Henryk Sienkiewicz
překlad: Karel Málek

POUŠTÍ A PRALESEM
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

XXIX

Po několik dní trávila Nela všechen čas, kdy nepršelo, u Kinga, který se už neprotivil jejímu odchodu, protože pochopil, že dívčina se vrací několikrát za den. Kali, který se bál slonů vůbec, pohlížel na to s neobyčejným údivem, ale nakonec došel k přesvědčení, že mocné "dobré mzimu" obra očarovalo, a začal ho také navštěvovat. King se k němu a také k Mee choval přátelsky, ale pouze Nela si s ním dělala, co chtěla, takže za týden se odvážila přivést k němu i Sabu. Pro Staše to bylo velké ulehčení, když nyní mohl s úplným klidem ponechat Nelu pod ochranou, nebo jak se vyjadřoval "pod chobotem" slona a chodit beze všech obav na lov, ba dokonce někdy brát s sebou i Kaliho. Byl si teď jist, že ušlechtilé zvíře je za žádných okolností již neopustí, a začal uvažovat, jak jen je vyprostit z uvěznění.

Ale po pravdě řečeno na řešení přišel již dávno, byl to však způsob, který si vyžadoval takové oběti, že se Staš bránil myšlence ho použít, a proto odkládal rozhodnutí ze dne na den. Protože neměl s kým o tom promluvit, rozhodl se konečně zasvětit do svých záměrů Nelu, třebaže ji považoval za dítě.

Skálu je možné roztrhnout," řekl, "ale kvůli tomu bych musel zkazit mnoho nábojů, to znamená vyjmout z nich kulky, vysypat prach a udělat z něho velikou nálož. Taková nálož se vrazí do nejhlubší spáry, jaká se tam najde, potom se ucpe a zapálí. Skála se pak roztrhne na několik nebo na desítky kusů a Kinga budeme moci odvést."

"Ale nelekne se slon, když to udělá velkou ránu?"

"Tak ať se lekne!" odsekl Staš. "Na tom mi málo záleží. S tebou se opravdu nedá vážně mluvit."

Ale přece jen mluvil dále, nebo spíše myslil dále nahlas:

"Když užiju příliš málo nábojů, skála se neroztrhne a zbytečně je promarním; když jich vezmu dostatečné množství, zas nám jich málo zůstane. A kdyby nám došly před koncem cesty, pak nám hrozí prostě smrt. Protože čím budu pak lovit a čím se bránit v případě nějakého útoku? Víš přece dobře, že kdyby nebylo této pušky a těchto nábojů, byli bychom dávno zahynuli buď rukou Gebrovou, nebo hladem. A je skutečné štěstí, že máme koně, neboť sami bychom nemohli unést ani věci, ani náboje."

Nato Nela zdvihla prstík do výše a pronesla se vší jistotou:

"Když já Kingovi řeknu, pak ponese všecko."

"Jaké náboje ponese, když nám jich zůstane málo?"

"Zato nás bude bránit..."

"Ale nebude přece střílet zvěř svým chobotem jako já kulovnicí."

"Pak můžeme jíst fíky a ty velké dýně, co rostou na stromech, a Kali nachytá vždycky ryby."

"Dosud zůstaneme u řeky. Dobu dešťů tady musíme přečkat, protože ty neustálé lijavce by ti jistě způsobily zimnici. Pamatuj však, že až se pak vydáme na další cestu, můžeme narazit na poušť."

"Na takovou, jako je Sahara?" zeptala se ustrašeně Nela.

"Ne, ale na takovou, kde nejsou řeky ani ovocné stromy a kde rostou jen nízké akácie a mimózy. Tam se dá žít jen z toho, co se uloví. King tam najde trávu a já antilopy, ale když je nebudu mít čím střílet, King je (...)

(......)