William Shakespeare
překlad: Josef Václav Sládek

ZIMNÍ POHÁDKA
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Scéna třetí

Silnice poblíže pastevny.

(Vystoupí AUTOLYKUS zpívaje.)

AUTOLYKUS: Stvol narcisků když vyrazí,
juchej! – as dívkou zajdem v háj,
tu krása roku přichází,
krev rudá slehne v zimní kraj.

Kment na bělidle u plotu,
juchej! – pták zpívá v luh i lán –
zlodějskou brousí mlsnotu;
kvas královský je piva džbán!

A skřivánkovy rolničky,
juchej! – a drozd tak mileně
nám hudou letní písničky,
jak válíme se po seně.

Sloužil jsem u prince Florizela a chodíval svého času v trojtkaném aksamitu, ale teď jsem mimo službu.

(Zpívá.) Zdaž, holka, proto truchlit mám?
Noc měsíčná je hezká;
ať bloudím sem, ať bloudím tam,
vždy pravá je má stezka.

Žít kotlář volně může-li
a s rancem chodit všady,
mně volno těš, byt sevřeli
mi za to nohy v klády.

Můj obchod je v plátěném zboží; když luňák hnízdo staví, pozor na hadříky! Můj otec nazval mne Autolykem; a vykotiv se jako já pod Mercuriem, byl také sběratelem nehlídaných maličkostí. Kostky a ženské pomohly mi k tomuto vypentlení a mými důchody je drobná krádež. Loupež na silnici zavání přílišně ranami a šibenicí: bití a oběšení jsou mi hrůzou. A jak to bude po smrti? – Myšlénku na to zaspím. – Hle, kořist, kořist!

(Vystoupí PASÁK.)

PASÁK: Počkejme: – Každých jedenáct beranů dá kámen vlny; každý kámen platí libru šterlinků a nějaký šilink; u stříže bylo jich patnáct set; – co utržíme za vlnu?

AUTOLYKUS (stranou): Jestliže oko vydrží, je sluka má.

PASÁK: Bez počitadla to nesvedu. – Počkejme; cože mám nakoupit k naší slavnosti stříže? Tři libry cukru; pět liber malých hrozinek; rýži; – co jen ta má sestra s rýží chce? Ale otec udělal ji hospodyňkou při slavnosti a ona má z toho rozum. Navázala čtyřiadvacet kytic pro střihače, z nichž je každý jako stvořen k trojzpěvu; velmi dobří zpěváci, jenže mají většinou jen tenor a bas; ale jest mezi nimi jeden puritán a ten zpívá žalmy s průvodem dud. Musím opatřit šafrán na hruškové koláče; muškátový květ; datle, ne, ty ne, to není na cedulce napsáno; muškátových oříšků sedm; kousek nebo dva zázvoru, ale ten řeknu, aby mi přidali; čtyři libry švestek a zrovna tolik sušených hroznů.

AUTOLYKUS: Ó, že jsem se kdy narodil! (Válí se po zemi.)

PASÁK: I propánaboha –

AUTOLYKUS: Ó, pomozte mi, pomozte! Strhejte se mne ty hadry; a potom smrt, smrt!

PASÁK: Ach, ty duše ubohá, potřebuješ spíš, aby se více hadru na tebe dalo, než aby se ti tyhle strhaly.

AUTOLYKUS: Ó pane, jich ohavnost mne mučí víc než rány, které jsem dostal, ač jsou nehorázné a bylo jich na miliony.

PASÁK: Ach, ubohý ty člověče! Milion ran už něco vydá.

AUTOLYKUS: Pane, jsem oloupen a zbit; mé peníze i oděv mi vzal a tyto ohyzdné věci na mne navlékl.

PASÁK: Kdo to byl –jezdec či pěší?

AUTOLYKUS: Pěší, rozmilý pane, pěší.

PASÁK: Ba právě, pěší to asi byl, podle šatu, který ti zanechal; neboť jestli tohle je kabát jízdecký, přestál asi velmi krušnou službu. Dej mi ruku, pomohu ti; nu, dej mi ruku.

(Pomáhá mu vstát.)

AUTOLYKUS: Ó (...)

(......)