Rex Stout
překlad: František Vrba

DALŠÍ SVĚDEK
náhodně vybraná ukázka

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

5.

Ráno šest minut po desáté stál zástupce obvodního státního žalobce Mandelbaum u svého stolu v soudní síni a připravoval se oslovit soudce Corbet ta. Místnost byla plná lidí. Členové poroty seděli na svých místech. Jimmy Donovan, obhájce obžalovaného, který mi už vůbec ničím nepřipomínal domovníka, prstem procházel nějaké listiny, které mu podal jeho asistent. "Vaše Ctihodnosti," začal Mandelbaum, "chci předvolat svědka, kterého jsem chtěl předvolat už včera, nebyl však přítomen. Před pouhými několika minutami jsem se dověděl, že je v soudní síni. Jistě si pamatujete, že na moji žádost jste vydal soudní příkaz na předvedení pana Nero Wolfa. "Ano, pamatuji." Soudce si odkašlal. "Je přítomen?"

"Je." Mandelbaum se obrátil a pronesl výzvu: "Nero Wolfe!" My jsme dorazili minutu před desátou a nebyli bychom schopni dostat se dovnitř, kdybychom se neprodrali k policejnímu důstojníkovi ve dveřích a nepředstavili se mu s tím, že je na nás vydaný příkaz k předvedení. Strnule na Wolfa civěl a připustil, že ho poznává. Vpustil nás dovnitř a dozorci v soudní síni se podařilo usadit nás na lavici mezi diváky právě ve chvíli, kdy vstoupil soudce Corbett. Když se ozvala Mandelbaumova výzva, aby Wolfe podal svědectví, a ten se zvedl, měl jsem konečně pro sebe dost místa. Wolfe kráčel uličkou mezi lavicemi, prošel brankou a jeho mohutná postava zaujala místo svědka. Otočil se tváří k soudci, stál a čekal. "Až složíte přísahu," ozval se soudce, "mám na vás, pane Wolfe, několik otázek." Soudní dozorce doručil bibli, Wolfe složil přísahu a sedl si. Křeslo pro svědky by mělo posloužit jakékoli postavě, v případě Wolfa však tuto podmínku splňovalo jen stěží. Soudce spustil. "Víte o tom, že jste byl na včerejšek obeslán jako svědek. Byl jste v soudní síni, odešel jste však a nebyl jste k nalezení, takže jsem vydal soudní příkaz k vašemu předvedení. Máte právního zástupce?"

"Ne, pane."

"Proč jste odešel? Jste pod přísahou."

"Donutila mne k tomu okolnost, jejíž prověření jsem považoval za kategoricky nezbytné. Pokud mi přikážete, abych vám na vaši otázku odpověděl okamžitě, nebude mi zbývat, než svoje důvody vysvětlit. Uctivě vás však žádám o to, abyste měl strpení. Jsem srozuměn s tím, že pokud shledáte mé důvody k opuštění soudní síně jako neuspokojivé, bude to posuzováno jako pohrdání soudem a vyměříte mi patřičný trest. Ptám se vás však, Vaše Ctihodnosti, záleží na tom, jestli mne potrestáte hned teď nebo o něco později, až vyslechnete moje svědectví? Protože důvod mého odchodu ze soudní síně je s tímto svědectvím přímo spjatý, obracím se na vás se žádostí, abyste - jestli soud dovolí - potrestání za pohrdání soudem odložil na pozdější dobu. Budu se stále zdržovat tady."

"To tedy budete. Jste ve vazbě."

"Ne, nejsem."

"Vy nejste ve,vazbě?"

"Ne, pane. Dostavil jsem se dobrovolně."

"Tak od této chvíle už jste." Soudce stočil hlavu. "Důstojníku, tento muž je zatčen." Vrátil se k Nero Wolfovi. "Tak tedy dobře. K záležitosti pohrdání soudem se vrátíme později. Ujměte se slova, pane Mandelbaume." Mandelbaum se postavil a oslovil Wolfa. "Pane svědku, řekněte laskavě soudu svoje jméno, zaměstnání a bydliště." Wolfe se otočil k porotě. "Jmenuji se Nero Wolfe, mám koncesi soukromého detektiva a kancelář mám ve svém domě číslo 918 na Třicáté páté západní ulici, Manhattan, New York City."

