Henryk Sienkiewicz
překlad: Karel Málek

POUŠTÍ A PRALESEM
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

XXXIII

Staš se vydal k Lindovi teprve druhého dne v poledne, protože musel dospávat předešlou noc. Předvídal, že nemocný může potřebovat čerstvé maso, a tak zastřelil cestou dvě perličky, které byly přijaty s povděkem. Linde byl velmi zesláblý, ale docela při smyslech. Hned po uvítání se ptal na Nelu a pak varoval Staše, aby nepovažoval chinin za rozhodující prostředek proti zimnici, a doporučil, aby se maličká vyvarovala slunce, zmoknutí, nočního pobytu na místech nízko položených a vlhkých a konečně špatné vody.

Potom vyprávěl Staš na Lindovu žádost svou a Nelinu historii od začátku až do příjezdu do Chartúmu a do návštěvy u Mahdího a potom od putování do Fášódy až do vyváznutí z rukou Gebrových i o další pouti. Za tohoto vyprávění na něj Švýcar pohlížel s rostoucím zájmem, často s neskrývaným obdivem, a když bylo vyprávění u konce, zapálil si dýmku, prohlédl si Staše ještě jednou od hlavy k patě a řekl jakoby v zamyšlení:

"Je-li ve vaší zemi mnoho takových chlapců, pak s vámi nebudou hned tak hotovi."

A po chvíli mlčení pokračoval:

"Nejlepším důkazem pravdivosti tvých slov je to, že jsi zde a že přede mnou stojíš. A víš, co ti řeknu? Vaše situace je strašná, cesta kterýmkoli směrem je také hrozná, kdo však ví, zdali takový chlapec jako ty z této tůně nezachrání i sebe i tamto dítě..."

"Když bude Nela zdravá, udělám, co budu moci," zvolal Staš.

"Ale sebe také šetři, protože úkol, který máš před sebou, je nad síly i dospělého člověka. Uvědomuješ si, kde teď jste?"

"Ne. Pamatuji se, že po odchodu z Fášódy jsme přešli u velké osady, zvané Deng, nějakou řeku..."

"Sobát," přerušil ho Linde.

"V Dengu bylo hodně dervišů i černochů. Ale za Sobátem jsme vstoupili do území džunglí a šli jsme po celé týdny, až jsme se dostali do rokliny, kde již víte, co se stalo..."

"Vím. Pak jste se pustili touto roklinou dále až k řece. Tedy poslyš: ukazuje se, že po překročení Sobátu jste se Súdánci zabočili k jihovýchodu, nebo spíše k jihu. Nyní jste na území neznámém cestovatelům i zeměpiscům. Řeka, u které tu jsme, směřuje na severozápad a ústí pravděpodobně do Nilu. Říkám pravděpodobně, protože to sám dobře nevím a přesvědčit se o tom již nemohu, ačkoli jsem odbočil od pohoří Karamojo, abych vypátral její prameny. Od zajatých dervišů jsem po bitvě slyšel, že se jmenuje Ogu el-Okur, ale ani oni si tím nebyli jisti, protože do těchto krajin pronikají jen pro otroky. Tyto vůbec málo obydlené kraje jsou obsazeny kmenem šilúků, ale teď je tento kraj prázdný, neboť obyvatelé zčásti vyhynuli na neštovice a zčásti byli vybiti a odvlečeni mahdisty. V Africe se někdy stává, že země dnes hustě osídlená - je zítra liduprázdná. Podle mého odhadu jste asi tak tři sta kilometrů od Lada. Mohli byste utíkat na jih k Emínovi, ale protože Emin je pravděpodobně sám obležen derviši, tato možnost tedy odpadá..."

"A do Habeše?"

"Také asi tři sta kilometrů. Musíte však mít na paměti, že Mahdí válčí s celým světem, a tedy i s Habeší. (...)

(......)