Danielle Steelová
překlad: Eva Hauserová

KŘÍDLA
náhodně vybraná ukázka

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Kapitola 17.

Víkend strávený doma byl pro ně pro oba těžký. Cassie dělala co mohla, aby se Nickovi vyhnula, ale pořád na sebe naráželi.

Setkávali se doma, na letišti a dokonce i v obchodě s potravinami, kam šla nakoupit pro matku. Nick se k ní snažil chovat zdrženlivě, alespoň v jejím zájmu, když už ne v Desmondově, ale bylo to nemožné. Poslední večer před jejím odletem si zase skončili v objetí. Cassii bylo právě dvaadvacet let. Povečeřela s Nickem a se svou rodinou. Během večeře je to k sobě neodolatelně přitahovalo, byli jako dva magnety. Věděli, že je to poslední večer, kdy jsou spolu, a možná už se nikdy v životě neuvidí.

Ta představa v nich vyvolávala paniku.

Toužebně se líbali, ale ona mu pak řekla: „Tohle nemůžeme dělat. Nicku. Slíbila jsem tátovi, že to nebudu dělat. A ani kvůli sobě… nebo Desmondovi.“ A navíc ji stále všude sledovali novináři a skandál by bylo to poslední, co mohla potřebovat. I dnes se snažili vyfotografovat všechny lidi, které na letišti zastihli, ale Nick zmizel ve své chatě a nevystrčil nos dokud fotografové neodešli. Cassie mu za to byla vděčná. Věděla, že Desmondovi by velice vadilo, kdyby na snímcích uviděl Nicka. Když mu telefonovala, o Nickově přítomnosti se nezmínila.

„Já vím, Cassie… já vím.“ Nick se s ní nepřel. Nechtěl jí ničím ublížit. Seděli pak na verandě a povídali si spolu. Její rodiče šli spát už před hodinou, ale nijak nekomentovali, že Nick tady ještě s Cassií zůstává. Zítra odjížděla a tohle byly poslední okamžiky, které mohli spolu strávit.

„Jsi si jistá, žes na tu cestu dobře připravená? Billy říká, že máte pořádně nabitý program.“

„Dokážu to.“

Tentokrát se s ní o to nehádal. „Je ta trasa bezpečná?“

„To předpokládám. Desmond na tom pracuje každý večer až do půlnoci.“

„To se musíš tedy dobře bavit,“ poznamenal a pak se na ni smutně usmál. „Zatracený blázne. Mohla ses vdát za Bobbyho Stronga a prodávat cibuli, a co místo toho uděláš? Vezmeš si největšího magnáta v Americe. To nemůžeš udělat aspoň něco normálně, Cassie?“ žertoval a ona se zasmála. Nebylo tu vlastně nic k smíchu, ale kdyby se nesmáli, museli by plakat. Během těch několika dní, které tu strávili spolu, jim oběma začalo být jasné, že se budou navzájem milovat po celý život a že tato láska na nich ulpívá jako nějaké prokletí. Pokaždé, když se setkali nebo si vzájemně pohlédli do očí, pocítili, jak nesmírně jsou si blízcí a jak moc se vzájemně přitahují. Nebylo před tím úniku. A Cassie si teď uvědomila, že na tomhle čas nic nezmění. Ona a Nick k sobě patří jako dvě poloviny jediné bytosti. A vždycky to tak bude. Už se to nedalo popírat. Nikdy v životě nemilovala Nicka víc, ale teď ji čekal život, kdy se bude trápit tím, že miluje Nicka a přitom nechce zradit Desmonda.

Tento poslední večer ale oba věděli, že je to jejich jediná a možná poslední šance být spolu. Nick se vracel do války, kde bude znovu a znovu riskovat život, a Cassie podstupovala stejně veliké riziko svým přeletem Tichého oceánu. Teď už bylo příliš pozdě na to, aby spolu hráli jakékoli hry, nebo se na sebe zlobili.

Budou muset nějak žít dál s tím, co udělali. Oba se zachovali jako blázni a teď si to uvědomovali.

„Co budeme dělat, Cass?“ ptal se jí nešťastně, když spolu pozorovali měsíc v úplňku na obloze poseté hvězdami. Byla to dokonalá noc pro zamilované, ale jejich příběh už tak jednoduchý nebyl. Oba toužebně vzpomínali na uplynulé časy, kdy spolu trávili dlouhé hodiny na malém opuštěném letišti. Tehdy mohli dělat cokoli. A místo toho se rozhodli oba tak hloupě, on šel bojovat do další války a ona si vzala muže, kterého má sice ráda, ale nemiluje ho. Věděla až příliš dobře, že i když cítí vůči Desmondovi oddanost, jediným mužem, kterého kdy milovala a bude milovat, je Nick. Možná že se to jednoho dne změní, ale zatím si to nedovedla představit. Když se vdala za Desmonda, snažila se sama sobě namluvit něco jiného. Teď, když se znova setkala s Nickem, to věděla s jistotou.

„Kéž bych mohla s tebou odjet do Anglie,“ řekla mu smutně.

„To bych si přál taky. Mezi letci tam ale nejsou žádné ženy, aspoň zatím ne. Ale Angláni jsou v tomhle směru dost velkorysí.“

„Možná že bych měla utéct a vstoupit do RAF,“ řekla jen napůl žertem. Nějak si nedovedla představit, jak bude teď žít dál.

Za tichomořskou cestu byla svým způsobem vděčná. Aspoň bude díky ní mít hodně práce a nebude muset přemýšlet o svém vztahu k Desmondovi.

„Možná že jsem neměl nikdy odcházet do války,“ ohromil ji Nick. To, co říkal, jí ale dělalo starosti. Kdyby teď ztratil chuť do života, mohlo by se mu snadno něco stát. Slyšela o mnoha případech, kdy letci, kteří ztratili své dívky nebo manželky, byli vzápětí zabiti v boji.

„Na to, abys říkal takové věci, je už moc pozdě,“ kárala ho, „a radši bys měl být opatrný.“

„Od tebe to sedí,“ zasmál se při představě, co čeká za měsíc Cass. Myšlenka na její cestu mu pořád naháněla strach. Požádal ji, aby se s ním šla projít, a pomalu se spolu vydali od domu jejích rodičů směrem k letišti. To je přitahovalo jako magnet. Vyprávěl jí, jaké to je v Anglii, a ona mu zase vyprávěla o chystané cestě a o trase po ostrovech v Tichém oceánu.

„Je sakra škoda, že se kvůli válce nemůžeš vydat na opravdovou cestu kolem světa. Měl bych z toho lepší pocit, než když budeš prolétat ty dlouhé vzdálenosti nad Tichým oceánem.“ Právě to ale mohlo Cassii nejlépe proslavit a oba to dobře věděli.

Při tomto rozhovoru došli na letiště a skoro bez přemýšlení zabloudili ke staré Jenny. Byla teplá noc a měsíc svítil tak jasně, že snadno dohlédli na druhou stranu letiště.

„Chceš se proletět?“ zeptal se váhavě. Měla plné právo mu říci, ať jde k čertu, ale oba si uvědomovali, že to nechce udělat.

Chtěla s ním strávit chvíli o samotě a zapomenout na to ostatní, co se v jejím životě děje, i na to, že zítra se budou muset znova rozloučit. A tentokrát to možná bude navždy.

„Moc ráda,“ odpověděla tiše. A pak mu mlčky pomohla vystrkat letadlo ven a provést všechny pozemní kontroly. Lehce se vznesli k půlnočnímu nebi a znova vnímali všechny důvěrně známé zvuky a pocity. Teď v noci se ale všechno zdálo být trochu jiné. Tam nahoře byli ve svém vlastním světě, plném hvězd a snů, kam na ně nikdo nemohl dosáhnout nebojím ublížit.

Jen okamžik váhal nad starým letištěm, kde se kdysi scházeli, a pak se s letadlem v záři měsíce snesl k zemi a lehce přistál. Vypnul motor a pomohl Cassii z letadla. Neuvažovali, kam půjdou, věděli jen to, že teď potřebují být spolu, ve svém vlastním světě, vzdáleni ostatním lidem. A tady byl takový klid. Bez přemýšlení oba zamířili k místu, kde kdysi spolu sedávali a rozmlouvali po celé hodiny. Cassie se teď cítila o mnoho starší než tenkrát a v duši ji tížil smutek. Její bratr zemřel a teď ztratila i naději, že by kdy mohla patřit Nickovi. Právě tady ji poprvé políbil a řekl jí, že ji miluje.

Bylo to v den, kdy jí sdělil, že má v úmyslu vstoupit do RAF. A od té doby oba dělali jen samá špatná rozhodnutí.

„Nepřeješ si někdy, abys mohl vrátit čas zpátky?“ zeptala se ho a vzhlédla k němu. Nick na ni upíral posmutnělý pohled.

„Co bys udělala jinak, Cass? Myslím tenkrát.“

„Řekla bych ti, jak moc tě miluju, už o hodně dřív. Vždycky jsem si myslela, že jsem ti lhostejná, protože jsem byla jen dítě. Myslela jsem si, že by ses mi vysmál.“ Pozoroval ji, jak tady před ním stojí, a zdála se mu velice krásná.

„Myslel jsem si, že by mě tvůj táta dal za to vsadit do vězení.“

Bylo to pro něj zvláštní, když si teď uvědomil, že Pat by proti tomu tenkrát nic nenamítal a že se oba vzájemně tak dlouho milovali. A teď byla Cassie vdaná za jiného muže. Všechno se to zdálo být tak neskutečné.

„Můj táta by tě možná poslal do vězení teď,“ usmála se, „tenkrát asi ne.“ Nebyla si ale vůbec jistá, jestli by Pat měl nyní nějaké námitky. Věďěl, jak moc se Cassie s Nickem milují, a samozřejmě jí řekl, že si nepřeje, aby si s ním teď něco začínala, ale na druhé straně se během let hodně změnil. Teď byl jejím nejbližším přítelem. Zvlášť kďyž tu neměla Nicka. Její otec měl teď překvapivě mnoho pochopení pro všechno, co Cassie dělala. Stále ještě ji to uvádělo v úžas.

Došli ke své staré známé kládě, ležící ve vlhké trávě. Nick si svlékl starou leteckou bundu, aby si na ni mohla sednout, a pak se usadil vedle ní, objal ji a políbil ji. Oba věděli, proč sem přišli.

Teď už jsou oba dospělí. Nepotřebují od nikoho žádná dovolení, ani si nemusí lhát. Alespoň ne dneska. Jsou tady proto, že se vzájemně milují a potřebují něco, co by jim zůstalo navždy ve vzpomínkách.

„Nechci udělat žádnou hloupost,“ řekl jí. Dělal si o ni starosti, stejně jako když před časem odcházel do Anglie. Teď ale byla situace natolik odlišná, že to riziko stálo za to, a zvláštní bylo, že tentokrát téměř doufal, že tu zanechá Cassii těhotnou. Možná že to by ji přimělo opustit Desmonda.