"Setkal jste se někdy s obžalovaným?" Mandelbaum ukázal prstem na obžalovaného. "S tímto mužem?"

"Ano, pane. Je to pan Leonard Ashe."

"Kde a za jakých okolností jste se s ním setkal?"

"Přišel ke mně do mé kanceláře, když si předtím se mnou dohodl schůzku na jedenáctou hodinu dopoledne, bylo to v úterý třináctého července letošního roku."

"Co vám tehdy řekl?"

"Projevil zájem o využití mých profesionálních služeb. Sdělil mi, že si předešlého dne objednal službu na své domácí telefonní číslo v bydlišti na manhattanské Sedmdesáté třetí východní ulici a že na základě dalších dotazů zjistil, že jeho stanici bude mít na starosti jedna manipulantka a to pět nebo šest dní v týdnu. Na mne se obrátil se žádostí, abych mu maximálně ověřil důvěryhodnost této zaměstnankyně, protože ji chce požádat, aby odposlouchávala všechny hovory, které se uskuteční na jeho domácím telefonním čísle v průběhu dne, a aby o nich informovala buď jeho nebo mne - nemohu přesně označit, o čem měla koho informovat, protože v tom směru se nevyjádřil dostatečně jasně."

"Řekl vám, proč to chce?"

"Ne. Tak daleko nezašel." Donovan vyletěl z křesla. "Námitka, Vaše Ctihodnosti. To jsou závěry svědka, interpretující úmysly obžalovaného."

"Škrtněte to," řekl Mandelbaum. "Výpuste odpověď až na slovo ,Ne'. Pane Wolfe, vaše odpověď zní ,ne', je to tak?"

"Ano, pane."

"Zmínil se obžalovaný o nějaké odměně, kterou by tato zaměstnankyně za odposlouchávání měla dostat?"

"Žádnou finanční sumu nevyřkl, naznačil však, že -"

"Nejde o to, co naznačil, ale o to, co přesně uvedl." Musel jsem se pousmát. Wolfa, který vždycky trvá na naprosté přesnosti, hrozně rád jiné a zvlášť pak mne osobně sekýruje za vágní vyjadřování a určitě zná pravidla před kládání důkazů, už dvakrát nachytali. Umiňoval jsem si, že při nějaké vhodné příležitosti mu to připomenu. Nero Wolfe zůstával klidný. "Řekl, že se jí to vyplatí, čímž měl jednoznačně na mysli dotyčnou zaměstnankyni, ale žádný obnos nevyřkl."

"Co ještě říkal?"

"To bylo asi tak všechno. Celý náš rozhovor trval jen pět minut. Rychle jsem si uvědomil, kvůli čemu se zajímá o moje služby, a odmítl jsem ho."

"Řekl jste mu, proč jeho žádost odmítáte?"

"Ano, pane."

"Co jste mu řekl?"

"Řekl jsem, že i když podstata práce detektiva spočívá v tom, že strká nos do cizích záležitostí, vylučuji ze svého působení všechno, co je spojeno s manželskými potížemi, a proto odmítám tuto zakázku převzít."

"Řekl vám, že mu jde o špehování manželky?"

"Ne, pane."

"Proč jste to tedy kvalifikoval jako manželské potíže?"

"Protože jsem dospěl k závěru, že právě to je podstata jeho znepokojení."

"Co jste mu ještě řekl?"

Wolfe si v křesle přesedl. "Rád bych se ujistil, že otázce dobře rozumím. Máte na mysli to, co jsem mu řekl tenkrát nebo co jsem mu řekl někdy později?"

"Jde mi o tehdy. Žádná další příležitost přece nebyla. Nebo snad je tomu jinak?"

"Byla, pane."

"Tím chcete říci, že jste se s obžalovaným ještě někdy setkal?"

"Ano, pane."

