Saki

Léčba neklidem
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

MYŠ

Theodorich Voler byl vychován od útlého dětství až po hranice středního věku milující matkou, jejíž hlavní starostí bylo, aby syna uchránila před tím, čemu říkala drsné skutečnosti života. Když zemřela, zanechala osiřelého Theodoricha ve světě, jehož skutečnost se tím nijak nezměnila a který se ukázal dokonce daleko drsnější, než Theodorich pokládal za nutné. Člověku s jeho letorou a vychováním přinášela i prostá cesta vlakem spoustu drobných nepříjemností a rozladění, a když se jednoho zářijového dopoledne usadil v kupé druhé třídy, byl rozrušen a všecek nesvůj. Vracel se z návštěvy na malé venkovské faře, jejíž obyvatelé rozhodně nebyli žádní hrubiáni ani zhýralci, vedli však domácnost s onou nedbalostí, jaká přivolává pohromy. Zapomněli mu řádně objednat bryčku s poníkem, která ho měla dopravit na nádraží, a když nadešel čas k odjezdu, čeledín, jež měl s kýženým vozidlem předjet, nebyl k nalezení. Nedalo se nic dělat, Theodorich byl nucen s němou, ale velmi naléhavou nechutí přiložit společně s farářovou hnout po-níka, přičemž bylo třeba tápat po špatně osvětlené kůlně, které říkali stáj a která podle toho taky zaváněla - až na některé kouty, kde to páchlo myšinou. Theodorich se sice myší doopravdy nebál, řadil je však k drsnějším skuteč-nostem života a měl za to, že Prozřetelnost při troše mravní odvahy mohla už dávno poznat, že myši nejsou pro svět nepostradatelné, a stáhnout je z oběhu. Když vlak vyjížděl ze stanice, obvinil se Theodorich ve své nervózní obrazotvornosti, že z něho táhne slabý stájový pach a že mu snad utkvělo pár plesnivých stébel na zpravidla dobře vykartáčovaném obleku. Naštěstí jediná spolupasažérka v kupé, dáma přibližně stejného věku s ním, jevila spíš sklon k dřímotě než ke zkoumavým pohledům; vlak měl zastavit asi za hodinu až na konečné stanici a vagón byl onoho staromódního typu, u něhož nejsou kupé spojena chodbičkou, takže bylo prav-děpodobné, že Theodorichovo polosoukromí nenaruší už žádní další spolucestující. Přesto však vlak sotva dosáhl normální rychlosti, když si Teodorich váhavě, leč naléha-vě uvědomil, že není s podřimující dámou sám - ba že není sám ani ve vlastních šatech. Teplý lezavý dotek na kůži mu prozradil nevítanou a krajně protivnou, nevidě-nou, ale důrazně pociťovanou přítomnost zbloudilé myši, které patrně vklouzla do svého nynějšího úkrytu během epizody se zapřaháním poníka. kradmé podupávání, oklepávání a nazdařbůh mířené štípance nedokázaly ve-třelkyni vypudit. Řídila se zřejmě heslem: Vždy vzhůru a výš! Zákonitý obyvatel šatů se tedy opřel o podhlavník a snažil se rychle vymyslet nějaký způsob,jak s podnájem-nicí skoncovat. nedovedl si představit, že by měl ještě celou hodinu strávit ve strašlivé funkci noclehárny pro toulavé myši (fantazie mu už přinejmenším zdvojnásobila počet účastnic toho cizáckého vpátu). Zároveň však ho vlezlé trýznitelky nemohlo zbavit nic méně drastického než částečné odložení oděvu, a už jenom při pomyšlení, že by se měl svlékat v přítomnosti (...)

(......)