Když si lehla vedle něho, ucítila objetí jeho silných paží, a když ji políbil, přála si totéž co on. Během několika okamžiků ale myšlenky na budoucnost úplně vybledly a zůstala jen přítomnost.

Když se líbali, měla pocit, jako by jí tělem probíhaly žhavé plameny, a za chvilku její tělo stříbřitě zářilo vedle jeho ve svitu měsíce. Věděli, že na dnešní noc ani jeden z nich nikdy nezapomene. Oba věděli, že vzpomínky na ni jim budou muset stačit na celá léta a možná navždy.

„Cassie… tolik tě miluju…,“ šeptal jí něžně, objímal ji a tiskl ji k sobě v teplém nočním vzduchu. Byla krásnější, než si kdy vysnil, když tu spolu leželi uprostřed rozházených kusů oblečení.

„Byl jsem takový hlupák.“ Ležel na boku, díval se na ni a vrýval si do paměti každý okamžik tohoto večera. Ve světle měsíce vypadala jako bohyně.

„Taky jsem byla hloupá,“ zašeptala omámeně, ale teď jí na tom nezáleželo, stačilo jí, že může ležet v jeho náruči a být mu nablízku. Nic jiného si nepřála. V tomto okamžiku nebylo nic jiného důležité.

„Možná že jednoho dne oba zmoudříme… nebo budeme mít štěstí,“ řekl, ale pochyboval o tom. Teď bylo všechno příliš složité. Neměli nic jiného než přítomnost, tento okamžik. Dnešní noc, prozářenou stříbrným měsíčním svitem.

Dlouho tak spolu leželi bok po boku a před svítáním se milovali znova. Konečně oba usnuli, probudili se ve vzájemném objetí v ranním vzduchu, prosyceném vůněmi, a znovu byli plní touhy. Vycházelo slunce, usmívalo se na ně a tentokrát Nick viděl její půvabné tělo ve zlatavém světle úsvitu. Pak si dlouho leželi v objetí a přáli si, aby tak mohli zůstat navždy.

Když letěli zpátky na Patovo letiště, obloha zářila pruhy růžové, zlaté a světle fialové barvy, a když upoutávali Jenny, oba měli v duších klid a mír. Cassie se k Nickovi obrátila a usmála se. Nelitovala ničeho z toho, co se stalo. Tohle byl jejich osud.

„Miluju tě, Nicku,“ řekla šťastně a dívala se mu do očí.

„Vždycky tě budu milovat,“ odpověděl jí a pak ji doprovodil zpátky k domu jejích rodičů. Teď si vzájemně patřili. Vazbu mezi nimi už nemohlo nic protrhat.

Když spolu stáli před domem, všude panovalo ticho a klid.

Bylo časné ráno a nikdo ještě nebyl vzhůru. Nickji držel v objetí, hladil ji po vlasech a snažil se nemyslet na budoucnost ani na Desmonda Williamse. Stáli tu dlouho, nechtělo se jim odloučit se od sebe. Nick ji líbal a ona mu znova a znova říkala, jak moc ho miluje.

Konečně zaslechli, jak její rodiče vstávají a chodí po domě.

Teprve pak Nick odešel. Ničeho nelitovali. Potřebovali jeden od druhého povzbuzení, aby se dokázali vrátit ke svým životům i se všemi jejich těžkostmi a překážkami, které na ně čekaly.

„Ještě se uvidíme, než odletím,“ slíbila mu šeptem. Pak ho k sobě přitáhla blíž a lehoučce ho políbila na rty. Uvědomil si, jak nesmírně těžké pro něj bude zase se s Cassií rozloučit a dívat se, jak odchází, zvlášť když bude vědět, že se vrací ke svému manželovi.

„Nedokážu tě nechat odejít, Cass.“

„Já vím,“ odpověděla nešťastně, „ale musím to udělat.“ Teď neměli na výběr a oba si to uvědomovali.

Pak od ní odešel a Cassie se pomalu vrátila do místnosti, kde prožila dětství, a myslela přitom na něj a přála si, aby všechno bylo jiné.

Osprchovala se, oblékla a myslela přitom pořád na Nicka. Pak se s rodiči nasnídali. Cassie si všimla, že otec má zase potíže s dýcháním. Tvrdil ale, že to nic není. Jakmile se najedli. Pat odvezl Cassii a Billyho na letiště. Slíbila, že bude matce před svou velkou cestou často telefonovat, a možná dokonce ještě jednou přiletí domů, pokud to bude možné. Nebyla si ale jistá, jestli jí to Desmond dovolí. Když ale viděla, jak pobledle její otec vypadá, pomyslela si, že by to Desmond měl pochopit.

Když přijeli na letiště, Nick byl právě v kanceláři. Vrhl na ni dlouhý a významný pohled. Pak je doprovodil k letadlu a nezávazně si přitom povídal s Billym. Cassie ale stále intenzivně cítila jeho blízkost a připomínala si doteky jeho hedvábné kůže na své a nádhernou rozkoš, kterou spolu prožili. Byli vzájemně spoutáni pevnou vazbou, která se vytvořila časem, láskou a tím, jak moc jim na sobě záleželo, ale když se k tomu teď přidala vášeň, Cassie věděla, že plamen její lásky k němu bude planout navždy.

„Tak to zvládněte, vy dva,“ napomínal je Nick, který už myslel na cestu. „Dávej na ni pozor, aby někde nevletěla do stromu,“ varoval Billyho. Pak si s ním potřásl rukou a sledoval Cassii, která se věnovala pozemní kontrole letadla. Nick od ní nemohl odtrhnout zrak a ona vychutnávala pocit, že mu je nablízku.

Políbila otce, zatímco se Billy usazoval v kabině, a pak už se tomu nedalo uniknout. Nadešel čas rozloučení s Nickem. Jejich pohledy se setkaly. Dlouze si hleděli do očí, jejich ruce se dotýkaly, a pak ji přitáhl k sobě do náruče a jemně ji políbil. Už mu nezáleželo na tom, co si ostatní pomyslí. Přál si Cassii vyjádřit svou lásku.

„Opatruj se, Cass,“ zašeptal jí potom do vlasů. „A neudělej na té své cestě žádnou hloupost.“ Stále si přál, aby se raději nikam nevydávala, ale věděl, že by ji od toho stejně nedokázal odradit.

„Miluju tě,“ ujistila ho tiše a pohled jejích uslzených očí mu vypověděl, co k němu cítí, a odrážel všechno, co pociťoval on.

„Někdy se mi ozvi, abych věděla, jak se ti vede.“ Přikývl a ona vystoupila do kabiny. Nick jí naposledy stiskl ruku. Tentokrát pro ně bylo takřka nemožné se rozloučit. Pat je pozoroval a bylo mu jich obou líto. Nic k tomu ale nepoznamenal.

Pat s Nickem ještě stáli na runwayi, když se Cassie s Billym rozjeli ve velkém letadle Williams Aircraft, vypůjčeném od Desmonda. Vznesli se do vzduchu a v okamžiku byli pryč.

Nick tu dlouho stál a díval se na oblohu, ještě dlouho poté, co se Pat vrátil do letištní budovy a co letadlo na obloze zmizelo.

Nedokázal teď myslet na nic jiného než na to, jak ležel vedle Cassie v měsíčním světle. Svým způsobem pro něj znamenalo úlevu, že se příštího rána musí vrátit do války. Nedokázal by tu bez Cassie vydržet.

Cassie s Billym toho při zpáteční cestě do L.A. moc nenamluvili. Oona jim dala termosku s kávou a smažené kuře. Žádný z nich ale neměl hlad. Cassiiny oči vyprávěly tisíc příběhů, ale Billy se jí během prvních dvou hodin na nic nezeptal. Pak už ale nemohl to mlčení vydržet.

„Jaký máš z toho ze všeho pocit?“ Věděla dobře, na co se jí ptá, a než mu odpověděla, povzdychla si.

„Nevím. Jsem ráda, že jsem se s nim setkala. Aspoň teď ví.“

Byla naplněná nadějí a zároveň zoufalstvím. Bylo těžké to Billymu vysvětlovat. Aspoň že teď Nick ví o Desmondovi, ale chvíle, které spolu strávili, jí svým způsobem ztížily návrat do Kalifornie.

„Jak to přijal?“

„Nejlíp, jak mohl. Nejdřív zuřil. Řekl mi spoustu věcí.“ Zaváhala a pak vrhla na svého kamaráda pochmurný pohled. „Myslí si, že si mě Desmond vzal jen kvůli publicitě, že to byl jeden z jeho triků, aby ta cesta byla pro veřejnost přitažlivější.“

„A ty si to myslíš taky?“ zeptal se jí se zájmem. Cassie o tom chvilku přemýšlela a váhala. Nechtěla si to myslet. „Mám pocit, že to jsou tak trochu kyselé hrozny, jak se říká,“ pokračoval Billy. „Možná že je pro Nicka těžké si přiznat, že ten chlap tě opravdu miluje.“ Ale miluje ji opravdu? V poslední době se k ní choval chladně a dával najevo jen zájem o chystanou cestu, ale o Cassii samotnou vůbec ne. Napadalo ji, že Nick by možná mohl mít pravdu. Dalo se to těžko poznat, jasně to rozlišit, zvlášť teď, když strávila s Nickem noc na starém letišti. Věděla ale s jistotou, že teď musí takové myšlenky pustit z hlavy. Chtěla být k Desmondovi spravedlivá. A také musí myslet na připravovanou cestu. Všechno ostatní se vyřeší později.

Myšlenky na budoucí cestu jí ale připomněly, jak moc je Desmondovi zavázaná za všechno, co pro ni udělal. Nick nebyl vůči němu spravedlivý a ona nevěřila tomu, že Desmond se stýká s jinými ženami. Byl naprosto oddán své práci, byl jí přímo posedlý. Svým způsobem byl právě to jejich největší problém. Tohle a pak Nick Galvin. Vracela se ale do L.A. s pevným rozhodnutím hrát čestnou hru. Nedovolí Nickovi, aby vrhl byť jen stín pochybností na jejich manželství.

Od okamžiku, kdy se vrátila, dělal ale Desmond všechno, co Nick předpověděl. Mluvil jen a jen o tisku a o tichomořské cestě. Dokonce se jí ani nezeptal, jak se měla o víkendu s rodiči.

Cassie si nemohla pomoci, ale Desmondův chlad jí najednou začal být podezřelý, a stejně tak jeho neustálé nadbíhání fotografům a reportérům. Zeptala se ho, zda jsou některé rozhovory, které pro ni domluvil, opravdu tak nezbytné, a v té chvíli se projevilo napětí mezi nimi.

„Na co si to pořád stěžuješ?“ vyštěkl na ni podrážděně o půlnoci toho dne, kdy se vrátila od rodičů. Byla vyčerpaná po dvanáctihodinovém letu, po kterém následovalo pět hodin různých schůzek. A Desmond ukončil její den setkáním s hejnem reportérů a fotografů, kteří zase pořizovali její snímky.