V té chvíli se Mandelbaum napřímil. Protože byl ke mně obrácený zády, nemohl jsem vidět překvapení v jeho tváři, ale to nebylo zapotřebí. V jeho úředních papírech bylo Wolfem podepsané prohlášení, v němž se mimo jiné pravilo, že se s Leonardem Ashem před a po 13. červenci nikdy nesetkal. "Kdy a kde došlo k vašemu dalšímu setkání?" vyštěkl Mandelbaum zvýšeným hlasem.

"Dnes dopoledne, krátce po deváté v této budově."

"Vy jste se dnes v této budově setkal a hovořil s obžalovaným?"

"Ano, pane."

"Za jakých okolností?"

"Jeho manželka s ním zorganizovala setkání, protože s ním potřebovala hovořit. A svolila, abych ji doprovázel."

"Jakým způsobem to zorganizovala? S kým?"

"To nevím."

"Byl u toho přítomný pan Donovan, obhájce obžalovaného?"

"Ne, pane."

"Kdo všechno byl účasten?"

"Paní Asheová, pan Ashe, já a dva ozbrojení dozorci, jeden stál ve dveřích a druhý na opačné straně místnosti."

"Co to bylo za místnost?"

"Nevím. Dveře nebyly označené žádným číslem. Myslím, že bych vás k nim byl schopný dovést." Mandelbaum se otočil a podíval se po Robině Keanové, která seděla mezi diváky v první lavici. Protože nejsem právník, nevěděl jsem, jestli ji státní žalobce může donutit, aby se objevila jako další svědek. Manželku samozřejmě nelze předvolat ke svědectví proti svému manželovi, nevěděl jsem však, zda zákaz platí i za takovéto situace. Mandelbaum však od této možnosti upustil nebo předvolání odložil. Požádal soudce, aby ho na chvíli omluvil, odebral se ke svému stolu a tam ztlumeným hlasem hovořil se svým kolegou. Rozhlédl jsem se kolem. Už předtím jsem na levé straně uprostřed diváků zahlédl Guye Ungera. Bel a Velardiová a Alice Hartová seděly na druhé straně místnosti u uličky. Služby provozovny Bagby Answers na Devětašedesáté ulici zřejmě vykonávaly zaměstnankyně z jiných pracovišť. Jejich šéf Clyde Bagby seděl několik řad před Ungerem. Srdcová dáma Helena Weltzová, kterou jsem před sedmi hodinami zavezl ze Saulova bytu do hotelu, seděla vzadu, nedaleko ode mne. Kolega státního žalobce se zvedl a rychlým krokem odcházel. Mandelbaum se vrátil k Wolfovi. "Vy nevíte, že pokud svědek obžaloby mluví s obžalovaným, který je obviněný z těžkého zločinu, je to považováno za přečin?"

"Ne, pane, to nevím. Můj výklad je ten, že záleží na tom, o čem s ním mluví. Já jsem s panem Ashem nepřebíral svoje svědectví."

"Co jste spolu probírali?"

"Projednal jsem s ním určité záležitosti, o nichž jsem si myslel, že by ho mohly zajímat."

"Jaké záležitosti? Co jste mu přesně řekl?" Zhluboka jsem se nadechl, roztáhl a protáhl prsty a zase vydechl. Ten tlustý hajzlík Mandelbaum to právě přešvihnul. Položením této otázky už nemohl zabránit tomu, aby se porota nedověděla patřičné věci. Pokud samozřejmě obhájce Jimmy Donovan není hlupák, a to určitě není. Wolfe začal vypovídat. "Řekl jsem mu, že když jsem včera seděl v této místnosti a čekal, až mne vyzvete k podání svědectví, dospěl jsem k závěru, že určité momenty spjaté s vraždou Marie Williové nebyly dostatečně posouzené a prošetřené, a proto jsem svou roli jako svědka obžaloby považoval za trapnou. Řekl jsem, že jsem si v té souvislosti ujasnil několik důležitých momentů: že opuštěním soudní síně se sice vystavuji potrestání za pohrdání soudem, ale nedotknutelnost práva že je přece důležitější, než moje osobní pohodlnost; že mám naprostou důvěru v soudce Corbetta, který -"

