William Shakespeare
překlad: Josef Václav Sládek

ZIMNÍ POHÁDKA
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Scéna třetí

Komnata v Leontově paláci.

(Vystoupí LEONTES, ANTIGONUS, PANSTVO a SLUŽEBNICTVO.)

LEONTES: Ni dnem, ni nocí nemít poklidu! –
Toť slabost jen, ty věci takto nést;
jen čirá slabost. – Kdyby příčina
být přestala – jen půl té příčiny,
ta cizoložnice! – Ten podlý král
je zcela mimo dosah paže mé
a mimo terč a dostřel mého mozku,
tak plně bezpečen všech úkladů;
však jí se mohu zmocnit; řekněme,
že po ní bylo by… tak na hranici –
půl mého klidu by snad vrátilo se.
Kdo zde?

PRVNÍ SLOUŽÍCÍ: Můj králi?

LEONTES: Jak se daří chlapci?

PRVNÍ SLOUŽÍCÍ: Dnes v noci dobře spal a doufá se,
že nemoc překonána.

LEONTES: Viděti
tu jeho ušlechtilost! – Pochopiv
své matky hanbu, hned se začal tratit
a slábnul, bral si to tak hluboce,
a přibíjeje sama na sebe
tu potupu, své veselosti pozbyl
a nejed, nespal, vůčihledně chřad. –
Chci býti sám. – Jdi, podívej se mi,
jak je mu teď. (Odejde sloužící.)
Fi, fi! – Ni nemyslet
na toho svůdce! – Sama myšlénka
na pomstu mou se staví proti mně:
jeť příliš mocný sám; též spojenci
a příbuzenstvím. – Nuž, ať je si tak,
než přízniv bude čas; a pomsta má
pro tuto chvíli zachvať pouze ji.
Polixenes, Camillo nyní se
mi vysmívají; z mého zármutku
si tropí žert; však by se nesmáli,
jen kdybych moh k nim sáhnout; aniž ta
se smáti bude, kterou v moci mám.

(Vystoupí PAULINA s dítětem.)

PRVNÍ ŠLECHTIC: Sem nesmíte.

PAULINA: Aj, raděj, dobří páni,
mi buďte pomocni! – Či bojíte se
víc jeho kruté vášně nežli, ach,
o život královny – té milostné
a čisté duše, více nevinné,
než on je žárliv?

ANTIGONUS: To je věru dost.

DRUHÝ ŠLECHTIC: On, milostivá paní, nespal dnes
a zapověděl přístup každému.

PAULINA: Jen ne tak zprudka, milý příteli;
já jdu, abych mu spánek vrátila.
Jen tací jako vy, kdož plíží se
jak stíny u něho a vzdychají,
když jenom zbytečně si povzlykne,
jen ti to jsou, kdo živí příčinu
té jeho nespavosti; ale já
mu slovo přináším tak léčivé
jak věrné, v obém naskrz poctivé,
bych zbavila jej oné horečky,
jež spát mu nedá.

LEONTES: Jaký je to hluk?

PAULINA: Hluk žádný, jenom nutná porada
stran kmotrů nějakých pro Vaši Výsost.

LEONTES: Jak – pryč s tou smělkyní! Antigone,
já poručil, bys nepouštěl ji ke mně;
že přijde, věděl jsem.

ANTIGONUS: Já řek jí, pane, by pod pokutou hněvu vašeho
i mého před vás nevstupovala.

LEONTES: Což nemůžeš ji zkrotit?

PAULINA: Může, ve všem,
co nebylo by poctivé; leč v tom
– ač nechce-li se vaší cestou dát
a proto věznit mne, že vězím na cti –
mne, věřte, nezkrotí.

ANTIGONUS: Tu slyšíte!
Když vymkne se mi z uzdy, nechám ji
se rozběhnout; však neklopýtne mi.

PAULINA: Můj dobrý panovníče, tady jsem;
a prosím, abyste mne vyslechl,
mne, jež jsem vaše věrná služebnice,
váš lékař, rádce nejposlušnější,
ač troufám si se méně zdáti tak,
chtíc pomoci ve vašich trampotách,
než ti, kdo zdánlivě jsou nejvíc vaši.
A tedy povídám, (...)

(......)