Rex Stout
překlad: Alice Vavřínková

POSTUP ČÍSLO TŘI
náhodně vybraná ukázka

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

III.

Jestli vás překvapuje, že jako odpověď na nahlášení nalezené mrtvoly přijel sám inspektor, mě ne.

Hlášení samozřejmě zahrnovalo označení místa, před domem č. 918 Západní třicátá pátá ulice, a tahle adresa vzbuzovala v zaměstnancích oddělení vražd od Cramera dolů určité vzpomínky, většinou značně hořké. Z násilné smrti, jakýmkoli způsobem spojené s Nerem Wolfem, jim naskakovala kopřivka a hlášení podle všeho obsahovalo zprávu, že objevení mrtvoly byl přítomen Archie Goodwin a strkal do toho nos. Má klientka a já jsme sledovali policejní vyšetřování ze své výhodné pozice. Postupovali čile, výkonně a důkladně. Na rohu Deváté avenue odklonili dopravu.

Část ulice a chodníku ohradili policejní páskou, aby uzavřeli přístup k taxíku. Namířili na něj a jeho okolí silné reflektory. Z různých úhlů ho zabíral fotograf. Chodce v obou směrech převedli na druhý chodník, kde se za páskou shromáždil početný dav. Ani ne za půl hodiny od té chvíle, co ten polda zavolal vysílačkou, se na scéně pohybovalo asi tak dvacet městských strážníků v uniformách i bez - pět z nich jsem znal jménem a čtyři od vidění. Právě rozsvítili druhý reflektor, když Cramer obešel zepředu taxík, zamířil ke schodům, vystoupal první tři a zůstal stát čelem ke mně. Jelikož jsem seděl, hleděli jsme jeden druhému přímo z očí do očí. "Tak dobře," pravil. "Pojďme dovnitř. Rád bych měl vás a Wolfa pohromadě a tuhle ženu taky. To nám zjednoduší situaci. Otevřete dveře."

"Naopak," odvětil jsem a zůstal sedět, "zkomplikovalo by ji to. Pan Wolfe je v kanceláři a čte knihu a o tomhle rozruchu nic neví a vůbec ho to nezajímá. Kdybych šel dovnitř a řekl mu, že s ním chcete mluvit a kvůli čemu, víte, co by řekl, a já to vím taky. Na to zapomeňte."

"Kdo sem přijel v tom taxíku?"

"Nevím. O tom taxíku nevím vůbec nic. Když jsem vyšel z domu, už tam stál."

"Kdy jste vyšel?"

"V devět dvacet."

"Proč jste vyšel?"

"Abych si našel nějaký nocleh. Odešel jsem z práce, takže pokud jste rozhodnutý, že musíte mluvit s panem Wolfem, budete si muset zazvonit."

"Vy mi říkáte, že jste odešel!"

"Přesně tak. Už tady nepracuju."

"Přisámbůh. Myslel jsem, že už jste na mně s Wolfem vyzkoušeli všechny triky, ale tenhle je nový. To si myslíte, že vám na to skočím?"

"To není trik. Myslím to vážně. Prohlášení, že už tady nikdy v životě nepřespím, bych nepodepsal, to závisí, jak pan Wolfe vyřeší jistý problém, ale když jsem odcházel z domu, myslel jsem to vážně.

Ten problém nemá nic společného s tím taxíkem ani s tím, co je v něm."

"Odešla tahle žena z domu s vámi?"

"Ne. Když jsem otevřel dveře a vycházel, vystupovala na verandu. Řekla, že chce mluvit s Nerem Wolfem, a když jsem jí řekl, že už pro něj nepracuju a že by ji stejně asi nepřijal, řekla, že má dojem, že na to, co potřebuje, budu já lepší než on. Nabídla mi padesát dolarů za konzultaci. Chtěla se poradit, jak má vyhrát sázku, kterou uzavřela, a tak jsme si sedli tady a probírali to. Byli jsme tu asi patnáct až dvacet minut, když přijel hlídkový vůz a zastavil u taxíku, který tam stál, už když jsem vyšel z domu. Přirozeně jsem byl zvědavý a šel se podívat. Ten polda se mě zeptal, jak se jmenuju, a já mu to řekl. Když šel podat hlášení do vysílačky, vrátil jsem se ke své klientce, ale moc jsme toho už kvůli tomu rozruchu neprobrali. To je to hlavní."