"Pane Wolfe, nač ta obhajoba, zatím nejste obviněný z pohrdání soudem," skočil mu do řeči Mandelbaum. "Já vím, pane. Odpovídám jenom na vaši otázku, co jsem řekl panu Ashemu. Ten se mne potom zeptal, jaké mám pochybnosti, a já mu řekl, že mám dvě. Za prvé, že jako člověk s mnohaletou zkušeností z vyšetřování kriminálních činů a pachatelů mám velké pochybnosti o jeho vině. A za druhé, že policie byla natolik zaujata okolnostmi, které svědčí proti němu - jak zřejmým motivem, tak tím, že právě on našel mrtvé tělo -, že nevěnovala dostatečnou pozornost tomu, aby hledala pachatele také jinde. Tak například každý zkušený vyšetřovatel vždycky velmi pozorně sleduje zrakem i sluchem člověka, který v dané kauze zaujímá nějaké výraznější postavení. Takovými lidmi jsou lékaři, právníci, důvěru požívající služebnictvo, intimní přátelé a samozřejmě také blízcí příbuzní. Jestliže někdo z této kategorie lidí je lotr, pak má obzvlášť velkou příležitost k provádění ničemností. Napadlo mne, že -"

"Tohle všechno jste vyprávěl panu Ashemu?"

"Ano, pane. Když jsem seděl v této místnosti a slyšel pana Bagbyho popisovat operace u telefonních panelů, napadlo mne, že zaměstnanci takovéto služby spadají do téže kategorie jako ty, o kterých jsem se zmínil. Telefonní manipulantka, která nemá zábrany, se může odposloucháváním hovorů dostat k takovému druhu informací, ze kterých může finančně vytěžit - například o obchodování s cennými papíry, o obchodních a profesionálních úmyslech a o spoustě dalších věcí. Možností je nepřeberně. A jedna z nich, asi ta nejslibnější, spočívá v tom, že se lze dostat k nějakým soukromým tajemstvím. Spousta lidí je opatrná a nerozbírá a nesvěřuje se po telefonu s životně důležitými záležitostmi, mnozí však tomu nevěnují pozornost a v ožehavých situacích na opatrnost zcela zapomínají.

Napadlo mne, že takové informace nebo jen její náznaky jsou užitečné a výnosné pro vyděrače a že tento druh telefonních služeb se vlastně dá srovnávat s velice citlivým postavením lékařů, právníků nebo důvěru požívajícího služebnictva. Kterákoli manipulantka u telefonního panelu může prostě -"

"To je pouhá spekulace, pane Wolfe. Tohle všechno jste říkal obžalovanému?"

"Ano, pane."

"Jak dlouho jste s ním byl?"

"Téměř půl hodiny. Za takovou dobu se toho dá říci hodně."

"Nepochybuji. Čas soudu a poroty však by neměl být utrácen bezvýznamnostmi." Mandelbaum obdařil porotu jedním ze svých pohledů, žádajících pochopení a souhlas, a vrátil se k Wolfovi. "O své svědecké výpovědi jste s obžalovaným vůbec nehovořil."

"Ne, pane."

"Dal jste mu nějaká doporučení pokud jde o další vedení obhajoby?"

"Ne, pane. Nedal jsem mu vůbec žádná doporučení."

"Nabídl jste mu, že se pro něj pustíte do vyšetřování, abyste mu pomohl při obhajobě?"

"Ne, pane."

"Proč jste v tom případě vůbec vyhledal tuto příležitost, abyste s ním hovořil?"

"Okamžik," postavil se znovu obhájce Donovan. "Vznáším námitku, Vaše Ctihodnosti. Pan Nero Wolfe je svědkem obžaloby a výslech se neubírá příslušným směrem. Toto je křížový výslech a proti tomu se ohrazuji." Soudce Corbett přikývl. "Námitce se vyhovuje. Pane Mandelbaume, znáte pravidla důkazního řízení."

"Já jsem však konfrontován nepředvídanou událostí."

"Pan Nero Wolfe je stále ještě vaším svědkem. Směřujte výslech k meritu věci."