„Prostě už jsem unavená tím, jak zakopávám o fotografy v okamžiku, kdy vylezu z postele nebo z vany. Jsou všude a já už toho mám dost. Zbav mě jich,“ žádala ho naléhavě.

„Co se ti pořád nelíbí?“ ptal se rozzlobeně. „To, že jsi největší hvězda filmových žurnálů, nebo žes byla letos dvakrát na obálce časopisu Life? V čem přesně je problém?“

„Můj problém je v tom, že jsem vyčerpaná a unavuje mě, že se se mnou zachází jako s výstavním psem.“ Nickova varování v ní přece jen hlodala. A čím dál víc si uvědomovala, že začíná vůči Desmondovi cítit úplně stejná podezření jako Nick. Navíc ji neustálé pronásledování reportérů doopravdy unavovalo.

Desmond jí dával jasně najevo, že se mu nelíbí, když s ním někdo nesouhlasí. Rozzlobil se na ni. Hádali se spolu bezvýsledně celou hodinu a on pak odešel do malé ložnice pro hosty, do níž se vcházelo z jeho pracovny. Strávil tam zbytek týdne, spal a pracoval jen tam a tvrdil, že má příliš mnoho práce, než aby se přemístil zpátky do jejich společné ložnice. Cassie si uvědomovala, že ji tak trestá za její stížnosti. Svým způsobem to pro ni ale byla určitá úleva a poskytovalo jí to čas, aby si rozebrala vlastní zmatek. To, co prožila s Nickem, jí situaci nijak neusnadňovalo, věděla, že částečně to byla i její vlastní chyba.

Nakonec se situace s Desmondem uklidnila. Napětí mezi nimi však přetrvávalo, neboť oba měli trvale podrážděné nervy vzhledem k zátěži způsobené plánovanou cestou, ale Desmond se jí omluvil za svoji „nedůtklivost“. Znova se jí snažil vysvětlit, jak je kontakt s novináři důležitý, a Cassie usoudila, že se v něm Nick přece jenom mýlil. Na tom, co jí Desmond říkal, byl určitě kus pravdy. Publicita byla důležitou částí tichomořské cesty a měl pravdu v tom, že by nemělo žádný smysl cestu vykonat v tichosti, aniž by o ní veřejnost byla jaksepatří informována.

Cassie byla stále přesvědčená, že Desmond je slušný muž. Je jen velmi cílevědomý a stojí si vždy za svým. A bylo zřejmé, že velmi dobře ví, co dělá.

Přestože spolu ale uzavřeli mír v otázce novinářů, některé věci se nezlepšily. Už po celé měsíce teď nevedli žádný milostný život. Cassii už víckrát napadlo, jestli s ním není něco v nepořádku, nebo snad s ní, ale netroufala si zeptat se ho na to. Nemyslel teď na nic jiného než na chystanou cestu. Na rašící vášeň jejich líbánek už dávno zapomněli. Věděla, že i tohle přispělo k tomu, že na ni shledání s Nickem tak silně zapůsobilo. Zároveň si ale uvědomovala, že její láska k Nickovi je něco, v čem Desmond nehraje žádnou roli. To, že Cassie neměla s Desmondem žádný fyzický vztah, jí ale znemožňovalo, aby měla pocit, že jsou si blízcí. Někdy si přála, aby si o tom měla s kým promluvit. Uvažovala o tom, že by něco naznačila Nancy Firestoneové, ale ta si od ní po svatbě s Desmondem udržovala zřejmý odstup. Zdálo se, jako by se už v Cassiině přítomnosti necítila dobře, protože Cassie je teď šéfovou manželkou. Cassie ale teď neměla žádné přátele kromě Billyho. Desmond se k ní choval chladně, a tak se cítila osamělejší než kdy předtím.

Přes různé neshody všechno postupovalo podle připraveného plánu. Do začátku cesty teď zbýval týden a vše se dařilo výborně.

Fotografové za Cassií stále všude chodili a zachycovali, jak tráví poslední týden před velkou cestou, fotografovali naprosto všechno -, co dělala, s kým se sešla i kde se objevila. Měla pocit, jako by se neustále jen usmívala a mávala. Neměla žádné soukromí, ani chvilku samoty a klidu s Desmondem. Všechno se točilo jen kolem tichomořské cesty a kolem nekonečných příprav na ni. V jejím životě teď nebylo místo pro nic jiného.

Všichni zúčastnění začínali cítit vzrušení a nervozitu. Cassie už nedokázala ani pořádně spát. Zbývalo už jen pět dní, když jí jednoho odpoledne zatelefonovala Glynnis a zastihla ji na letišti.

Cassie byla překvapená, že jí sestra volá, a napadlo ji, že se možná něco stalo.

„Ahoj, Glynn… co se děje?“

„Jde o tátu,“ odpověděla Glynnis rychle. Rozplakala se dřív, než ze sebe vypravila cokoli dalšího, a Cassii jako by sevřely srdce ocelové kleště. „Ráno měl srdeční záchvat. Je v nemocnici u Milosrdných. Máma je u něj.“ Bože, to ne… její tatínek!

„Dostane se z toho?“ zeptala se Cassie rychle své nejstarší sestry.

„To ještě nevědí,“ odpověděla Glynnis a bylo znát, že má stále pláč na krajíčku.

„Přiletím co nejdřív domů. Dnes večer. Řeknu to Desmondovi a za chvilku vyrazím.“ Cassie vůbec nezaváhala, bylo jí jasné, že musí být u otce.

„A můžeš to udělat?“ zeptala se jí ustaraně Glynnis. Věděla ale, že bylo správné Cassii zavolat. Nejdřív jí lékaři řekli, že to otec nepřežije. Během poslední hodiny se ale jeho stav vyrovnal a svitla určitá naděje. „Kdy odlétáš na tu tichomořskou cestu?“

„Až za pět dní. Ještě mám čas, Glynn. Přijedu… mám vás všechny moc ráda… řekni tátovi, že ho mám moc ráda… řekni mu, aby počkal… aby neodcházel… prosím…“ Rozvzlykala se.

„Taky tě mám ráda, děťátko,“ řekla Glynnis konejšivým tónem starší sestry, „brzy se uvidíme. Šťastný let.“

„Řekni mámě, že ji mám taky moc ráda.“ Když zavěsila, obě plakaly. Pak šla říci Billymu, co se stalo a že jede domů navštívit otce. Billy nezaváhal ani na okamžik a hned prohlásil, že jede s ní. V těchto dnech byli nerozluční, jako siamská dvojčata. Během šesti měsíců výcviku se na sebe dokonale vyladili. Někdy se dokonce zdálo, jako by si četli myšlenky.

„Setkáme se tady za půl hodiny. Udělej mi laskavost. Natankuj benzin do Phaetonu. Já to půjdu říct Desmondovi.“ Cassie si byla jistá, že to Desmond pochopí. Ví přece, jak moc pro ni její táta znamená.

Když za ním ale zašla do kanceláře, dočkala se překvapení.

„Samozřejmě že tam nemůžeš jet,“ oznámil jí chladně. „Zbývá ti už jen pět dní tréninku a briefingů, dvě tiskové konference, a musíme určit konečnou verzi letu podle toho, jaké bude počasí.“

„Vrátím se za dva dny,“ odpověděla klidně. Nemohla uvěřit tomu, že se s ní pře o něco, co pro ni je tak důležité.

„Ne, nepojedeš,“ opakoval pevně a slečna Fitzpatricková diskrétně vyklouzla ven z místnosti.

„Desmonde, můj táta měl srdeční záchvat. Možná to nepřežije.“ Cassii připadalo, že jí zřejmě neporozuměl. On ale dokonale chápal, co mu říká.

„Musím se tedy vyjádřit jasně, Cass. Nikam nepojedeš. Nařizuju ti, abys tady zůstala.“ Říkal to tónem maršála letectva uprostřed války. Bylo to absurdní. Je to přece její manžel. O čem to mluví? Cassie na něj zírala celá zmatená.

„Cože mi…?“ Zopakoval jí to a ona na něj dál upřeně hleděla. „Můj táta možná umře, Desmonde. Jedu za ním domů, ať se ti to líbí nebo ne.“ Když to říkala, v jejím pohledu se objevila rozhodnost.

„Pak odjedeš proti mé vůli a nevezmeš si žádné z mých letadel,“ odpověděl chladně.

„Tak nějaké ukradnu, když budu muset,“ odsekla rozzuřeně.

„Nemůžu věřit tomu, že jsi schopen říkat takové věci. Musíš být unavený, nebo nemocný… co se to s tebou děje?“ Měla v očích slzy, ale s Desmondem nepohnulo nic. Ta cesta pro něj znamenala všechno. Víc než její otec. Kdo je tenhle muž, za kterého je vdaná?

„Tušíš vůbec, jak ohromné peníze jsou při téhle cestě v sázce? Záleží ti na tom?“ vyštěkl na ni.

„Samozřejmě že záleží, a neudělala bych nic, abych tenhle podnik poškodila, ale uvědom si, že je řeč o mém otci. Podívej, vždyť se do dvou dnů vrátím. To ti slibuju.“ Znova se pokusila uklidnit a v duchu si připomínala, jakému ohromnému tlaku jsou oba dva vystaveni.

„Nikam neodjedeš,“ opakoval chladně. To bylo absurdní. Co se to s ní Desmond pokouší udělat? Upřeně se na něj dívala a začala se celá chvět.

„Nemáš na výběr!“ vykřikla, protože se konečně přestala ovládat. „Odjíždím! A Billyjede se mnou!“

„To nedovolím.“

„A co uděláš?“ Najednou jako by jí spadly šupiny s očí. Nikdy před ní ještě nedal najevo takovou bezcitnost. Nikdy předtím se k ní nechoval krutě. Tohle jí ukázalo Desmonda v docela novém světle. „Oba nás vyhodíš? Není už ta cesta trochu moc blízko, nebo si myslíš, že za nás najdeš náhradu?“ Byla jeho chováním velmi otřesena.

„Za každého člověka se dá najít náhrada. Časem. A dovol mi, abych ti něco vysvětlil, Cass, když už o tomhle mluvíme. Jestli se nevrátíš, rozvedu se s tebou a budu se s tebou soudit pro porušení smlouvy. Je ti to jasné? Máš se mnou na tuhle cestu smlouvu a já mám v úmyslu tě přidržet, abys ji splnila.“ Nemohla uvěřit tomu, co slyší. Kdo je tenhle člověk? Pokud myslí vážně to, co říká, pak je to netvor bez srdce.

Naslouchala mu s otevřenými ústy, ale nedokázala ze sebe vydat ani hlásku. Nick měl tedy pravdu. Desmondovi nezáleží na ničem jiném než na té cestě. Vůbec mu nesejde na ní ani na jejích citech, nebo na tom, že jí umírá otec. Kdyby plánovanou cestu zrušila, rozvedl by se s ní. Bylo to neuvěřitelné. Ale stejně šokující bylo všechno, co jí právě řekl.

