Henryk Sienkiewicz
překlad: Karel Málek

POUŠTÍ A PRALESEM
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

III

Oba inženýři odjeli druhého dne nočním vlakem do Katary kde měli navštívit anglického rezidenta (titul tehdejšího anglického vyslance v Egyptě - pozn.) a být přijati ehedívem.

Staš počítal, že na to budou potřebovat dva dny, a ukázalo se, že jeho výpočet byl správný, když třetího dne večer obdržel od otce již z el-Medíny tento telegram: "Stany připraveny. Vyjedete hned, jak ti začnou prázdniny. Fatmě podej zprávu po Chadígím, že jsme pro ni nemohli nic udělat..." Podobný telegram dostala i paní Olivierová, která se také hned s pomocí černošky Dinah pustila do příprav na cestu.

Již podívaná na tyto přípravy rozradovala srdce dětí. Náhle však došlo k události, která ohrozila všecky jejich plány a mohla odjezd vůbec zhatit. Právě v den, kdy Stašovi začínaly zimní prázdniny, tedy den před odjezdem, bodl paní Olivierovou štír, když odpoledne spala v zahradě. Tito jedovatí tvorové nebývají obyčejně v Egyptě příliš nebezpeční, ale tentokrát se bodnutí mohlo stát výjimečně zhoubným. Štír lezl po horním opěradle plátěného lehátka a bodl paní Olivierovou do krku v okamžiku, kdy ho přitiskla hlavou; protože již předtím měla růži ve tváři, byla nyní obava, aby se nemoc neopakovala. Ihned byl povolán lékař, ale přišel až za dvě hodiny, protože byl zaneprázdněn jinde. Krk, ba i obličej byly již oteklé, a dostavila se pak horečka s obvyklými příznaky otravy. Lékař prohlásil, že za těchto okolností nemůže být o odjezdu ani řeči, a nařídil nemocné, aby ulehla do postele, takže dětem hrozilo, že vánoční svátky stráví doma. Je nutno spravedlivě uznat, že Nela, zvláště v prvních chvílích, myslila víc na utrpení své učitelky než na ztrátu příjemných chvil v el-Medíně. Poplakávala potajmu při myšlence, že uvidí otce až za několik neděl. Staš nepřijal příhodu se stejnou odevzdaností a poslal napřed telegram a pak dopis s dotazem, co mají dělat.

Odpověď došla za dva dny. Pan Rawlison se nejdříve poradil s lékařem, a když se od něho dověděl, že okamžité nebezpečí nehrozí a že jen z obavy, aby se růže neopakovala, nedovolí paní Olivierové odjet z Port Saidu, zajistil nemocné především dohled ošetření a teprve potom zaslal dětem dovolení, aby se vydaly na cestu s Dinah. Protože však by si Dinah, přes svou veškerou oddanost Nele, nedovedla poradit na dráze a v hotelích, měl být průvodcem a pokladníkem po dobu cesty Staš. Snadno pochopíme, že byl na tento úkol hrdý a jak s rytířským zanícením ujišťoval Nelu, že jí ani vlas s hlavy nespadne, jako by taková cesta do Káhiry a do el-Medíny byla spojena s nějakými obtížemi nebo nebezpečím.

Všecky přípravy byly již předem hotovy, a tak děti téhož dne přepluly průplav do Ismáílíje a z Ismáílíje odjely vlakem do Káhiry, kde měly přenocovat a druhého dne pak odjet do el-Medíny, Když opouštěli Ismáílíji, uviděli jezero Timsáh, které Staš již znal, neboť pan Tarkovský, ve svých volných chvílích náruživý lovec, ho tam někdy bral s sebou na lov vodního ptactva. Potom vedla cesta podél Vádí Tumílátu, po (...)

(......)