Henryk Sienkiewicz
překlad: Karel Málek

POUŠTÍ A PRALESEM
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

XXXIV

Druhého dne osvítilo ranní slunce podivný obraz. Staš chodil podle skalní stěny, zastavoval se před každým černochem, skrápěl mu čelo vodou a vyslovoval nad ním slova svátosti. Ale oni spali s třasem rukou i nohou, s hlavou svěšenou na prsa nebo zvrácenou dozadu, ještě živí, ale vypadající už jako mrtvoly. A tak probíhal tento křest spících v jitřním tichu, v sluneční záři, v odlehlém koutě pralesa. Nebe bylo toho dne bez mraků, vysoké, šedomodré a jakoby smutné.

Linde byl ještě při vědomí, ale čím dál tím slabší. Po převazu podal Stašovi papíry, uzavřené v plechovém pouzdře, svěřil je jeho ochraně a již nepromluvil. Nemohl již jíst, jen ho strašně trápila žízeň. Slunce se teprv schylovalo k západu, když začal blouznit. Volal na nějaké děti, aby se nepouštěly daleko na jezero, a nakonec dostal třesavku a rukama si zakryl hlavu.

Příštího dne již Staše vůbec nepoznal a za tři dny zemřel právě v poledne, aniž nabyl vědomí. Staš ho upřímně oplakal a potom jej za pomoci Kaliho donesl do blízké úzké jeskyňky, jejíž otvor zahradili kameny a trním.

Malého Nasibu vzal Staš s sebou do Krakova a Kalimu poručil, aby zde na místě hlídal zásoby a v noci udržoval u spících velký oheň. Sám neustále jezdil sem a tam mezi oběma roklinami a převážel brašny, zbraně a hlavně náboje do remingtonek, ze kterých vysypával prach a připravoval nálož k roztržení skály uzavírající Kinga. Naštěstí se Nelino zdraví po každodenních dávkách chininu značně zlepšilo a větší rozmanitost pokrmů jí prospěla. Staš ji však vždycky opouštěl nerad a s obavami, a když odjížděl, zakazoval jí vycházet ze stromu a zavíral otvor trnitými větvemi akácií. Musel ji však pro nával práce zanechávat pod ochranou Mey, Nasibu a Saby, na kterého ostatně spoléhal nejvíce. Raději jezdil několikrát denně pro tlumoky do Lindova tábora, než aby nechával děvčátko delší dobu samotné. Nadřel se hrozně, ale jeho železné zdraví vydrželo všechnu námahu. Tlumoky byly však roztříděny až za deset dní, méně potřebné uschovány v jeskyních, potřebnější dopraveny do Krakova. Také koně byli přivedeni na ostroh a přivezli i značné množství remingtonek, které měl nést King.

V té době se v Lindově táboře tu a tam některý ze spících černochů vzchopil v předsmrtném záchvatu nemoci, utíkal do džungle a již se nevracel. Stávalo se ovšem také, že někteří zemřeli na místě a jiní, běžíce naslepo, rozbíjeli si hlavy o skály v táboře samém nebo v jeho blízkosti. Ty musel Kali pohřbívat. Po čtrnácti dnech zbyl již jen jeden a i ten zakrátko zemřel ve spánku vysílením.

Konečně nadešel čas, kdy měla být skála vyhozena do povětří a King osvobozen. Byl již tak ochočen, že na rozkaz uchopil Staše chobotem a posadil si ho na krk. Zvykl si také nosit břemena, která mu Kali po bambusovém žebříčku nakládal na hřbet. Nela tvrdila, že ho zatěžují až přespříliš, ale ve skutečnosti to pro něho byla maličkost a teprve tlumoky zděděné po Lindovi se mu mohly zdát vážnějším nákladem. Spřátelil se konečně i se (...)

(......)