Pomalu přešla k jeho psacímu stolu a podívala se na něj. Napadalo ji, že ho nikdy předtím doopravdy neznala. „Poletím pro tebe na tu tvoji cestu. Protože to chci udělat. Ale potom si spolu budeme muset vážně promluvit.“ Neodpověděl jí a ona se otočila a vyšla z jeho kanceláře ven. Ohrozila jedinou věc, na které mu opravdu záleželo, jeho hýčkanou, drahocennou tichomořskou cestu. Ale opravdovým šokem pro ni bylo to, že ta cesta pro něj znamenala víc než jejich manželství.

Když nastoupila do letadla, neřekla Billymu ani slovo, jen zapsala podle předpisu odlet. Najednou se cítila jako Desmondova zaměstnankyně a nic víc. Když vzlétali, všiml si Billy napětí a potlačované zlosti v jejím obličeji. Chtěla pilotovat, a tak ji nechal. Byla ráda, že se má na co soustředit. Snažila se nepoddávat strachu o otce, ale Billymu bylo jasné, že se stejně nedokáže ubránit obavám. Vypadala ale spíš rozzlobeně než ustaraně a on byl zvědavý, co se přihodilo.

„Co ti řekl?… Totiž o tom, že odlétáme…“

„Myslíš Desmonda?“ řekla mrazivě a on přikývl. „Řekl mi, že se se mnou rozvede, když na tu cestu nepoletím. A bude se se mnou soudit pro porušení smlouvy.“ Billymu chvíli trvalo, než zareagoval.

„Cože řekl? To snad nemohl myslet vážně!“

„Myslel to vážně. Smrtelně vážně. Kdybychom to zrušili, bude se s námi soudit, až nás zničí. Aspoň tedy mě. Je znát, že ta cesta pro něj znamená o trochu víc, než jsem si myslela. Tohle je velký svět, Billy. Velké investice, velké peníze, velké věci v sázce, a taky velké pokuty, když mu zkazíme plány. Možná, že se bude soudit s našimi rodinami, když mu to jeho letadlo nabouráme,“ dodala sarkasticky a Billy udiveně poslouchal, jak to říká.

V jejím hlase bylo slyšet hořké zklamání a hněv.

„Ale vždyť jsi jeho žena, Cass.“ V tom, co mu právě pověděla, se stále nemohl vyznat.

„Podle všeho nejsem,“ řekla nešťastně, „jsem jen jeho zaměstnankyně.“ Hrozně se v Desmondovi zklamala. Ale věděla, že rodinné vztahy nebyly nikdy jeho silnou stránkou. „Řekla jsem mu, že se vrátíme do dvou dnů. Jestli to nedodržíme, hochu, tak jsme v těžkém průšvihu.“ Usmála se na něj. Byli v tom teď až po uši, ale aspoň na to byli dva. Byla mu vděčná, že letí s ní. Teď byl skutečně její jediný kamarád.

„Vrátíme se včas. Tvůj táta se zotaví,“ snažil se ji uklidňovat.

Když ale dorazili do nemocnice, Pat na tom nebyl nijak zvlášť dobře. U jeho lůžka našli tři jeptišky, zdravotní sestru a kněze, který mu právě poskytl poslední pomazání. Kolem stály všechny jeho děti i vnoučata a Oona tiše plakala.

Cassie nejdřív ze všeho poslala děti s Billym ven. Věděla, že si s nimi poradí, dovedl je báječně zabavit a měly ho rády, a jeden z jejích švagrů šel s ním. Pak se objala s matkou a tiše si promluvila se sestrami. Patův stav se od chvíle, kdy jí Glynnis zavolala, nezlepšil. Stále nenabyl vědomí. Za chvíli přišel lékař, aby si s ní promluvil, a oznámil jí, že pochybuje o tom, že se Pat uzdraví.

Cassie byla v šoku z tak špatných zpráv i z toho, co jejího otce postihlo. Viděla ho před pouhými několika týdny a nekypěl sice zdravím, ale přesto netušila, jak je nemocný. Bylo zřejmé, že už nějakou dobu měl problémy se srdcem, ale přes Ooniny prosby je přecházel.

Cassie, Oona a všechny tři jeho ostatní dcery u něj proseděly celou noc, ale ani ráno ještě nebylo znát žádné zlepšení. Teprve pozdě odpoledne zase nabyl vědomí a krátce se na Oonu usmál.

To pro ně znamenalo první záblesk naděje. Za dvě hodiny znovu otevřel oči, stiskl Cassii ruku a řekl jí, že ji má moc rád. V té chvíli dokázala myslet jedině na to, jak nesmírně ho milovala už jako malá holčička, jak na ni býval vždycky hodný a jak moc zbožňovala létání s ním… myslela na tisíc věcí… na stovky krásných okamžiků, které s ním prožila.

„Bude zase v pořádku?“ zeptala se lékaře, když sem odpoledne přišel. Odpověděl jí, že je ještě příliš brzy na to, aby se dalo něco určitého slibovat. Ale po další bezesné noci, kterou s nimi strávily i jeptišky a modlily se růženec, se jako zázrakem Patův stav zlepšil a lékař prohlásil, že se zotaví. Bude to ale trvat dlouho a bude potřebovat nejméně dva měsíce opravdového odpočinku, převážně doma v posteli. Pak bude při troše štěstí zase v pořádku, ale bude muset být na sebe stále opatrný, nekouřit tolik a vzdát se whisky a Ooniny domácí zmrzliny. Cassie v životě necítila takovou úlevu jako ve chvíli, kdy tady stála na chodbě se svými sestrami a všechny plakaly. Jejich matka byla ještě u Patová lůžka a oznamovala mu tu špatnou zprávu o zmrzlině.

„Kdo se teď bude starat o provoz letiště?“ zeptala se Megan, když tady tak spolu stály. Pat v poslední době neměl žádného stálého zástupce a od doby, kdy odešli Nick, Cass a Billy, spočívala všechna odpovědnost jen na jeho bedrech. Lékař se domníval, že to asi přispělo k jeho zdravotním problémům. Neměl nikoho, kdo by mu s řízením letiště pomáhal.

„Nevíš o někom?“ zeptala se Cass Billyho po straně. Věrně tu s nimi zůstal po celé dva dny, jako by to byl udělal Chris. Teď skoro patřil do jejich rodiny. Ale ani on nevěděl, jak by se tato situace dala vyřešit. Mnoho mladých pilotů, kteří pro Pata létali, vstoupilo také dobrovolně k RAF.

„Teď si opravdu nevím rady,“ řekl jí. Dnes večer se měli oba vrátit do L.A. Za tři dny odlétali na tichomořskou cestu. Billy četl Cassii myšlenky, nebo si myslel, že to dokáže, ale nemohl věřit tomu, že by to udělala. „Nemyslíš si přece to, co mě teď napadlo, že si myslíš… nebo ano?“

„Možná.“ Vážně na něj pohlédla. Byl to velký krok. Zvlášť po tom, co jí Desmond řekl, než odletěli. Obrovský krok.

Možná že poslední. Ale Cassii teď připadal jako jediný možný.

A kdyby se s ní Desmond kvůli tomu chtěl rozvést, tak ať.

Vždyť jde o jejího otce. „Ty ale se mnou nemusíš zůstávat. Můžeš se vrátit, aby nezuřil i na tebe.“ Jakmile to Desmondovi poví, půjde opravdu do tuhého.

„Nemůžu letět bez tebe,“ řekl jí klidně.

„Možná že pro to získá někoho jiného.“ To bylo naivní a Billy si toho byl na rozdíl od Cassie vědom. Po ohromné publicitě, kterou během uplynulého roku měla, a po všech těch pečlivých přípravách by tichomořská cesta nikdy neměla ten účinek na veřejnost bez Cassiiny účasti, a Desmond si toho byl samozřejmě dobře vědom.

„Co budeš dělat?“ ptal se Billy s obavami. Nechtěl, aby jí její rozhodnutí ublížilo, ale také si uvědomoval, co pro ni znamená její otec a co je pro Cassii v životě nejpřednější. Nebylo pochyb o tom, co udělá, jen nebylo jasné, jak přesně to provede.

„Zatelefonuju mu a řeknu, aby tu cestu odložil. Nemusí ji zrušit. Stačí, když posune termín. Chci jen dva měsíce, nejvýš tři, aby se táta mohl zotavit a abych tu mohla zůstat a starat se o provoz letiště.“

„Zůstanu tu s tebou. Možná že nastálo,“ usmál se. „Třeba budeme oba dva během deseti minut bez práce.“ Uvědomoval si ale, že pro Cassii to znamená víc než pouhou práci. Šlo také o její manželství. Po Desmondových výhrůžkách, které vyslechla před odletem, si ovšem nebyla jistá, jestli se to ještě dá pokládat za manželství, nebo jestli to kdy nějaké manželství vůbec bylo. Možná že měl Nick po celou dobu pravdu, co se týkalo Desmonda, anebo dal Desmond v té chvíli volný průchod svým emocím a teď je mu to líto. Zajímavé bylo, že Cassii po jejím odletu ani jednou nezavolal, domů ani do nemocnice. Po celé dva dny od něj nedostala vůbec žádné zprávy. A když mu o pět minut později z nemocnice zatelefonovala, slečna Fitzpatricková na její hlas zareagovala ledovým tónem a šla vyhledat Desmonda.

Dostavil se k telefonu téměř okamžitě a jí bylo líto, že musí telefonovat od ústředny v nemocniční chodbě, kde nemá žádné soukromí, ale nemohla s tím nic dělat. Musela mu to oznámit co nejdříve a nechtělo se jí kvůli tomu jet až na letiště, aby s ním mohla mluvit z otcovy kanceláře.

„Kde jsi?“ byla jeho první slova.

„V nemocnici v Good Hope. S tátou.“ Jako by si nevzpomínal. Nezeptal se jí na zdraví svého tchána, ani na to, jak se daří jí.

Její otec mohl být v té chvíli po smrti, ale jeho to nezajímalo.

„Desmonde.je mi líto, že to musím udělat…“

„Cassie,já nehodlám poslouchat, co mi chceš vykládat,“ obořil se na ni tónem plným ledové zuřivosti. „Vzpomeň si na to, co jsem ti řekl, když jsi odjížděla, a uvědom si, že jsem to myslel vážně.“ Odmlčela se jen na tak dlouhou chvilku, aby se vzpamatovala. Připomněla si, že tohle je muž, za kterého se před čtyřmi a půl měsíci vdala. Náhle bylo těžké tomu věřit. Byl přesně takový, jak jí říkal Nick, dokonce ještě horší.