"Kromě toho, Vaše Ctihodnosti, je posuzován jako člověk, který pohrdal soudem."

"Ještě ne. To bylo zatím pozastaveno. Pokračujte." Mandelbaum se podíval po Wolfovi, letmým pohledem přelétl porotu, šel ke svému stolu, postavil se u něj, chvíli se díval na jeho desku, pak zvedl hlavu a oznámil: "Nemám další otázky." Pak se posadil. Jimmy Donovan vstal, vykročil dopředu, ale místo svědka oslovil soudce. "Vaše Ctihodnosti, chci prohlásit, že jsem nevěděl nic o dnešním ranním setkání svědka s mým klientem, ani předtím, ani poté, kdy se uskutečnilo. Dověděl jsem se o něm až tady, v soudní síni. Jestliže to považujete za potřebné, složím přísahu a nechám se vyslechnout." Soudce Corbett potřásl hlavou. "Nemyslím, pane Donovane, že by to bylo třeba. Aspoň ne do té doby, než by to okolnosti vyžadovaly."

"Samozřejmě jsem kdykoli k dispozici." Donovan se otočil k Wolfovi. "Pane Wolfe, proč jste dnes ráno vyhledal příležitost hovořit s panem Ashem?" Wolfe působil suverénně, ale ne samolibě.

"Získal jsem informaci zpochybňující jeho vinu a bylo nutné mu ji bezodkladně sdělit ještě před zahájením dnešního soudního přelíčení. Ocitl jsem se v obtížné situaci. Protože jsem svědkem obžaloby a včera jsem opustil soudní síň před skončením jednání, byl na mne vydán příkaz k zadržení. Věděl jsem, že pokud se setkám s panem Ashem a budu s ním hovořit, vyjde to při přelíčení, až mne bude pan Mandelbaum vyslýchat, najevo a pan Mandelbaum se určitě zeptá, co jsem panu Ashemu řekl. Proto jsem chtěl o své domněnce a o tom, na co jsem přišel, pane Ashe informovat. Předpokládal jsem, že pokud pan Mandelbaum dovolí, abych vypověděl všechno, co jsem panu Ashemu řekl, bude to stačit k zpochybnění viny pana Ashe. Pokud by mne jako svého svědka propustil ještě před skončením výpovědi, budu mít ještě šanci dopovědět všechno při obhájcově křížovém výslechu." Wolfe obrátil ruku dlaní vzhůru. "Proto jsem se potřeboval s panem Ashem sejít a mluvit s ním." Soudce se zamračil. Jeden z členů poroty se vysmrkal, ostatní se po něm podívali. Diváci zpozorněli a někdo se uchichtl. Napadlo mne, že Wolfe musí mít nervy napjaté jak struny, neporušil však ani jeden paragraf, o kterém bych měl povědomí. Donovan položil Wolfovi jasnou otázku a dostal na ni jasnou odpověď. Dal bych nevím co za to, abych mohl vidět, jak se při tom Donovan tváří. Pokud se na to, co mu Wolfe právě napověděl, nějaká reakce objevila v jeho obličeji, v jeho hlase to znát nebylo. "Řekl jste panu Ashemu víc, než jste tady teď vypověděl?"

"Ano, pane."

"Řekněte, prosím, porotě, co to bylo."

"Řekl jsem mu, že včera dopoledne jsem odešel z této soudní síně, abych si ověřil pochybnosti, kterých jsem tu nabyl, a to s plným vědomím, že riskuji potrestání za pohrdání soudem. Řekl jsem mu, že jsem s sebou vzal svého asistenta pana Archie Goodwina a že jsme šli do kanceláře Bagby Answers Inc. na Šedesáté deváté ulici, kde byla zavražděna Marie Williová. Řekl jsem mu, že po shlédnutí telefonních panelů jsem dospěl k závěru, že pro žádnou z manipulantek by nebylo možné, aby -" Mandelbaum vyletěl ze svého křesla. "Námitka, Vaše Ctihodnosti. Nelze připouštět závěry svědka."

"Svědek pouze rekapituluje, co řekl panu Ashemu," ohradil se Donovan. "Pan státní žalobce ho přece o to také žádal."

