Henryk Sienkiewicz
překlad: Karel Málek

POUŠTÍ A PRALESEM
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

XXX

Jednoho dne při večeři, když Nela nesla k ústům kousek uzeného masa, náhle je s odporem odstrčila a řekla:

"Dnes nemohu jíst."

Staš, který se předtím dověděl od Kaliho, kde jsou včely, a skoro každý den je vykuřoval, aby je oloupil o med, byl přesvědčen, že maličká přes den snědla mnoho medu, a proto její nechuti k jídlu nevěnoval pozornost. Nela však za chvíli vstala a začala rychle obcházet ohniště ve stále větších kruzích.

"A nechoď příliš daleko," volal na ni hoch, "nebo tě ještě něco odnese."

Ve skutečnosti se však ničeho nebál, neboť šelmy udržovala v uctivé vzdálenosti přítomnost slona, kterého cítily, i jeho troubení, které doléhalo k jejich bdělým uším. To zajišťovalo bezpečnost jak lidem, tak i koním, neboť i nejstrašnější šelmy džungle, jako lev, pardál a levhart, nerady přicházejí do styku se slonem, a zvláště se nepřibližují k jeho klům a chobotu.

Když však dívčinka nepřestávala kroužit stále rychleji, šel Staš za ní a zeptal se:

"Hej, malá můrečko, proč tak lítáš kolem ohně?"

Ptal se ještě vesele, ale byl už zneklidněn a jeho neklid ještě vzrostl, když Nela odpověděla:

"Nevím, nevydržím sedět na místě."

"Co je ti?"

",Je mi tak divně a necítím se ve své kůži..."

A vtom mu náhle opřela hlavu o prsa, a jako by se přiznávala k vině, zvolala pokorným, slzami přerývaným hlasem:

"Staši, já jsem asi nemocná."

"Nelo!"

Pak jí položil ruku na čelo, které bylo sice suché, ale zároveň ledové. Vzal ji tedy na ruku a odnesl k ohništi.

"Je ti zima?" ptal se cestou.

"I zima i horko, ale víc zima..."

A opravdu jí zoubky jektaly a tělíčko se chvělo stálou třesavkou. Staš neměl už ani nejmenší pochybnosti, že dostala zimnici.

Nařídil hned Mee, aby ji dovedla do stromu, svlékla a uložila, a pak ji ukryl vším, čím mohl, neboť viděl v Chartúmu i ve Fášódě, že lidé nemocní zimnicí se přikrývali ovčími kožemi, aby se zapotili. Rozhodl se, že prosedí u Nely celou noc a bude jí dávat pít horkou vodu s medem. Ale ona zpočátku nechtěla pít. Při světle kahanu, zavěšeného uvnitř stromu, viděl Staš její žhnoucí oči. Za chvíli si začala stěžovat na horko a zároveň se třásla pod houněmi i pod plédem. Ruce i čelo měla stále studené, ale kdyby byl Staš něco věděl o příznacích zimnice, byl by poznal podle jejích neklidných pohybů, že má jistě strašnou horečku. Se strachem si povšiml, že na Meu, přinášející horkou vodu, pohlížela dívčina s jakýmsi podivem, a dokonce se strachem, a zdálo se, že ji nepoznává. S ním však mluvila rozumně. Říkala mu, že nemůže ležet, a prosila, aby jí dovolil vstát a běhat, potom se zas ptala, zdali se na ni nehněvá za to, že stůně, a když ji ujistil, že ne, zakrývala řasami slzy, které se jí draly do očí, a ujišťovala, že zítra bude úplně zdráva.

Toho večera, či spíše této noci byl slon nějak podivně neklidný a neustále řval, čímž zase podněcoval Sabu k štěkotu. Když Staš zpozoroval, že to nemocnou znepokojuje, vyšel ze stromu, aby je uklidnil. Se Sabou mu to (...)

(......)