Saki

Léčba neklidem
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

ZKOUŠKA GÉNIA

Mezi opravdovými bohémy, kteří čas od času zabloudili do rádoby bohémské společnosti v hospůdce Norimberk v Soví ulici v Soho, nebylo zajímavějšího a nepostižitelnějšího člověka nad Gebharda Knopfschranka. Neměl žádné přátele, a třebaže se ke všem hospodským hostům choval jako ke známým, nikdy v té známosti nepokračoval dál než ke dveřím vedoucí do Soví ulice a do vnějšího světa. Jednal s nimu se všemi jako trhovkyně s náhodnými chodci, když vystavuje své zboží, klábosí o počasí, o špatných obchodech a občas i o revmatismu, ale nikdy neprojeví touhu proniknout do jejich běžného života nebo diskutovat o jejich ambicích.

Byl prý ze selské rodiny někde v Pomořansku a přede dvěma roky, podle toho, co se o něm vědělo, nechal dřiny i odpovědnosti za chov prasat a pěstování hus, aby se v Londýně pokusil o štěstí jako malíř.

"Proč zrovna v Londýně a ne v Paříži nebo v Mnichově?" ptali se ho zvědavci.

Inu, ze Stolpmünde plula dvakrát měsíčně do Londýna loď, která sice mívala málo pasažérů, ale zato je dopravovala lacino, kdežto jízdenka na vlak do Mnichova nebo do Paříže laciná nebyla. Tak došlo k tomu, že si za dějiště svého velkého dobrodružství vybral Londýn.

Návštěvníky Norimberka dlouho a vážně znepokojovala otázka, jestli je tenhle toulavý pasák hus skutečný génius, rozpínající křídla ke světlu, nebo prostě jen podnikavý mládenec, který si namlouvá, že umí malovat, a omluvitelně touží uniknout jednotvárné dietě založené na žitném chlebu a písečným pláním Pomořanska hemžícím se prasaty. Pochybnosti a opatrnost byly docela na místě; umělecké skupinky, jež se v hospůdce scházely, se skládaly z tolika krátkovlasých mladých žen a tolika dlouhovlasých mladých mužů, kteří se pokládali za abnormálně talentované v oboru hudby, poezie, malířství i herectví, aniž ten předpoklad měli čím podložit, že jakýkoli samozvaný génius byl v jejich středu nevyhnutelně podezřelý. Na druhé straně tu stále hrozilo nebezpečí, že si úříznou ostudu tím, že svým opovržením znectí nepozinaného anděla. Zažili už politováníhodný případ dramatického básníka Sledontiho, na něhož se sbor kritiků ze Soví ulice díval skrz prsty, a jehož pak pozdravil jako mistra pěvce sám velkokníže Konstntin Konstantinovič - nejvzdělanější z Romanovců, jak se vyjádřila Sylvia Strubblová, jež se tvářila, jako by osobně znala všechny členy ruské carské rodiny. Ve skutečnosti znala jednoho novináře, mladého muže, který uměl jíst boršč s výrazem, jako by ho byl sám vynašel. Sledontiho Básně smrti a vášně se teď prodávaly po tisícovkách v sedmi evropských jazycích, což náročným kritikům z Norimberka vzalo poněkud chuť ukvapovat se v dalších soudech a vynášet je příliš neodvolatelně.

Pokud jde o Knopfschrankovo dílo, nemohli si naříkat na nedostatek příležitosti seznámit se s ním a ohodnotit je. Jakkoli rezolutně se stranil společenského života svých hospodských známostí, nijak se před jejich zkoumavými pohledy netajil se svými uměleckými výsledky. Každý večer, nebo (...)

(......)