„Dokonale si pamatuju všechno, co jsi mi říkal,“ zvýšila hlas, protože spojení nebylo zřetelné. „A taky si pamatuju, že jsem si tě vzala. Ale ty jsi na to zřejmě zapomněl. V životě existuje víc věcí než cesty kolem světa. Já nejsem jenom stroj, nejsem pilotující robot, navlečený do ženských šatů. Jsem lidská bytost s rodinou a můj táta přede dvěma dny skoro umřel. A já ho neopustím. Chci, abys tu cestu odložil o dva nebo tři měsíce. Poletím v září nebo v říjnu. Ty určíš kdy. Zařiď všechny nutné změny vzhledem k počasí i trase. Udělám všechno, co chceš. Ale za tři dny nepoletím. Je mě tady potřeba. Tátu neopustím.“

„Ty bestie,“ zařval na ni, „ty jedna sobecká malá potvoro! Víš vůbec, co všechno jsem do toho vložil, nejen peněz, ale i času, péče a energie? Vůbec si neuvědomuješ, co to pro mě znamená, nebo pro celou zemi. Zajímá tě jen ten tvůj ubohý malý zapšklý živůtek s tou tvou upatlanou rodinkou a to trapné letišťátko tvého táty.“ Říkal to tónem naprostého opovržení vůči ní i její rodině a Cassie opět nemohla uvěřit tomu, co slyší. Jaká krutá stvůra bez srdce to musí být, že jí dokáže říkat takové věci? Bylo to jako noční můra. Když ho poslouchala, cítila přímo fyzickou bolest při myšlence, že to s Desmondem Williamsem nikdy nebylo skutečné manželství. Byla pro něj jen nástrojem, aby dostal to, co chce.

„Nadávej si jak chceš, Desmonde,“ křičela na celou chodbu, protože už jí bylo jedno, kdo ji uslyší. „Odlož tu cestu nebo ji zruš. To už záleží na tobě. Ale já teď neletím. Na podzim poletím, kam budeš chtít, ale za tři dny ne. Zůstávám s tátou.“

„A co Billy?“ zeptal se vztekle. Chtěl je vyhodit oba, ale uvědomoval si, že to dost dobře nemůže udělat.

„Zůstává tady se mnou, s mojí upatlanou rodinkou a na našem trapném letišťátku. A já nehodlám na tu cestu letět bez něho, Desmonde. Jestli nás chceš, tak nás máš. Ale později. Dej mi vědět, jak ses rozhodl. Víš, kde mě zastihneš.“

„Tohle ti nikdy neodpustím, Cassie.“

„Já tobě taky ne.“ A pak se ho musela zeptat ještě na něco.

„Proč se na mě vůbec tolik zlobíš, Desmonde, když chci na tu cestu přece letět, jenom později?“

„Ten odklad způsobí spoustu nepříjemností a je to strašně trapné. Proč se musíme zdržovat těmihle tvými dětinskými hloupostmi?“

„Vždyť bych mohla třeba onemocnět… jsem přece jenom člověk. Můžeš říct novinářům, že jsem nemocná, nebo tak něco. Oznam jim, že jsem těhotná.“ Slabě se zasmála, protože věděla, že tohle je v dané chvíli nemožné.

„To není zábavné.“

„To je mi tedy líto. Ani ty mi nepřipadáš zábavný. Vlastně mi působíš velké zklamání. Zavolej mi, až se rozhodneš, co uděláš. Příští dva měsíce strávím tady na letišti. Zavolej mi kdykoli,“ uzavřela se slzami v očích a pak praštila se sluchátkem. Chtěla mu původně říci, jak je jí líto, že musí cestu odložit, ale on se k ní choval tak ohavně, že si to nakonec odpustila. Litovala toho odkladu a uvědomovala si, jak to ztíží situaci všem, kdo se připravovaného projektu účastnili, ale teď prostě nemohla otce opustit. On stál vždycky při ní a ona mu to teď chtěla oplatit a pomáhat mu. Když ale zavěsila, v očích měla slzy hněvu a zklamání a ruce se jí chvěly. Podívala se na starou jeptišku, která seděla v telefonní ústředně. Usmívala se na ni a ze svého místa u panelu ústředny jí gestem naznačovala vítězství.

„Dobře jste jim to pověděla,“ povzbuzovala ji. „Celá Amerika vás zbožňuje, Cass. Proč by nemohli počkat ještě dva nebo tři měsíce? Je dobře, že zůstáváte u otce. Bůh vám žehnej.“

Cassie se na ni vděčně usmála a vrátila se, aby o všem pověděla Billymu.

„Co ti říkal?“ ptal se jí s obavami.

„Ještě si nejsem jistá, jak to dopadne. Požádala jsem ho, aby cestu odložil, a navrhla jsem, že poletíme v září nebo v říjnu. Hrozně hrubě mi nadával. Nemůžu proto říct, že by mu to udělalo radost. A oznámila jsem mu, že tu zůstáváš se mnou, a že na tu cestu bez tebe nepoletím. Buď oba dva, nebo nic.“ Billy obdivně hvízdl nad odvahou, kterou prokázala, a poplácal ji po rameni.

„Ale poslyš, jestli se tam chceš vrátit, tak já to pochopím. Můžeš pro něj i lítat, jestli chceš.“ Cass si teď musela rozmyslet spoustu věcí kolem chystané cesty, kolem svého manželství, musela přemýšlet o všem, co jí Desmond řekl, i o tom, co přímo nevyslovil.

Teď před ní úplně odhalil, jaký ve skutečnosti je. Po čtyřech a půl měsících jejich manželství skončilo. Aspoň ve skutečnosti, když už ne podle úředních papírů.

Nepočítala s tím, že nazítří se Desmond objeví v Good Hope a s ním sem vtrhne stovka reportérů a dva zpravodajské štáby.

Oznámil přímo ze schodiště nemocnice U milosrdných, že vzhledem k nepředvídaným okolnostem se tichomořská cesta odkládá na říjen. Vysvětlil, že jeho tchán je vážně nemocný a Cassie ho nemůže opustit. Bude po dobu dvou měsíců zajišťovat provoz otcova letiště a pak se v září vrátí k přípravám na cestu. Cassii to naprosto ohromilo, protože teď věděla s jistotou, že všechno, co o Desmondovi říkal Nick, je úplná pravda. Byl to pokrytec a bezcharakterní člověk. Teď ale pro veřejnost předstíral, že mu na jejím otci velmi záleží a že s ním hluboce soucítí.

Cassii se ale ani nenamáhal oznámit svůj příjezd předem. Prostě se najednou objevil v nemocnici, dal si ji zavolat, a když Cassie vyšla s překvapeným výrazem ven, aby se s ním setkala, zjistila, že Desmond čeká na chodbě nemocnice uprostřed davu reportérů. Uspořádal rovnou na schodech nemocnice tiskovou konferenci, aniž ji předem jakkoli upozornil. Cassie vypadala pocuchaně, vyčerpaně a zaskočeně, a to si přesně přál. Chtěl, aby ji celá Amerika litovala a odpustila jí zrušení velké cesty.

O to ale nemusel mít starost. Lidé by jí odpustili cokoliv. To jen Desmond nebyl ochoten ji chápat. Byla tím vším tak překvapená a přitom tak unavená, plná emocí a rozzlobená na Desmonda, že když se jí reportéři zeptali na otce, rozplakala se. A tak si to přesně Desmond přál.

Když novináři odešli, vyšel s ní ven před nemocnici a vysvětlil jí do podrobností, co teď od ní očekává. Má přesně dva měsíce „volna“, jak to vyjádřil, od příprav na cestu. Přesně prvního září se musí vrátit do L.A„ aby zase začala s tréninkem a s briefingy, a čtvrtého října vyletí na plánovanou trasu, pouze s malými změnami vzhledem k počasí. Pokud se sebeméně odchýlí od tohoto plánu, nebo neobjeví-li se v L.A. podle dohody, bude to mít za následek soudní proces. A aby se ujistil, že mu dokonale porozuměla, přivezl s sebou pro Cassii i pro Billyho k podpisu nové smlouvy. Upozornil ji, že teď sám odletí s letadlem, se kterým sem Cassie přiletěla. „Ještě něco? Chceš zpátky moje spodní prádlo nebo boty? Myslím, že jsou také za tvoje peníze. Zásnubní prsten jsem nechala v L.A„ ale samozřejmě si ho vezmi, je tvůj. A svatební prsten ti dám taky.“ Chvějící se rukou si ho stáhla s prstu a podala mu ho. Všechno, co se stalo během několika uplynulých dní, jí připadalo jako zlý sen. Teď se na ni Desmond díval naprosto bez jakéhokoli citu. Nebyl schopen cítit vůbec nic k žádnému člověku, dokonce ani k dívce, se kterou se oženil.

„Myslím, že tohle bychom měli odložit až po tichomořské cestě, aby nevznikly nějaké pomluvy. Pak to můžeme v klidu vyřídit, jestli budeš chtít. To záleží na tobě,“ řekl jí chladně.

„Tak jen o tohle ti celou dobu šlo, co? Všechno to bylo jen kvůli větší publicitě pro tichomořskou cestu. Miláček Ameriky se vdává za miliardáře. Proč ses s tím obtěžoval? A co se to s tebou stalo? Proč jsi mi najednou tak ochotně odhalil, jaký opravdu jsi? Jen proto, že jsem tu cestu odložila? Copak je to takový hřích? Vím, že je to nepříjemné a že měnit plány stojí peníze. Ale co kdyby se vyskytly nějaké problémy s letadlem… nebo jsem onemocněla… co kdybych otěhotněla?“

„Toto nebezpečí nikdy nehrozilo, já nemůžu mít děti.“ Tohle jí taky nikdy neřekl. Nechával ji v naději, že jednoho dne budou děti mít, pokud si to bude Cassie přát. Nemohla uvěřit tomu, že jí lhal úplně ve všem a že to teď ochotně a bez zábran přiznává.

Úplně jí odhalil svou povahu i své úmysly. Teď už mu na tom nezáleželo. Nechtěl od ní nic jiného než tichomořskou cestu, a kdyby to pro něj neudělala, pak by se s ní soudil a v očích veřejnosti by ji zničil. Z jeho hlediska ovšem bylo hloupé, že Cassii nezáleželo na tom, jak by jí mohl ublížit. Důležité pro ni bylo jen to, že jí lhal. Požádal ji o ruku, řekl jí, že ji miluje, a předstíral, že mu na ní záleží. Ve skutečnosti mu nezáleželo na ničem a na nikom kromě chystané cesty a jeho letadel, která v důsledku té skvělé reklamy jistě prodá. A také ovšem na publicitě, kterou získá tím, že bude cestu organizovat od začátku do konce.

„Co ode mě chceš?“ podívala se na něj smutně.

„Chci, abys létala. Nic jiného jsem od tebe nikdy nežádal. Jen létání. A chci, aby se do tebe všichni zamilovali. Jestli jsem se do tebe zamiloval já, to nebylo nikdy důležité.“

„Pro mě to důležité bylo,“ odpověděla se slzami v očích. Skutečně mu to věřila.