"Viděl jste tu ženu někdy předtím?"

"Ne."

"Čeho se týkala ta sázka, kvůli které se s vámi chtěla poradit?"

"To je její věc. Je tady. Zeptejte se jí."

"Přijela tím taxíkem?"

"Nevím o tom. Zeptejte se jí."

"Viděl jste ji vystupovat z toho taxíku?"

"Ne. Byla na půl cesty k verandě, když jsem otevřel dveře."

"Viděl jste někoho vystupovat z toho taxíku? Nebo poblíž něho?"

"Ne." , Jak se jmenuje?"

"Zeptejte se jí." Otočil hlavou. "Jmenujete se Judith Bramová?" To pro mě nebyla žádná novina, protože jsem se podíval otevřenými dvířky dovnitř a zahlédl zarámovanou fotografi taxíkářky a její jméno. Pokud jsem to mohl v tom sporém světle rozpoznat, podobizna mé klientky to nebyla. "Ne," odpověděla.

"Jak se jmenujete?"

"Mira Holtová. Mira s i." Měla čistý a pevný hlas. "Řídila jste ten taxík?"

"Ne."

"Přijela jste s ním?"

"Ne." Takže si vybrala postup číslo tři, jednoduchou základní lež. "Měla jste domluvenou schůzku s Nerem Wolfem?"

"Ne."

"Kde bydlíte?"

"714, Východní osmdesátá první ulice."

"Jaké máte zaměstnání?"

"Jsem modelka. Většinou předvádím oděvy."

"Jste vdaná?"

"Ano, ale s manželem nežiju."

"Jak se jmenuje váš manžel?" Otevřela ústa a zaseje zavřela. "Waldo Kearns. Užívám své dívčí jméno."

"Jste rozvedená?"

"Ne."

"Stál tady ten taxík, když jste přijela?"

"Nevím. Nevšimla jsem si, ale předpokládám, že ano, protože nepřijel potom, co jsme si sedli na verandu."

"Jak jste se sem dostala?"

"Myslím, že to není důležité."

"Jestli je to důležité, rozhodnu já. Jak jste sem přijela?" Zavrtěla hlavou. "Ne. Kdyby mě sem nebo někam poblíž, například, někdo přivezl, zeptal byste se ho na to, a to já možná nechci. Ne." Takže také věděla, co znamená "bez jakýchkoli háčků". "Radím vám," poradil jí Cramer, "abyste mi řekla, jak jste sem přijela."

"Radši ne."

"Čeho se týkala ta sázka, o které jste se chtěla poradit?"

"To také není důležité. Byla to soukromá sázka s mou přítelkyní." Otočila hlavu. "Vy jste detektiv, pane Goodwine, takže byste měl vědět, jestli mu musím povědět o svých soukromých záležitostech jenom proto, že jsem tady s vámi seděla."

"Jistěže ne," ujistil jsem ji. "Pokud neprokáže spojitost mezi vašimi osobními záležitostmi a jeho veřejnými, a to neprokázal. To záleží pouze na vás, jestli -"