"Námitka se nepřipouští," řekl soudce Corbett suše. Wolfe pokračoval. "Řekl jsem, že jsem dospěl k závěru, že není možné, aby se některá manipulantka zabývala odposloucháváním a ostatní o tom nevěděly. A proto pokud se tam něco takového praktikovalo, musely se na tom podílet všechny. Řekl jsem, že jsem o některých záležitostech hovořil se dvěma z nich, s Alicí Hartovou a Bel ou Velardiovou, které tam spolu s Marií Williovou pracovaly a žily, a že mne tyto rozhovory v mých pochybnostech utvrdily ve dvou směrech. Předně, když jsem jim oznámil, že je chci podrobit důkladnému a tvrdému výslechu, bylo na obou patrné značné rozrušení, přitom bez námitek tolerovaly moji neomalenost. A za druhé, bylo evidentní, že jejich osobní výdaje vysoce převyšují jejich výdělek. Řekl jsem - mohu vás, pane, požádat, abych mohl přestat s opakováním uvozovací věty ,Řekl jsem'?"

"Myslím, že to není možné," konstatoval Donovan. "Nejde to, pokud je vaše odpověď vymezena otázkou, co jste dnes dopoledne říkal panu Ashemu."

"Dobrá, budu v tom pokračovat. Jinak než jako marnotratnost nelze nazvat osobní výdaje ani u třetí manipulantky, která žije a pracuje s Marií Williovou, u Heleny Weltzové. Měla zrovna volný den a pan Goodwin a já jsme zajeli autem na její venkovské sídlo poblíže Katonahu v okrese Westchester. Byla rozrušená ještě víc než její dvě kolegyně. Byla až hysterická. S ní tam byl muž jménem Guy Unger a ten byl také pořádně nervózní. Když jsem je oba seznámil se svým úmyslem vyšetřit každého, kdo je nějak spjatý s firmou Bagby Answers Inc., požádal mne tento muž o soukromý rozhovor a nabídl mi deset tisíc dolarů za služby, které blíže nespecifikoval. Pochopil jsem, že se mne pokouší podplatit, abych dal ruce pryč od celého případu. Jeho nabídku jsem odmítl."

"Tohle všechno jste řekl panu Ashemu?"

"Ano, pane. Helena Weltzová mezitím panu Goodwinovi mezi čtyřma očima řekla, že by se mnou chtěla mluvit. Nejdřív se však potřebovala zbavit pana Ungera. Řekla, že mi zavolá později do kanceláře. Když jsem se vrátil do New Yorku, neodvážil jsem se jít domů. Počítal jsem s tím, že byl vydaný příkaz k mému zadržení. Využili jsme tedy, pan Goodwin a já, pohostinství jednoho našeho přítele a někdy po půlnoci přišla Helena Weltzová za námi. Moje odpolední návštěva a útočné vystupování ji nejen překvapily, ale naprosto vyvedly z míry, takže byla strachy celá bez sebe. Přiznala, že tato telefonní služba byla celá léta využívána přesně tak, jak jsem předpokládal. Podílely se na tom všechny manipulantky, včetně Marie Williové. Jejich šéfka, Alice Kartová, soustřeďovala informace -" Najednou byl Wolfe ve své výpovědi přerušen. Alice Hartová, která seděla u uličky vedle Bel y Velardiové, se zvedla, zamířila ke dveřím a její kolegyně se vydaly hned za ní. Ze všech stran se na ně upřely oči, včetně zraku soudce Corbetta, nikdo však nic neříkal a ani neudělal. Když to měly ke dveřím pět kroků, houkl jsem na dozorce: "Ta vpředu je Alice Hartová!" Dozorce jim zastoupil cestu a soudce Corbett zakřičel: "Důstojníku, nikdo nesmí opustit místnost!" Obecenstvo v soudní síni nejprve ztuhlo, pak to zašumělo a někteří vstali. Soudce několikrát uhodil kladívkem a vyzval ke klidu, za dané situace však nemohl pohrozit, že dá vyklidit jednací síň. Slečny Hartová a Velardiová to vzdaly a odebraly se zpátky na svá místa. Když se místnost ztišila, soudce se obrátil na Wolfa. "Pokračujte." Nero Wolfe vyhověl žádosti. "Alice Hartová od nich shromažďovala informace a čas od času jim kromě mzdy vyplatila - na ruku - i další peníze. Guy Unger a Clyde Bagby jim také občas vypláceli určité odměny. Nejvyšší částka, kterou Helena Weltzová obdržela, činila patnáct set dolarů. Dostala je asi před rokem od Guye Ungera. Za tři roky přijala vedle platu celkově asi patnáct tisíc dolarů. Nevěděla, k čemu se použité informace, které předala Alici Hartové, využívaly. Nepřipouští, že by měla nějakou vědomost o tom, že něco z toho mohlo být použito k vydírání, připouští však, že určité informace mohly být takto použity."

