Saki

Léčba neklidem
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

DOBRODĚJKA A ŠŤASNÝ KOCOUR

Jocantha Bessburyová byla poklidně a půvabně šťastná. Svět pro ni byl příjemné místo a teď jí právě ukazoval svou nejpříjemnější tvář. Gregorymu se podařilo zaskočit si domů na oběd a potom na cogaretu v útulném salónku, oběd byl dobrý a vybylo jim právě tak dost času na vychutnání kávy a cigaret. Obojí bylo svým způsobem znamenité a Gregory byl svým způsobem znamenitý manžel. A o sobě Jocantha tušila, že je mu okouzlující manželkou, a víc než tušila, že má prvotřídní švadlenu.

"Nezdá se mi, že by se v celém Chelsea našel někdo spokojenější," poznamenala Jocantha, narážejíc tím jednak na jednu z londýnských čtvrtí a jednak sama na sebe, "leda snad Attab," pokračovala s pohledem na velkého tříbarevného kocoura, který se pohodlně rozvaloval v rohu pohovky. "Leží si tady, přede si a sní, jen tu a tam se převalí z nadšení nad svým vypolštářovaným pohodlím. Jako by ztělesňoval všechnu hebkost a hedvábnost a sametovost, bez ostrých hran a úskalí, snílek vyznávající jedinou filozofii: spát a nechat spát. A pak, když začne padat soumrak, vyjde si do zahrady a s krvežíznivým zábleskem v očích si uloví nějakého ospalého vrabce."

"Vzhledem k tomu, že každý vbrabčí pár ročně vyvede přinejmenším deset mladých," řekl Gregory, "zatímco jejich zdroje výživy zůstávají pořád na stejné úrovni, je docela v pořádku, že všichni Attabové z okolí vědí, jak strávit příjemný večer." Když proslovil ten moudrý komentář, zapálil si ještě jednu cigaretu, dal Jocantě s hravou zamilovaností sbohem a odebral se neli do širého, tedy aspoň do širšího světa.

"Nezapomeň, večeře je dnes o kapánek dřív, jdeme přece do divadla," zavolala za ním Jocantha.

Ponechána pak o samotě, pokračovala v poklidném hloubání o životě. Třebaže neměla všechlno, po čem toužila, byla naprosto spokojena se vším, co měla. Například byla spokojena se salónkem, který byl zároveň útulný, elegantní a blahobytný. Měla v něm vzácný a krásný porcelán, čínské lakované skříňky v záři plamenů z krbu nádherně opalizovaly, koberečky a závěsy lahodily oku svými harmonickými barvami. Byl to salónek, kde člověk mohl se ctí uvítat velvyslance nebo arcibiskupa, ale právě tak si tam mohl vystřihovat obrázky do památníku, aniž měl pocit, že svými odstřižky uráží domácí láry a penáty. A stejně jako se salónkem tomu bylo s celým ostatním domem, a stejně jako s domem i s ostatními stránkami Jocanthina života. Skutečně mala dobrý důvod pokládat se za jednu z nejspokojenějších žen v Chelsea.

Od samolibého uspokojení se svým vlastním údělem pokročila do fáze velkodušného soucitu s tisícovkami svých bližních, kteří jsou okolnostmi donuceni žít nudně, neradostně a jalově. Dělnice, prodavačky a podobná zaměstnání, třída, která se netěší ani bezstarostné svobodě chudáků, ani zahálčivé svobodě boháčů, obzvlášť přitahovala její soucítění. Bylo smutné pomyslet, že mnozí mladí lidé musí po celodenní práci vysedávat sami ve studených a nehostinných ložničkách, poněvadž si nemohou dovolit (...)

(......)