Henryk Sienkiewicz
překlad: Karel Málek

POUŠTÍ A PRALESEM
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

DOSLOV

Mládež všech národů vždycky ráda čte o dobrodružstvích, která prožívali mladí lidé někde daleko v exotických zemích, kde žijí necivilizovaní divoši, pobíhají lvi, tygři a sloni a rostou tam datlové a kokosové palmy a sladké banány.

Vzorem všem byl Robinson Crusoe, nepředstižený hrdina mládeže všech národů. Jím se pak řídil ve své literární tvorbě Francouz Jules Verne, Angličan Rudyard Kipling a Němec Karel May. Všichni se však shodovali v tom, že hrdiny svých románů učinili příslušníky svých národů.

Jejich knihy byly překládány i do cizích jazyků a mládež, která je četla, musela mít dojem, že hrdiny tak velkých dobrodružství mohou být jen Francouzi, Angličané nebo Němci. Domorodci byli v těchto knihách považováni zpravidla za nižší rasu, která se pro svou barevnou kůži hodila jen k tomu, aby sloužila hrdinům s bílou tváří.

Henryk Sienkiewicz už měl za sebou šedesátku svých let, vysloužil si svými spisy světovou slávu i bohatství, byl již i nositelem tehdejšího vysokého spisovatelského vyznamenání, Nobelovy ceny, když se rozhodl, že napíše svou první dobrodružnou knihu pro mládež. Děj umístil do Afriky, kterou dobře znal nejen z literatury, ale i z vlastního poznání, neboť severní Afriku sám procestoval. A mladým hrdinou, který svým důvtipem a statečností přemůže všecky překážky, učinil čtrnáctiletého polského hocha.

Při své práci se mohl opírat o množství historických pravděpodobností. Po neúspěšném posledním polském povstání proti krutovládě carského Ruska roku 1863 žilo mimo hranice své vlasti mnoho Poláků, kteří pro svou účast v povstání museli uprchnout před pronásledováním carské policie do ciziny. Bylo tedy pravděpodobné, že při správě Suezského průplavu mohl být zaměstnán polský inženýr.

V době, kdy Sienkiewicz tuto knihu psal, byl již v severní Africe všeobecný "klid". Africký lid byl v té době úplně podroben evropskými koloniálními mocnostmi, jež se o africké území rozdělily.

Lvího podílu se zmocnila Anglie, protože měla nejsilnější koloniální armádu a nejmocnější válečné loďstvo. Africké národy nedosahovaly tehdy ještě zdaleka té kulturní výše a politického uvědomění, které by jim dovolily domáhat se vlastní správy svých věcí a zemí. V dosažení vzdělání jim koloniální mocnosti záměrně bránily, aby si co nejdéle zachovaly možnost ovládání a vykořisťování těchto území. Nanejvýš k nim pouštěly misionáře různých evropských církví, ale i to mělo svůj plánovaný účel. V náboženských představách primitivních domorodců měl být černý bůh nahrazen Bohem bílé rasy, která tedy i touto formou prokazovala svou nadřazenost.

Sienkiewicz časově umístil děj svého románu do rušného roku 1885, kdy vyvrcholilo velké povstání súdánského lidu proti Angličanům. V tomto románě popisuje krátkou epizodu z dlouholetých osvobozovacích bojů Súdánců proti kolonizátorům, a protože autorovo líčení neinformuje čtenáře dostatečně ani výstižně o povaze těchto bojů, považujeme za nutné čtenáři stručně objasnit širší (...)

(......)