"Víte, kde se teď nachází Helena Weltzová?" zeptal se soudce Corbett. "Ano, pane. Je tady. Řekl jsem jí, že pokud se dostaví, mohl by obvodní státní zástupce její pomoc ocenit."

"Existuje ještě něco, co jste dnes ráno panu Ashemu sdělil a co byste chtěl dodat?"

"Existuje, Vaše Ctihodnosti. Přejete si, abych rozlišoval mezi tím, co mi řekla Helena Weltzová a co je můj vlastní výklad?"

"Ne. Chci vědět jen to, co jste řekl panu Ashemu."

"Řekl jsem mu, že už samotná skutečnost, že se snažil objednat si u mne prověření důvěryhodnosti Bagbyho manipulantky, která měla obsluhovat jeho telefonní číslo, a podplatit ji, aby tuto linku odposlouchávala, už to byl jeden z momentů, co ve mně vyvolal pochybnosti o jeho vině. Řekl jsem mu, že jsem si kladl otázku, zda člověk, který je plný zábran a ani neví, jak o takovou službu požádat, je schopný uškrtit ženu a potom chladnokrevně otevřít okno a zavolat polici . Zeptal jsem se ho také na muže, který mu volal a nabídl mu sejít se v Bagbyho provozovně na Šedesáté deváté ulici s tím, že by slečně Williové spolu mohli všechno vymluvit. Zeptal jsem se pana Ashe, zda je možné připustit, že ten hlas patřil panu Bagbymu a pan Ashe řekl, že je to docela možné, v tom případě by však Bagby musel hlas dost měnit."

"Máte nějaký důkaz, že to byl pan Bagby, kdo volal?"

"Ne, Vaše Ctihodnosti. Kromě hodnocení obecně známých skutečností a vlastního pozorování mohu uvést jen to, co mi řekla slečna Weltzová. Řekla mi, že Marie Williová se stala akutní hrozbou celého jejich kompletu. Unger i Bagby jí nařídili, aby přijala Asheho návrh na odposlouchávání jeho domácí linky, a zakázali jí cokoli sdělit manželce pana Ashe. Slečna Williová ji však zbožňovala a jejich naléhání odmítla s tím, že raději z podniku odejde. To však bylo pro všechny, kteří se na těchto praktikách podíleli, nebezpečné a slečnu Wilisovou nebylo možné dále tolerovat. Špinavé praktiky Bagby Answers Inc. mohly bezpečně a úspěšně pokračovat jen do té doby, dokud nikdo z klientů neměl šanci přijít na to nebo se dovědět, že jeho potíže jsou spjaty s činností této firmy. Byl to Bagby, kdo informace shromažďoval, k vydírání je však využíval Unger. Člověk, kterého natáhl na skřipec, netušil, kde vyděrač k tomu skřipci přišel. Vzpoura slečny Williové a její rozhodnutí odejít - spojené s pohrůžkou, že všechno oznámí, jak mi řekla slečna Weltzová, smrtelně ohrožovalo každého z účastníků komplotu zvlášť a všechny dohromady a bylo dostatečným důvodem pro její zavraždění. Samozřejmě pro toho, koho takovýto hrůzostrašný čin nijak neděsí. Panu Ashemu jsem řekl, že toto všechno určitě velice výrazně zpochybňuje obvinění, které je proti němu vzneseno. Šel jsem však dál a stručně jsem mu vysvětlil, kdo podle mne asi bude obžalovaný. I to si přejete slyšet, Vaše Ctihodnosti?" Soudce byl na to, co říkal Nero Wolfe, plně soustředěný. "Ano. Pokračujte."

