Henryk Sienkiewicz
překlad: Karel Málek

POUŠTÍ A PRALESEM
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

XXXI

Nastaly těžké a strašné dny čekání. Druhý záchvat přišel teprve za týden a nebyl tak silný jako první, ale Nela se po něm cítila ještě slabší. Byla vyhublá a zbědovaná tak, že už to nebyla dívenka, nýbrž jen její stín. Plamínek Nelina života doutnal tak slabě, že se zdálo, že stačí jen fouknout, aby zhasl. Staš chápal, že smrt nemusí čekat ani na třetí záchvat, aby si ji vzala, a očekával ji každý den, každou hodinu.

Sám také zhubeněl a zšedl ve tváři, neboť neštěstí přesahovalo jeho síly i jeho rozum. Když hleděl na její voskovou tvářičku, denně si říkal: Proto jsem ji střehl jako oko v hlavě, abych ji tu pochoval v džungli? A vůbec nechápal, proč to tak má být. Chvílemi si zas vyčítal, že ji snad dost nehlídal, že k ní nebyl dost hodný, a tu mu sevřela srdce taková lítost, že by se byl málem zalkl bolestí. Neštěstí prostě přesahovalo míru.

A Nela teď skoro pořád spala a to snad ji udrželo při životě. Staš ji však budil několikrát denně a nutil ji, aby jedla. Když nepršelo, pak ho prosila, aby ji vynesl na čerstvý vzduch, protože sama se už nemohla udržet na nohou. Stávalo se také, že mu usnula na ruce. Věděla již, že je těžce nemocná a že může každý den zemřít. Ve chvílích, kdy byla živější, o tom se Stašem rozmlouvala a vždycky přitom plakala, neboť se bála smrti.

"Já už se k tatínkovi nevrátím," řekla mu jednou, "ale ty mu řekni, že mi toho bylo moc líto, popros ho, aby sem ke mně přijel..."

"Vrátíš se," odpověděl Staš.

Ale dále nemohl mluvit, aby nepropukl v pláč.

A Nela pokračovala sotva slyšitelným, ospalým hlasem:

"A tatínek přijede, a ty někdy přijedeš... ano?"

Při této myšlence jí úsměv rozjasnil zbědovanou tvářičku, za chvíli se však ozvala znova, ještě tišeji:

"Ale je mi tak líto..."

Po těchto slovech mu opřela hlavu o rameno a dala se do pláče, on pak přemohl vlastní žal, přitulil si ji k prsům a živě odpověděl:

"Nelo, já se bez tebe nevrátím a... a vůbec nevím, co bych na světě dělal bez tebe..."

Nastalo mlčení, za kterého Nela znovu usnula. Staš ji odnesl do stromu, ale sotvaže vyšel ven, přiběhl od vrcholu ostrohu Kali, a mávaje rukama, volal s tváří rozčilenou a vylekanou:

"Velký pane, velký pane!"

"Copak chceš?" zeptal se Staš.

Tu černoch natáhl ruku a ukazuje k jihu, řekl:

"Kouř!"

Staš si zaclonil rukou oči, napjal zrak naznačeným směrem a skutečně v rudavé záři zapadajícího slunce spatřil pruh kouře, stoupající daleko v džungli mezi vrcholy ještě vzdálenějších, dost vysokých dvou hor.

Kali se celý třásl, protože si příliš dobře pamatoval strašné otroctví u dervišů a byl si jist, že je to jejich tábořiště. Stašovi také napadlo, že to nemůže být nikdo jiný než Smajn, a v první chvíli se také hrozně ulekl. To tak ještě scházelo! Kromě Neliny smrtelné nemoci - derviši! A zase zajetí a zas návrat do Fášódy nebo i do Chartúmu do rukou Mahdího nebo pod bič Abdulláhiho. Jestli je dopadnou, pak Nela umře prvního dne a on zůstane otrokem do konce života. A (...)

(......)