„Jsi ještě moc mladá, Cassie,“ řekl tiše. „Jednoho dne budeš šťastná, žes to udělala.“

„Nemusel sis mě brát jen kvůli tomu, abych podnikla tu cestu. Udělala bych to stejně.“

„To by nemělo takový účinek na veřejnost,“ řekl bez nejmenšího zahanbení. To, že se s ní oženil, bylo naprosto vykalkulované. Přemýšlela o tom, jestli mu vůbec na ní někdy záleželo, třeba jen na okamžik. Teď si připadala úplně hloupá, naivní a zneužitá.

Bylo jí trapně při vzpomínce na tělesnou stránku jejich vztahu.

I jejích líbánky byly pravděpodobně jen klam. Stejně po nich následoval už jen byznys. Desmond neztrácel moc času hrou na lásku.

„Nikdy jsi nebrala tu cestu vážně. To, žes ji teď odložila, to jen dokazuje. Asi jsem si měl vybrat nějakou jinou dívku, ale ty ses zdála pro ten účel tak dokonalá.“ Podíval se na ni tak, jako by ho podvedla. Cassie ho jen ohromeně pozorovala.

„Kéž by sis byl vybral jinou dívku,“ řekla mu od srdce.

„Teď už je moc pozdě, pro mě i pro tebe. Musíme to dokončit. Už to zašlo moc daleko.“

„To tedy určitě ano.“ Významně se na něj podívala. Aspoň on rozhodně zašel moc daleko.

Dál už jí neměl co sdělit, žádnou omluvu, žádná slova lítosti nebo útěchy. Řekl jí jen, aby se určitě dostavila podle plánu prvního září do Los Angeles. Pak Cassie i Billy podepsali nové smlouvy a Desmond odjel zpátky na letiště, a za hodinu už byl pryč. Dostal to, pro co si sem přijel, Cassie s Billym se zavázali splnit svůj úkol, a znova využil Cassii pro publicitu v tisku. Následující týden už celá země věděla o srdečním záchvatu jejího otce, viděli ji plakat a hluboce s ní soucítili. Tím byla její chystaná cesta ještě zajímavější.

V Mercy Hospital byl mezitím její otec přímo zasypáván květinami, dárky a pohlednicemi s přáním všeho dobrého. Museli je roznášet i jiným pacientům a pak už byli nuceni odvážet květiny v dodávkách do jiných nemocnic a kostelů. Cassie by nikdy nečekala takovou reakci veřejnosti. Desmond s tím ale počítal.

Jako obvykle věděl naprosto přesně, co dělá.

Pravidelně poskytoval novinářům další materiál a v rozhovorech dramaticky líčil, jak těžce musí teď Cassie pracovat a jaká zlepšení provádějí mezitím na jejím letadle. Zajímavé bylo, že v srpnu jeden z konstruktérů objevil nebezpečí vzniku trhliny v jednom z motorů. Při zkouškách v aerodynamickém tunelu v kalifornském Ústavu pro techniku motor náhle vzplál, což způsobilo rozsáhlé poškození letounu. Novinářům řekli, že se to dá opravit, ale že odklad cesty byl řízením osudu a zachránil pravděpodobně pilotům život. Cassie se o tom dozvěděla, když četla Billymu z novin, a on hvízdnul údivem.

„To je pěkné, co? Jakpak by se ti líbilo, kdybys musel čůrat na motor číslo jedna nad Tichým oceánem?“ zeptala se ho se zvednutým obočím.

„Když mi opatříš dost piva, tak dokážu ohromné věci, kapitáne,“ prohlásil a oba se tomu zasmáli. Oběma to ale dělalo starosti a několikrát kvůli tomu mluvili s konstruktéry. Všichni je ale ujišťovali, že tento problém byl dokonale vyřešen.

To léto bylo pro Cassii těžké. Byla stále ještě v šoku z toho, co zjistila o Desmondovi. Myslela hodně na Nicka a toužila mu napsat, ale nebyla si jistá, jak by mu to všechno měla teď říct.

Svým způsobem pro ni bylo těžké přiznat i sama sobě, že Desmond je přesně tak špatný člověk, jak si to o něm Nick myslel.

Připadalo jí nedůstojné si na něj stěžovat a žadonit o Nickův soucit. Nakonec mu napsala jen o tom, co se stalo jejímu otci, a oznámila mu, že cesta byla odložena a že ho bude vždycky milovat. Rozhodla se, že zbytek mu poví později, až se s ním zase uvidí. Uvažovala o tom, že by se také přihlásila k RAF, ale nechtěla si to plánovat, dokud nebude mít za sebou tichomořskou cestu. Možná že pak, v listopadu, by se mohla za Nickem vypravit. Už dva měsíce o něm neměli žádné zprávy, ale to nebylo nic neobvyklého. Válka v Evropě zuřila naplno a oni mohli jen doufat, že Nick je v pořádku, protože o něm nic nevěděli. Cassii se po něm hrozně stýskalo a četla o válečné situaci v Anglii všechno, co se jí dostalo do ruky.

Z tichomořské cesty pro ni teď vyprchala většina radosti. Vykonat něco pod pohrůžkami bylo hodně odlišné od situace, kdy to hodlala podniknout ze zájmu, nebo jako společný plán s Desmondem. Věděla sice, že to stejně bude zajímavé, ale nepřála si nic jiného, než mít už všechno za sebou. Pak bude moci zase žít svůj vlastní život.

Když se její otec vrátil domů, jeho zdravotní stav se neustále zlepšoval. Trochu zhubl, přestal kouřit a pil jen zřídka. Den ode dne vypadal zdravěji a byl víc při síle. Koncem srpna se vrátil na letiště a zdálo se, že je na tom lépe než kdy předtím. Udivilo ho, když viděl, kolik práce tam Cassie s Billym odvedli, a byl vděčný Billymu, že zůstal Cassii po boku. Dcera si ale získala jeho srdce víc než kdy předtím. Byla to vzácná a obdivuhodná dívka a odložila svou tichomořskou cestu jen kvůli němu, jak také všem vykládal, jako by o tom nikdo ještě neslyšel. A Cassie mu neprozradila nic o svých problémech s Desmondem. Přesto už dávno vycítil, že ji něco trápí. Přemýšlel o tom, jestli to souvisí s Nickem nebo je v tom něco jiného. Cassie mu to pověděla teprve poslední večer před svým odjezdem.

„Trápíš se kvůli Nickovi, Cass?“ Věděl, že ten muž je jejím osudem a že na něj Cassie neustále myslí. Proto mu dělalo starosti, že při posledním setkání se ti dva podle všeho sblížili víc než bylo žádoucí. Bylo mu líto, že jim to nevyšlo se společným životem. Cassie ale nemohla na Nicka čekat donekonečna, když jí výslovně řekl, aby to nedělala. Pat se mu přece pokoušel vysvětlit, že je chyba pouštět ji takhle k vodě, ale mladí lidé nikdy neposlouchají dobře míněné rady. Ne že by Nick byl zase tak mladý. Bylo mu už dost let na to, aby mohl o životě pár věcí vědět. Ale jako většina mužů se choval bláznivě, pokud šlo o ženy.

„Nemůžeš se kvůli němu trápit, Cassie. Zvlášť když jsi vdaná za jiného muže.“ Přikývla a stále váhala, zda mu říci pravdu. Styděla se za to, jak špatně Desmonda odhadla. Nechala se od něj dokonale obalamutit.

„Pořád přede mnou něco tajíš, Cassandro Maureen,“ povzbuzoval ji Pat. Nakonec mu neochotně všechno řekla. A jeho to ohromilo. Bylo to přesně tak, jak to předpověděl Nick a před čím je varoval.

„Měl pravdu, tati. Absolutně ve všem.“

„Co budeš teď dělat?“ Měl chuť toho muže zabít. Jaká je to špinavost, zneužít takhle nic netušící dívku a naprosto ji vykořistitjen v zájmu vlastní slávy a zisku!

„Nevím. Je jasné, že poletím na tichomořskou cestu. To mu opravdu dlužím. Nenechala bych ho v tom. A pak -,“ nadechla se, ale neměla na výběr, „se asi rozvedeme. Jsem si jistá, že on to dokáže překroutit tak, aby to vypadalo, že jsem mu provedla něco strašného. Zmanipuluje tisk tak, aby to bylo pro něj výhodné. Uvažuje komplikovaněji, než jsem si dokázala představit. A je naprosto bezcharakterní.“

„Dá ti něco?“ zajímalo Pata. Byl to velký boháč a mohl jí za její zklamání alespoň slušně zaplatit.

„O tom pochybuju. A stejně si vydělám dost za tichomořskou cestu. Chtěl mi snížit odměnu kvůli tomu odkladu, ale nakonec to neudělal. To pokládá ze své strany za velký dar. A já víc nepotřebuju. Už od něj nic nechci. Byl ke mně velkorysý až dost.“

Mohla teď žít řadu let z kariéry, kterou jí pomohl udělat, a to byl dostatečný plat. Od Desmonda už nic víc nechtěla.

„To je mi líto, Cassie. Opravdu moc líto.“ To, co se od ní právě dozvěděl, ho hluboce zdrtilo, a oba se shodli, že tím nebudou rozrušovat matku.

„Hlavně se na té cestě opatruj. To je teď jedině důležité. To ostatní vyřešíš později.“

„Možná že až se vrátím, půjdu létat s bombardéry do Anglie, jako Jackie Cochranová.“ Ten rok v červnu byla druhou pilotkou bombardéru Lockheed Hudson v Anglii, a tím jednou provždy dokázala, že ženy mohou pilotovat i těžká letadla.

„K čertu s tebou,“ obrátil Pat oči v sloup, „létat v Anglii s bombardéry! Způsobíš mi další infarkt. Přísahám, že ještě budu litovat dne, kdy jsem tě vzal do letadla. Nemůžeš projednou dělat něco obyčejného, jako třeba někde zvedat telefony, vařit nebo pomáhat mámě s uklízením?“ To ji ale jen škádlil a ona to dobře věděla. Patovi bylo dávno jasné, že Cassii už teď nic neodradí od létání. „Buď opatrná, Cass,“ varoval ji, než odletěla. „A dávej na všechno dobrý pozor. Všímej si všeho všemi smysly.“ Věděl, že na tohle je Cassie dobrá. Nikdy nepoznal lepšího pilota.

Když příštího rána odlétala, všichni ji šli vyprovodit a měli v očích slzy, protože si uvědomovali, jak nebezpečná bude tichomořská cesta. A Cassie s Billym byli dojati stejně jako oni. Pat a další pilot je odvezli do Chicaga a odtud Billy s Cassii letěli dopravním letadlem. Bylo jim to vlastně příjemné, protože to pro ně byla změna. Mezi letuškami vyvolala přítomnost Cassie velký rozruch a alespoň si mohli s Billym v klidu promluvit o měsíci výcviku, který na ně čekal. Celé léto prožili v klidu a míru a pracovali společně na Patově letišti, právě jako za starých časů, jen to bylo o něco lepší. Teď byli oba o něco starší, zkušenější a měli před sebou zajímavé zážitky. A přese všechno, co se jí přihodilo s Desmondem, byla Cassie vyhlídkou na nadcházející cestu nadšená.