"Co se to tu, ksakru, děje?" zařval Nero Wolfe. Otočil jsem se a má klientka také. Dveře byly skoče otevřené, Wolfe stál na prahu a nad námi čněla jeho mohutná tonáž. "O co jde?" zeptal se. Jelikož jsem byl pouhým bývalým zaměstnancem a Cramer byl inspektor, myslel jsem, že bude příhodnější, když odpoví on, ale neodpověděl. Očividně jej naprosto vyvedlo z míry, když uviděl Wolfa, jak skutečně vystrčil nos ze dveří. Wolfe udělal krok kupředu. "Archie. Na něco jsem se ptal." Vstal jsem. "Ano, pane, slyšel jsem vás. Slečno Holtová, to je pan Wolfe. Slečna Mira Holtová. Když jsem odcházel z domu, vystupovala po schodech nahoru. Nikdy předtím jsem ji neviděl. Když jsem jí řekl, že už pro vás nepracuju, řekla, že budu lepší než vy, a požádala mě o konzultaci. Zaplatila mi. Sedli jsme si, abychom si promluvili. U chodníku stál zaparkovaný taxík bez řidiče. Přijelo policejní auto, zastavilo a jeden z poldů našel v taxíku pod kusem látky mrtvolu, ženu. Šel jsem se tam podívat, zrovna odhrnoval tu látku. Vrátil jsem se na verandu a posadil se vedle své klientky. Přerušili jsme jednání a sledovali, co se děje. Okamžitě přijeli policisté včetně inspektora Cramera. Podíval se na auto a pak přišel k nám a vyptával se nás. Nevěděl jsem nic o taxíku ani o jeho obsahu a řekl jsem to. Ona mu řekla, že sem tím taxíkem nepřijela. Udala mu svou adresu a zaměstnání, ale odmítla odpovídat na otázky týkající se jejích soukromých záležitostí - například, o čem se se mnou chtěla poradit.

Právě jsem jí říkal, že to závisí pouze na ní, když jste se tu objevil." Wolfe zavrčel."Proč jste nevzal slečnu Holtovou dovnitř?"

"Protože to není můj dům. Ani má kancelář."

"Nesmysl. Je tady přední pokoj. Pokud trváte na etiketě, zvu vás, abyste jej použil ke konzultaci se svou klientkou. Sedět tady v tomhle rumraji je absurdní. Máte ještě nějaké informace pro pana Cramera?"

"Ne."

"A vy, slečno Holtová?" Stála vedle mě. "Žádné jsem neměla," řekla. "A žádné nemám."

"Pak opusťte tu vřavu. Pojďte dál." Cramerovi se vrátila řeč. "Jenom minutku." Pokračoval nahoru na verandu a zastavil se u mého lokte. Zaostřil na Wolfa. "To je všechno hrozně hezké. Až moc hezké. Goodwin říká, že odešel z práce. Je to tak?"

"Ano."

"Proč?"

"Fuj. To je neslýchané, pane Cramere, a vy to víte."

"Mělo to co dělat se slečnou Holtovou nebo s tím, o čem se s vámi přišla poradit?"

"Ne."

"Nebo s faktem, že u vašich dveří stál taxík s mrtvým tělem uvnitř?"

"Ne."

"Věděl jste, že slečna Holtová jde k vám?"

"Ne. Pan Goodwin patrně také ne."

"Věděl jste, že je tady ten taxík?"

"Ne. Mám s vámi trpělivost, pane. Naléháte silněji, než situace odůvodňuje. Kdybychom byli pan Goodwin nebo já zapleteni do okolnosti, která vás sem přivedla, nebo slečna Holtová, cožpak by tady s ní seděl a nečinně čekal, až na něj zaútočíte? Znáte ho a mě také. Pojďte, Archie. Vemte svou klientku s sebou." A otočil se. Řekl jsem Cramerovi: "Rád vám naklepu prohlášení a přinesu je dolů," vzal Míru Holtovou za paži a následoval ji dovnitř za Wolfem. Když jsem za sebou zavřel dveře a zámek zapadl, Wolfe promluvil. "Jelikož v předním pokoji není telefon a mohla by se vám naskytnout příležitost, že byste jej chtěl použít, možná by se k tomu spíš hodila kancelář. Já půjdu do svého pokoje."

"Děkuju vám," odvětil jsem zvořile. "Ale možná pro nás bude pořád lepší, když odejdeme zadem. Možná nás tady nebudete chtít, až vám vysvětlím situaci. Slečna Holtová sem přijela tím taxíkem. Její přítelkyně jménem Judith Bramová je jednou z devadesáti tří newyorských taxíkářek a půjčila slečně Holtové svůj taxík - nebo si ho možná slečna Holtová vzala, aniž to slečna Bramová věděla. Nechala ho -"

"Ne," řekla Mira. "Judy mi ho půjčila."

