Saki

Léčba neklidem
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

POZADÍ

"Ta ženská mě tou svou uměleckou hantýrkou unavuje," svěřil se Clovis příteli žurnalistovi. "Hrozně ráda prohlašuje o některých obrazech, že se do člověka přímo "vpalují", jako by šlo o značkování dobytka."

"To mi připomíná historii Henriho Deplise," chytil se toho žurnalista. "Nevyprávěl jsem ti to ještě?"

Clovis zavrtěl hlavou.

"Henri Deplis byl rodem z velkovévodství Lucemburského. Když si to ve zralejším věku rozmyslel, stal se obchodním cestujícím. Obchody ho často vedly za hranice velkovévodství a byl právě v jednom severoitalském městečku, když ho z domova zastihla zpráva, že mu připadlo dědictví po jistém vzdáleném příbuzném.

Nebylo to velké dědictví, ani podle skromných měřítek Henriho Deplise, ale podnítilo ho k některým napohled neškodným výstřednostem. Zejména ho přivedlo k podpoře místního umění v podobě tetovacích jehel signora Andrease Pinciniho. Signor Pincini byl snad nejskvělejší mistr tetování, jakého kdy Itálie poznala, ale upadl do značně nuzných poměrů, takže se za obnos šesti set franků milerád ujal úkolu pokrýt klientova záda, od krčních obratlů až k pasu, barvitým zobrazením pádu Ikarova. Když byl dohotoven náčrt, cítil se jím monsieur Deplis poněkud zklamán, neboť až dosud pokládal Ikara za pevnost, dobytou Valdštejnem za třicetileté války, byl však více než uspokojen konečným provedením díla, velebeného všemi, jimiž se dostalo té výsady spatřit je jako Pinciniho mistrovský kus.

Byl to Pinciniho vrcholný výkon, a taky poslední. Slovutný mistr nepočkal ani na zaplacení, rozloučil se s pozemským životem a byl pohřben pod ozdobným náhrobkem, na jehož okřídlených cherubech by se našlo pozoruhodně málo místa pro uplatnění mistrova umu. Zůstavil však po sobě vdovu Pinciniovou, jíž mělo připadnout oněch šest set franků. A tu je počátek velké životní krize Henriho Deplise, obchodního cestujícího. Dědictví se pod tlakem četných drobných nároků na svou podstatu ztenčilo až k bezvýznamnosti, a když byl Deplis zapravil naléhavě splatný účet za víno a jiné běžné položky, mohl vdově nabídnout sotva víc než 430 franků. Dámu to spravedlivě rozhořčilo, nejenom kvůli navrhovanému odpisu 170 franků, jak Deplisovi výřečně vysvětlila, nýbrž i pro pokus o znevážení hodnoty nebožtíkova uznaného mistrovského díla. Po týdnu byl Deplis nucen zredukovat svou nabídku na 405 franků, což vdovino rozhořčení rozdmychalo do zuřivosti. Zrušila prodej Ikarova pádu a Deplis se po několika dnech s ustrnutím dovděl, že jej věnovala městu Bergamo, které dar vděčně přijalo. Deplis co možná nenápadně opustil kraj a upřím-ně si oddychl, když ho obchody zavedly do Říma, kde doufal, že jeho totožnost i totožnost slavného obrazu ujde pozornosti.

Jenže nesl na hřbetě břímě nebožtíkova génia. Když se jednoho dne ukázal na chodbě parních lázní, musel se okamžitě zase obléknout, poněvadž majitel lázní, původem ze severní Itálie, důrazně odmítl dovolit, aby proslulý Ikarův pád byl vystaven zrakům veřejnosti bez povolení bergamské městské (...)

(......)