„Kde se ubytuješ, až se vrátíš na Newport Beach?“ zeptal se jí Billy tiše během zpátečního letu.

„Na to jsem ještě nepomyslela. Nevím… řekla bych, že v hotelu asi bydlet nemůžu.“ Domnívala se, že Desmondovi by se to nelíbilo, protože by to mohlo vyvolat skandál. Nedovedla si ale představit, že by s ním po tom všem, co se mezi nimi stalo, dál bydlela pod jednou střechou. Za celé uplynulé dva měsíce jí ani jednou nezatelefonoval a jediné dopisy, které od něj dostávala, pocházely ve skutečnosti od jeho právníků nebo z jeho kanceláře.

„Můžeš bydlet u mě, jestli chceš. A jestli na to někdo přijde, můžeme to zdůvodnit tím, že je to kvůli tréninku. Co si o tom myslíš?“ nabídl jí Billy.

„Myslím, že by se mi to líbilo,“ odpověděla upřímně. Teď vlastně neměla kam jinam jít.

Ten večer s ním šla do jeho bytu a vzala si s sebou jen trochu oblečení, které si přivezla z Illinois, a několik leteckých kombinéz. Příštího dne s ním odjela do práce v jeho starém rozhrkaném autě. Billy už si vydělal hodně peněz, ale přesto si zatím nekoupil slušný vůz a ani to neměl v plánu. Zbožňoval svůj starý model A, přestože ho často ani nedokázal nastartovat.

„Vždyť lítáš s těmi nejlepšími letadly, tak jak můžeš jezdit v takovém autě?“ ptala se ho Cassie v půl čtvrté ráno.

„Klidně,“ odpověděl. „Přirostlo mi k srdci.“

Když vyšlo slunce, už usilovně pracovali, a ten večer skončili pozdě, protože měli na rozvrhu nácvik nočního letu. Cassie se setkala s Desmondem teprve následujícího dne, a to jen proto, že se s ním srazila v hangáru poblíž jeho kanceláře. Překvapilo ji, že ho tady vidí, ale on jen provázel nějakou návštěvu, a teprve později se u ní zastavil. Chtěl se pojistit, aby neřekla novinářům něco nevhodného. A nebyl k ní o nic milejší než při posledním setkání.

„Kde teď vlastně bydlíš?“ Měl podezření, že se Cassie už k němu nevrátí, a nijak mu to nevadilo, pokud se o tom nebude šířit na veřejnosti. Sbalil všechny její věci a uskladnil je v bednách označených kódem v jednom z hangárů. Nepřál si jediné: aby Cassie vyvolala nějaký skandál. Znal ji ale natolik dobře, aby věděl, že to neudělá. Na to byla příliš hrdá a dovedla se ovládat. Chtěla vykonat tichomořskou cestu a udělat to jaksepatří.

Nepřála si Desmondovi ubližovat.

„Bydlím u Billyho,“ odpověděla. Právě na sobě měla jeden ze svých starých leteckých overalů.

„Tak o tom nikde nemluv,“ upozornil ji chladně. Věděl ale lépe než kdo jiný, že v současnosti by jim nějaký menší klípek v tisku nedokázal ublížit.

„To je jasné. Myslím, že nikoho ani nenapadne, že bydlím u Billyho.“ Také ji napadlo, že by mohla zavolat Nancy Firestoneové a požádat ji o ubytování, ale bylo jí trapné ji o to žádat. Už si nebyly vůbec blízké a k tomu měla pozvání od Billyho. Jediné, co teď nesměla udělat, bylo ubytovat se v hotelu. To by okamžitě přitáhlo pozornost novinářů, pokud by tam s ní nebydlel Desmond, a ten by tam samozřejmě nebyl.

Zvláštní bylo, že se hned po setkání s Desmondem srazila s Nancy Firestonovou. Nancy právě odcházela z práce a Cassie jen vyběhla ven, aby koupila něco k jídlu pro sebe a pro Billyho, než se vrátí k nácviku nočního létání.

„Už se to blíží, viď?“ řekla jí Nancy s úsměvem. Všichni zaměstnanci Williams Aircraft už počítali dny i minuty do začátku cesty. Cassie souhlasně přikývla. Působila unaveně a napjatě, a navíc jí setkání s Desmondem nijak nezvedlo náladu. Choval se k ní tak bezohledně a chladně, že si už ani nedokázala představit, že mezi nimi kdy bylo něco víc než jen pracovní záležitosti. Ale Nancy se k ní zase naopak chovala mnohem srdečněji než předtím, a tak byla Cassie ráda, že ji vidí.

„Už je to hodně blízko,“ usmála se na ni Cassie. „Jak se má Jane? Stýská se mi po ní. Neviděla jsem ji už strašně dávno.“

„Má se dobře.“ Pak se na sebe obě ženy dlouho dívaly a Cassie si náhle uvědomila, že ji Nancy přejíždí zvláštním pohledem.

Vypadalo to, jako by jí chtěla něco říci, ale nebyla si jistá. Na okamžik Cassii opět napadlo, jestli se snad někdy něčím Nancy nedotkla a nezpůsobila tak její náhlé ochladnutí po svatbě s Desmondem. Ale možná se jen cítila nesvá vzhledem k Cassiině novému postavení. Při té myšlence se Cassie skoro musela smát.

Pokud Nancy trápilo tohle, pak si teď může oddechnout.

„Mohly bychom se někdy zase se jít,“ řekla jí Cassie srdečně ve snaze chovat se přátelsky při vzpomínce na staré časy. Vždyť to byla právě Nancy, kdo jí nejvíc pomáhal, aby se tu začala cítit jako doma.

Nancy se na ni ale podívala, jako by nemohla uvěřit tomu, co Cassie říká. „Ty to pořád nechápeš, Cass, viď?“

„A co nechápu?“ Cassie si připadala jako blázen, ale právě teď měla příliš mnoho jiných starostí, než aby si hrála s Nancy na hádanky.

„Není takový, jak si myslíš. Jen málo lidí ho zná skutečně dobře.“ Při té zmínce o Desmondovi Cassie ztuhla. Nehodlala se nechat zatáhnout do diskuse o něm právě s Nancy. Nikdo teď přece nesměl vědět nic víc, než že Desmondjejejí manžel.

„Nevím, co tím myslíš,“ odpověděla Cassie chladně a podívala se na Nancy. Náhle si uvědomila, že tady jde o něco mnohem vážnějšího, než si kdy připustila. V Nancyině pohledu rozpoznala hněv, žárlivost a závist. Je do něj Nancy snad zamilovaná?

Žárlila snad na Cassii? Cassie náhle pochopila, jak naivní po celou dobu byla ve vztahu k nim všem. Zdálo se, že nikdo z nich nebyl tím, co jí předstírali.

„No, to je možné,“ poznamenala Nancy s přezíravým úsměvem. „Věděla jsem, že s tebou nezůstane dlouho. Všechno to bylo jen kvůli novinářům. Je opravdu zlé, že sis to nikdy nedomýšlela, Cass.“ Ale co o tom všem Nancy ví? Co jí Desmond pověděl?

Cassie se začervenala a pokrčila rameny. „Myslím, že je to na mě trochu složité. U nás doma lidé uzavírají obvykle sňatky z jiných důvodů.“

„Jsem si jistá, že jsi ho opravdu zaujala. A mohla jsi toho od něj hodně získat, kdybys tu hru hrála dobře. Ale on si nerad hraje s dětmi. Myslím, že víc než co jiného jsi ho nudila, Cass.“ Cassie se na ni znovu podívala a pochopila, co jí tím Nancy sděluje. Pochopila, jak špinavou hru s ní hráli a jak zle se k ní chovali.

„A tys ho nenudila, Nancy? To mi chceš říct?“

„Zdá se, že ne. Ale je pravda, že já jsem trochu vyzrálejší. Hraju tu hru líp než ty.“

„A o jakou hru jde?“ chtěla vědět Cassie.

„Ta hra spočívá v tom, že děláš přesně to, co on chce, kdy to chce a přesně tak, jak to chce.“ To se Cassii zdálo být spíš jako placená služba než jako manželství.

„Tak takovou smlouvu s ním máš? Takhle jsi dostala svůj dům a vysokou školu pro Jane? Vždycky jsem si myslela, že k tobě byl prostě tak velkorysý. Ale teď se mi zdá, že v tom je víc, než by člověk na první pohled řekl.“ Takhle přesně to myslel Nick.

Desmond Williams si vydržoval milenky, kterým slušně platil za to, že mu byly kdykoli k službám a dělaly všechno, co po nich chtěl. Pro Nancy to znamenalo dělat mimo jiné Cassii společnici. Cassie si najednou uvědomila, jak moc to muselo Nancy dráždit. Svým způsobem, kdyby to nebylo tak nechutné, by se jí to mohlo zdát i zábavné.

„Desmond je ke mně velmi velkorysý. Ale já si o něm nedělám žádné iluze,“ řekla Nancy chladně a dívala se Cassii přímo do očí. „Se mnou se nikdy neožení. Nikdy se se mnou nebude ukazovat na veřejnosti. Ale ví, že jsem mu vždycky k dispozici. A je ke mně hodný. A to je výhodné pro nás pro oba.“ Cassie si náhle uvědomila tu chladnou jednoduchost celé té záležitosti, prázdnotu, která údajně vyhovovala jeho potřebám, a měla chuť dát Nancy políček.

„To se s tebou stýkal, i když se se mnou oženil?“ zeptala se Cassie přiškrceně, zděšená celým tímto rozhovorem.

„Samozřejmě. Kam si myslíš, že večer chodil, když právě nepracoval? A proč si myslíš, že s tebou nespal? Říkám ti, Cassie, že si nerad hraje s dětmi. Ale není tak zlý, jak si myslíš. Nechtěl s tebou spát a vodit tě za nos víc, než bylo nezbytně nutné. Všechno to dělal jen kvůli té tichomořské cestě. Desmond je v určitém smyslu purista.“

„Ten mizera,“ vyhrkla Cassie bez přemýšlení. Dívala se na Nancy a najednou ji nenáviděla. A jeho také. Všechno to byla pouhá hra. Pro ně pro oba. Všechno to patřilo k projektu tichomořské cesty, a ta zase byla částí jeho největšího plánu -, prodávat stále víc letadel.

Svatba s ní byla pro něj jen malou částí jeho plánů, udělal to jen kvůli větší publicitě, a přitom celou tu dobu spal s Nancy.

Není divu, že se k ní Nancy chovala tak chladně, jakmile se za Desmonda vdala. A možná že se nějakou dobu opravdu bála, že ji Cassie o Desmonda připraví. Konec konců byla o deset let starší než Cassie a zdaleka nebyla tak nápadně hezká a zajímavá.

