Saki

Léčba neklidem
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

BYZANTSKÁ OMELETA

Sofie ChattelMonkheimová byla přesvědčením socialistka a sňatkem ChattelMonkheimová. Příslušník této mohovité rodiny, za něhož se provdala, byl bohatý i podle měřítek, jimiž měřili bohatství jeho příbuzní. Sofie měla velice pokrokové a zásadové názory na rozdělení peněz; naštěstí pro sebe měla i ty peníze. Když na salónních shromážděních a fabiánských konferencích výmluvně útočila na hříchy kapitalismu, uvědomovala si zároveň s uspokojením, že kapitalistický systém přes všechnu svou nespravedlnost a nerovnost patrně ještě vydrží po dobu jejího života. K útěchám reformátorů ve středním věku obyčejně patří představa, že dobro, které hlásají, se uskuteční teprve po nich, máli se uskutečnit vůbec.

Jednoho jarního večera před večeří seděla Sofie klidně mezi zrcadlem a svou komornou a nechala si upravovat vlasy ve složitou kreaci podle vládnoucí módy. Obklopoval ji hluboký mír, mír člověka, který značným úsilím a vytrvalostí dosáhl vytouženého cíle a dosud se jím nepřestal těšit. Vévoda syrský přijal pozvání pod její střechu, ba už pod ní dokoncel dlel a zanedlouho bude sedět u její večerní tabule. Sofie jako dobrá socialistka neschvalovala společenské rozdíly a představa nějaké knížecí kasty jí byla směšná, ale když už to umělé rozdělení stavů a hodností existovalo, těšilo ji a lákao mít takový vznešený exemplář vznešeného rodu jako hosta na domácím večírku. Byla natolik tolerantní, aby nenáviděla hřích, ale odpouštěla hříšníkům. Ne že by k vévodovi syrskému chovala nějak zvlášť vřelé osobní city, byl jí dokonce dosti cizí, ale jako vévoda syrský byl přece jen převelice vítán pod její střechou. Nebyla by dokázala objasnit proč, ale nezdálo se pravděpodobné, že na ní někdo bude takové objasnění ožadovat, a většina ostatních hostitelek jí zá-viděla.

"Dneska večer musíte překonat sama sebe, Richardsonová," řekla komorné blahosklonně. "Musím dnes vypadat co nejlíp. Všichni dneska musíme překonat sami sebe."

Komorná neřekla nic, ale z jejího soustředěného pohledu a z obratné hry jejích prstů bylo zřejmé, že ji posedla ctižádost překonat sama sebe.

Na dveře se ozvalo zaklepání, tiché, ale naléhavé, jako by klepal někdo, kdo se nemíní dát odbýt.

"Běžte se podívat, kdo je to," řekla Sofie, "třeba je to kvůli vínu."

Richardsonová chvíli spěšně konferovala s neviditelným poslem za dveřmi. Když se vrátila, vystřídala její dostavadní hbitost jakási zvláštní ochablost.

"Co je?" zaptala se Sofie.

"Služebnictvo v domě položilo práci, madam," odpovědala Richardsonová.

"Položilo práci!" vykřikla Sofie. "Chcete snad říct, že zahájilo stávku?"

"Ano, madam," přisvědčila Richardsonová a dodala pro informaci. "Kvůli Gasparovi."

"Kvůli Gasparovi?" podivila se Sofie. "Kvůli výpomocnému kuchařovi? Specialistovi na omelety?"

"Ano, madam. Než se stal specialistou na omelety, byl komorníkem a dělal stávkokaze při té velké stávce u lorda Grimforda před dvěma roky. Jakmile se domácí personál dověděl, že jste ho zaměstnala, rozhodl se (...)

(......)