William Shakespeare
překlad: Josef Václav Sládek

ZIMNÍ POHÁDKA
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Scéna druhá

Přední pokoj v žaláři.

(Vystoupí PAULINA a SLUŽEBNICTVO.)

PAULINA: Kdos žálářníka zavolejte mi
a rcete mu, kdo jsem.
(Odejde sloužící.)
Ó dobrá kněžno,
nižádný dvůr po celé Evropě
tě není hoden dost; co tedy děláš
zde v žaláři?

(Vrátí se SLOUŽÍCÍ se ŽALÁŘNÍKEM.)

Aj, dobrý příteli,
vy znáte mne či ne?

ŽALÁŘNÍK: Jak vzácnou dámu
a paní, které velmi vážím si.

PAULINA: Nuž tedy doveďte mne ke královně.

ŽALÁŘNÍK: To nesmím, vzácná paní; výslovný
mám rozkaz proti tomu.

PAULINA: To je hluku! –
Tak uzamykat čest a poctivost
před návštěvami přátel soucitných!
– A, prosím vás, je také zakázáno
i její dámy vidět? – Jednu z nich?
Emilii?

ŽALÁŘNÍK: Když, paní, ráčíte
své služebnictvo odeslati pryč,
Emilii sem přivedu.

PAULINA: Nuž prosím
hned zavolejte ji. – Vy vzdalte se.
(Odejde služebnictvo.)

ŽALÁŘNÍK: Však vaší rozmluvě, má vzácná paní,
být musím přítomen.

PAULINA: Aj, buď si tak;
jen prosím jdi. (Odejde žalářník.)
Ó, je to klopoty,
kde není skvrny, skvrnu udělat!
Toť přesahuje práci barvířskou.

(Vrátí se ŽALÁŘNÍK s EMILIÍ.)

Má milá paní, jak se daří kněžně?

EMILIE: Tak, jak jen někdo, jenž tak vznesen jest
a opuštěn, můž pohromadě být:
při uděšení svém a zármutku,
jež nikdy nestihly tak útlou ženu
tak těžce, slehla trochu před časem.

PAULINA: Hoch?

EMILIE: Dcerka; děcko jako křepelka,
a hezounké a plné živobytí.
Co může jen, se královna s ním těší
a říká: „Ubohý můj zajatečku,
jsem bez viny jak ty.“

PAULINA: To přísahám.
Ať vezme ďas ty pološílené
a nebezpečné kousky královy!
To musí se mu říct a také řekne;
ten úkol nejlíp ženě přísluší,
a já to zkusím. Ukáže-li se,
že medových jsem úst, ať jazyk v nich
mi oprýská a nikdy není již
mi řežavého hněvu polnicí.
Emilie, jdi prosím vyřídit
mou nejvěrnější úctu královně;
a chce-li mi své malé děcko svěřit,
s ním půjdu před krále a budu jí
tam obhájcem, co hlas mi dostačí.
My nevíme, jak (...)

(......)