„Nebála ses ani trochu, že by se do mě mohl zamilovat?“ podívala se Cassie pátravě na Nancy a potěšilo ji, že sebou při té otázce nepatrně trhla.

„Vlastně ani ne. Mluvila jsem s ním o tom. Nejsi ve skutečnosti jeho typ, Cass.“

„Myslím, že vzhledem k tomu, co všechno teď o něm vím, je to spíš poklona,“ změřila si ji Cassie chladně. A pak se rozhodla uštědřit své sokyni malou ránu. „Jistě víš, že nejsi sama. Nejsi jediná, kdo má s Desmondem podobnou dohodu.“ Řekla to velmi přesvědčivě a snadno poznala, že Nancy při těch slovech značně znervózněla. Její živobytí i budoucnost závisely úplně na jejím poměru s Desmondem.

„Co má tohle znamenat?“

„Takových, jako jsi ty, existuje víc… také mají domy… smlouvy, dohody… Desmond není typ muže, který by se spokojil s jedinou ženou.“ Cassie pocítila uspokojení, když spatřila zděšení v Nancyiných očích.

„To je absurdní. Kdo ti to řekl?“

„Někdo, kdo je dobře informovaný. Prozradil mi, že podobných žen je celá řada. Víš, je to něco jako malá soutěž.“

„Nevěřím ti.“ Z jejího tónu ale bylo znát, že své sebevědomí jen hraje.

„Já jsem taky ničemu z toho nevěřila, Nancy. Ale teď už tomu věřím. Ráda jsem tě viděla,“ usmála se. „A pozdravuj Desmonda.“ S těmi slovy odchvátala zpátky do budovy. Ztratila úplně chuť k jídlu. Nancy Firestoneová jí ji úplně zkazila. Když se vrátila do hangáru k Billymu, bylo jí špatně od žaludku.

„Kde mám večeři?“ ptal se Billy. Oba je čekala za necelou půlhodinu pracovní schůzka a on už měl hrozný hlad.

„Snědla jsem ti ji zpáteční cestou,“ žertovala, ale byla přitom smrtelně bledá. Okamžitě si toho všiml a dělal si o ni starosti.

„Není ti něco, Cass? Vypadáš, jako bys právě uviděla ducha. Nedostala jsi špatnou zprávu o tátovi?“

„Ne, ten je v pořádku. Ráno jsem mluvila s matkou.“

„Tak co se stalo?“ Dlouho váhala, ale pak se posadila a vyprávěla mu o Nancy Firestonové a o všem, co se od ní dozvěděla.

„Ten gauner,“ komentoval to Billy se stisknutými rty. „Ten tedy hraje pěkné hry, co? Sakra, že musí takhle ničit lidem životy. Bylo by od něj hezké, kdyby se držel podobných týpků, jako je sám.“

„Myslím, že to dělá, aspoň většinou.“ Nancy Firestonová tedy rozhodně nebyla taková přítelkyně, za kterou ji Cassie pokládala. „Po té tichomořské cestě si nepřeju nic jiného než odjet z L.A. a chvíli pobýt doma. Tady asi skončím. Je to tu pro mě trochu moc svérázné.“ Podívala se na něj vyčerpaně a on přikývl.

Bylo mu jí líto, tohle si nezasloužila.

Cassii se tím ale vysvětlilo, proč se s Desmondem už nikdy po líbánkách nemilovali a proč o ni nejevil ani špetku upřímného zájmu. Scházel se dál s Nancy a Bůh sám ví, s kolika dalšími ženami. Možná že měla vlastně štěstí, že se neobtěžoval s tím, aby jí ještě věnoval nějaký milostný zájem. V takovém případě by se teď cítil ještě hůř. I teď se cítila zhrzená a připadala si jako hrozná naivka. Nejhorší na tom všem bylo, že mu skutečně věřila.

Tomu mizerovi!

„Tak co teď budeme dělat?“ zeptal se jí Billy, který si o ni začínal dělat starosti. Napadalo ho, že teď, když objevila celý rozsah Desmondovy zrady, možná hodí ručník do ringu a odmítne s ním dál spolupracovat, smlouva nesmlouva. To ale nebyl Cassiin styl jednání. Měla rozhodně v úmyslu dokončit, co už jednou začala. A Billy ji za to musel obdivovat.

„Dokončíme, co jsme začali, hochu. Proto jsme tady. To ostatní byla stejně jen taková poleva na dortu.“ Je pravda, že v poslední době pro ni byl ten dort otrávený. O Cassii O'Malleyové ale nikdy nikdo nemohl říci, že by utíkala od nedokončených úkolů.

„Hodná holka,“ Billy ji objal a vzal ji ven, aby se rychle navečeřeli. Cassie ale stejně skoro nevzala do úst.

Potom je už každý týden čekala tisková konference a Desmond si dával záležet na tom, aby se ke Cassii na veřejnosti choval přátelsky. Hodně žertoval, vyprávěl o ní drobné historky a občas jí projevil nějaký náznak náklonnosti. Všechno to působilo velmi dojemně, pokud člověk neznal pravdu. Pro každého, kdo nebyl do Desmondovy hry zasvěcen, to bylo překvapivě důvěryhodné.

Cassie se zdála být vážnější než dřív, ale to se dalo snadno vysvětlit napětím a nároky nadcházející cesty. Měla před sebou důležitý úkol. Usilovně se věnovala tréninku a Desmond často připomínal novinářům, že strávila celé léto péčí o tatínka.

„Jak se vede tátovi, Cass?“ zeptal se jí jeden z reportérů.

„Báječně.“ A pak poděkovala všem Američanům za dárky, pozdravy a dopisy. „Opravdu mu to pomohlo. Teď znovu létá, ovšem vždycky s druhým pilotem,“ prohlásila hrdě. Veřejnost ji za to zbožňovala. Ale právě tak hltali všechno, čím je krmil Desmond. Cassie teď už tu hru znala. A Billy musel obdivovat, jak dobře ji dokáže hrát.

„Není ti něco?“ zeptal se jí šeptem po jedné z tiskových konferencí. Desmond se k ní choval obzvlášť mile a Billy dobře poznal, jak ji to podráždilo.

„Není, jsem v pořádku,“ odpověděla, ale on dobře věděl, jak hluboce ji to zraňuje a jak hrozně se přitom cítí. Nenáviděla celé to pokrytectví, ponižovalo ji to. V noci ji pronásledovaly zlé sny.

A jednou ji slyšel přes zeď své ložnice, jak v sousední místnosti pláče.

S Desmondem už se nikdy o samotě nesetkala, až do večera před tichomořskou cestou. Odpoledne byla veliká tisková konference a Cassie se pak šla s Billym v klidu navečeřet do jejich oblíbené mexické restaurace.

Když se vrátili, Desmond už na ně čekal. Seděl v zaparkovaném autě, a když vystoupil, dal Billymu najevo, že chce mluvit o samotě s Cassií.

„Chtěl jsem ti jen na zítřek popřát mnoho štěstí. Uvidíme se při startu, ale rád bych, abys věděla, že… no, je mi líto, že nám všechno nevyšlo tak, jak jsme to plánovali.“ Snažil se o velkodušnost, ale způsob, jakým to dělal, Cassii velmi rozzlobil.

„Co tedy jsi měl v plánu ty? Já jsem si plánovala normální život, s manželem a s dětmi.“ On měl v plánu cestu kolem světa, milenku a dobře vycvičenou manželku, kterou by mohl ukazovat ve filmových žurnálech a v reklamách na svá letadla.

„To sis tedy asi měla vzít někoho jiného. Mně šlo o spolupráci. A o moc víc ne. Tohle byl byznys. Ale manželství přece stejně není nic jiného, ne, Cassie?“ Snažil se, aby to znělo, že jim to prostě nějak nevyšlo, a vůbec nepokládal za špatnost, že jí lhal úplně o všem, včetně své neplodnosti. I s tím by se smířila, vyrovnala by se se spoustou věcí, jen kdyby k ní byl upřímný. Oba ale věděli, že upřímný k ní nikdy nebyl.

„Myslím, že ani trochu netušíš, o co v manželství vlastně jde, Desmonde.“

„Možná ne,“ připustil bez rozpaků. „Abych ti řekl pravdu, tohle zrovna nepatří k mým životním cílům.“

„Tak proč ses s tím obtěžoval? Na tuhle cestu bych pro tebe letěla stejně, bez všech těch nesmyslů, bez lží… beze svatby… Nemusel jsi zacházet tak daleko. Zneužil jsi mě pro své zájmy,“ vyčetla mu a pocítila úlevu, že konečně dostala příležitost mu to říci.

„Využívali jsme pro své zájmy jeden druhého. Ty budeš za dva měsíce největší hvězdou letectví, jaká kdy žila. A já jsem ji z tebe udělal. V jednom z mých letadel. Jsme si kvit, Cass.“ Zdálo se, že je sám se sebou velmi spokojený. Nic jiného si nikdy nepřál. Cassie pro něj nikdy nic neznamenala. To bylo na celé věci pro ni nejtěžší.

„To ti tedy gratuluju. Doufám, že to naplní tvá očekávání a budeš z toho opravdu mít takovou radost.“

„Určitě ano.“ Byl si tím jist. „A ty taky. I Billy. My všichni budeme v tomhle podniku vítězi.“

„Jestli všechno dobře dopadne. Moc se na to spoléháš,“ upozornila ho obezřetně.

„Na to mám právo. Letíš s výjimečným letounem a jsi ohromná pilotka. Nic víc nepotřebujeme. Kromě štěstí a dobrého počasí.“ Dlouze a naléhavě se na ni zadíval, chtěl, aby mu splnila tohle jeho přání, ale nenabízel jí nic víc než slávu a peníze. Láska k jeho plánům nepatřila. Té vůbec nebyl schopen. „Mnoho štěstí, Cass,“ řekl jí tiše.

„Díky,“ odpověděla a vyšla nahoru do Billyho bytu.

„Co chtěl?“ zeptal se jí Billy podezíravě. Dělal si starosti, aby Desmond něčím zase Cassii nerozrušil.

„Myslím, že nám chtěl jen popřát štěstí. Svým vlastním způsobem. Jako by to vůbec nebyl opravdový živý člověk… konečně jsem si to uvědomila… ten chlap je vevnitř úplně prázdný.“ Byla to pravda víc, než si uvědomovala. Desmond Williams neměl duši. Jen touhu po penězích, vypočítavost a nehynoucí vášeň pro letadla, ale nikdy pro lidi. Cassie byla jen jeho nástrojem, neznamenala pro něj víc než šroubovák, kterým se seřizují motory. Byla pro něj prostředkem k dosažení úspěchu, ničím víc, pouhým kolečkem v jeho mašinérii, a to velmi malým kolečkem. To on vodil své loutky, vymýšlel plány, byl duchem všeho podnikání. V jeho očích Cassie nebyla ničím.