Henryk Sienkiewicz
překlad: Karel Málek

POUŠTÍ A PRALESEM
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

XXXII

Chvíli nemohl únavou a vzrušením promluvit ani slovo a stál, těžce dýchaje, před mužem, ležícím na lůžku, který také mlčel a hleděl na něho s údivem hraničícím skoro s ustrnutím.

Konečně zvolal:

"Nasibu,jsi tady?"

"Jsem pane," odpověděl malý černoušek.

"Vidíš někoho? Stojí někdo přede mnou?"

Než se však hošík vzmohl na odpověď, nabyl Staš řeči.

"Pane," řekl, "jmenuji se Stanislav Tarkovský. Utekli jsme s malou miss Rawlisonovou ze zajetí dervišů a skrýváme se v džungli. Ale Nela je těžce nemocná a snažně vás tedy prosím o pomoc pro ni."

Neznámý se díval ještě chvíli a mhouřil oči, potom si rukou přetřel čelo.

"Slyším, nejenom vidím," ozval se sám k sobě. "Není to přelud...! Co? Pomoc? Já sám potřebuji pomoc. Jsem zraněn."

Náhle se však otřásl, jako by se probíral ze spánku nebo strnutí, pohlédl jasněji a se zábleskem radosti v očích řekl:

"Bílý hoch...! Ještě vidím bělocha . . .! Vítám tě, ať jsi kdokoli. Mluvil jsi o nějaké nemocné? Co si přeješ ode mne?"

Staš opakoval, že touto nemocnou je Nela, dcera pana Rawlisona, jednoho z ředitelů Suezského průplavu, že měla již dva záchvaty zimnice a že musí zemřít, nedostane-li chinin, kterým by se dalo zabránit třetímu záchvatu.

"Dva záchvaty - to je zlé!" odpověděl neznámý. "Ale chininu ti mohu dát, kolik chceš. Mám ho několik krabiček, které pro mne již nemají cenu."

Při těchto slovech poručil malému Nasibu, aby mu podal velké plechové pouzdro, které bylo zřejmě cestovní lékárničkou, vyňal z něho dvě objemné krabičky, naplněné bílým práškem, a podal je Stašovi.

"To je polovina toho, co mám. Vystačí třeba na rok..."

Staš měl chuť přímo křičet radostí, začal mu tedy děkovat s takovou vřelostí, jako by mu šlo o vlastní život.

Neznámý pokývl několikrát hlavou a řekl:

"Dobře, dobře. Jmenuji se Linde, jsem Švýcar z Curychu... Přede dvěma dny se mi stala nehoda. Těžce mě zranil divoký kanec ndiri."

Pak se obrátil k černému hošíkovi:

"Nasibu, nacpi mi dýmku."

Potom řekl Stašovi:

"V noci mám vždy větší horečku a trochu se mi to plete v hlavě. Ale dýmka mi rozjasňuje myšlenky. A říkal jsi, že jste utekli ze zajetí od dervišů a skrýváte se v džungli. Ano?"

"Ano, pane, řekl jsem to."

"A co chcete dělat?"

"Utéci do Habeše."

"Padnete do rukou mahdistů, jejichž oddíly se potulují po celém pohraničí."

"Nemůžeme však udělat nic jiného."

"Ach, ještě před měsícem bych vám byl mohl pomoci. Ale teď jsem sám, odkázán jen na milost boží a toho černého hocha."

Staš na něj pohlédl s údivem.

"A ten tábor?"

"To je tábor smrti."

"A ti černoši?"

"Ti černoši spí a již se neprobudí."

"Nerozumím ..."

"Mají spavou nemoc. (V poslední době bylo dokázáno, že tuto nemoc šíří mezi lidmi štípnutí téže mouchy tse-tse, která zabíjí hovězí dobytek a koně. Štípnutí má však za následek spavou nemoc jen v určitých krajinách. V době povstání Mahdího nebyla příčina nemoci ještě známa (Pozn. aut.) Jsou to lidé z krajů od (...)

(......)