"Panu Ashemu jsem řekl, že vysoce preferuji pana Bagbyho. Alibi, které si vzájemně poskytují slečna Kartová a slečna Velardiová, mohou být s úspěchem zpochybněná, ale ony je mají, navíc jsem se s nimi setkal, mluvil s nimi a nemám pocit, že by to udělaly. Vylučuji slečnu Weltzovou, protože když za mnou v noci na dnešek přišla, její strach a zděšení se postupně měnily v naprostou upřímnost. Pokud se v tomto směru mýlím, pak jsem důvěřivý hlupák. Vylučuji také pana Ungera, protože slečna Weltzová tvrdí, že se celý večer zdržoval na své lodi, která se plavila na vlnách Long Island Soundu. Pokud jde o pana Bagbyho, měl nejvíc co ztratit. Připouští, že do svého bytu dorazil přibližně v době, kdy došlo k vraždě. Jeho byt je v Sedmdesáté ulici, nedaleko od místa, kde došlo k vraždě. Časový sled událostí ponechávám na polici , ta je pokud jde o rozbor časové souslednosti neobyčejně schopná. A pokud jde o ten telefonát, pan Ashe říká, že to mohl být hlas Bagbyho." Wolfe našpulil rty. "Myslím, že je to všechno - ne, panu Ashemu jsem ještě řekl, že dnes dopoledne pošlu jednoho člověka, Saula Panzera, aby trochu sledoval kanceláře pana Bagbyho na Třicáté sedmé ulici a dohlédl na to, aby nebyly odstraněny nebo zničeny nějaké záznamy. Věřím, že jsem postupoval adekvátně, Vaše Ctihodnosti. Teď bych se chtěl za pana Goodwina a za sebe vyjádřit k obvinění pohrdání soudem. Kdybych směl -"

"Ne, ne," pronesl úsečně soudce Corbett. "Velice dobře víte, že situace, kterou jste vytvořil, činí takové obvinění bezpředmětným. Zprošťuji vás obvinění. Pane Donovane, se svědkem jste skončil?"

"Ano, Vaše Ctihodnosti. Nemám další otázky."

"Pan Mandelbaum?" Zástupce obvodního státního žalobce povstal a předstoupil před soudce.

"Vaše Ctihodnost jistě chápe, že se nalézám ve zcela mimořádném dilematu." V jeho hlase byla hořkost. "Domnívám se, že jsem oprávněn žádat o přerušení jednání až do odpoledního přelíčení, protože musím znovu zvážit celou situaci a konzultovat ji se svými kolegy. Pokud bude mé žádosti vyhověno, pak zároveň žádám, aby mi, než bude vyhlášeno odročení jednání, byl poskytnut čas k zajištění policejní vazby pro pět osob, které budou zapotřebí jako korunní svědci, a to pro Alici Hartovou, Bel u Velardiovou, Helenu Weltzovou, Guye Ungera a Clyda Bagbyho."

"Velice správně." Soudce zvedl zrak a hlas. "Pět právě jmenovaných osob nechť předstoupí. Ostatní zůstaňte na svých místech a zachovejte klid a pořádek." Všichni uposlechli příkazu, jenom dva lidé ne. Nero Wolfe opustil křeslo pro svědka, a když se ocitl v prostoru síně, také Robina Keanová vyskočila ze svého místa v první řadě diváků, přiběhla k němu, objala ho kolem krku a přitiskla svou tvář na jeho obličej. Jak už jsem řekl, herečky vždycky hrají, musím však přiznat, že tohle předem nezkoušela a asi to ani moc nehrála. V každém případě jsem to velice přivítal. Naznačovalo to totiž, že manželé Asheovi se patřičně odmění, což bylo konec konců hlavní.