat ven."

"To nechce jít?" zeptal se Eshley.

"Kdyby k tomu projevil ochotu," odpověděla Adéla Pingsfordová dost nakvašeně, "nemusela jsem chodit sem a vykládat vám o tom. Jsem prakticky sama doma; služka má dnes odpoledne volno a kuchařka leží s neuralgickým záchvatem. Jestli jsem se ve škole nebo později v životě někdy učila, jak dostat velkého vola z malé zahrady, vykouřilo se mi to momentálně z (...)

(......)