"To je možné," připustil jsem. "Jste dost dobrá lhářka. Nechtě mě to dokončit. Nechala ho prázdný před nějakou budovou a pro něco tam šla, a když se vrátila, byla v něm mrtvola ženy s nožem mezi žebry. Buď byla přikryta látkou, nebo ji ona -"

"Já ji přikryla," řekla Mira. "Ta látka byla v přihrádce pod volantem."

"Je rozumná," řekl jsem Wolfovi. "Tak trochu. Nemohla uvědomit polici , protože nejenom, že se ona a její přítelkyně dopustily přestupku, ale také poznala tu mrtvou. Znala ji. Rozhodla se, že se přijde poradit s vámi a se mnou. Potkal jsem ji na verandě. Vyprávěla mi bláznivou povídačku o nějaké sázce, kterou uzavřela s přítelkyní, tu vynechám. Řekl jsem tak trochu rozumná. Dal jsem jí najevo, že vím, že mi maže med kolem huby, ale nenechal jsem ji, aby to ze sebe vysypala. Takže jsem Cramerovi nelhal, ale ona ano, a lhala dobře. Ale dlouho s tím nevystačí. Je klidně možné, že Judith Bramová popře, že někomu půjčila svůj taxík, ale dříve nebo později -"

"Zkoušela jsem jí zavolat," řekla Mira, "ale nebrala to. Chtěla jsem jí říci, že má říci, že ho ukradli."

"Přestaňte mi skákat do řeči. Už jste někdy slyšela o otiscích prstů? Viděla jste, jak na tom autě dělají? Takže já mám klientku, která je v pěkné bryndě a ještě k tomu v pěkné kaši. Budu chytřejší, až mi něco řekne.

Hlavní věc je, zabila tu ženskou? Kdybych si myslel, že jo, rychle bych se odpoklonkoval - odpoklonkoval bych se už proto, protože by to bylo beznadějné. Ale ona ji nezabila. Vsadím deset ku jedné, že ne. Jestli ji -" Tohle přerušení nezpůsobila slova - byla to její ústa proti mým a její dlaně, jež mi přikryly uši. Kdyby byla Wolfovou klientkou, rychle bych ji zarazil, jelikož jej tyto projevy jenom dráždí, ale byla to moje klientka a neexistoval důvod, proč bych měl urazit její city.

Dokonce jsem ji poplácal po rameni. Když byla hotova, pokračoval jsem. "Kdyby ji byla zabila, nejezdila by sem s mrtvolou coby spolujezdcem, aby vám, nebo dokonce mně, vyprávěla potrhlou báchorku o nějaké sázce s přítelkyní. Ani náhodou. Někde by mrtvolu vyhodila z auta. Dvacet ku jedné. Přidáme k tomu moje pozorování jejího chování, když jsme seděli tam na verandě, a je to třicet ku jedné. Proto si ponechám honorář, který mi zaplatila a - mimochodem," sáhl jsem do kapsy pro bankovky, které mi dala, rozložil je a spočítal. Tři dvacky, tři desetidolarovky a jedna pěti. Vrátil jsem do kapsy dvě dvacky a jednu deseti a nabídl jí zbytek. "Drobné nazpátek. Nechám si padesát." Zaváhala a pak si je vzala. "Zaplatím vám víc. Samozřejmě. Co hodláte dělat?"

"Budu moudřejší, až mi odpovíte na pár otázek. Jedna nepočká: co jste udělala s tou čepicí?"

"Mám ji." Poplácala se po břiše. "Výborně." Vrátil jsem se k Wolfovi. "Takže my půjdeme. Ještě jednou díky za vaši pohostinnou nabídku, ale Cramer může každou chvíli zazvonit. Odejdeme zadem, slečno Holtová. Tudy."

"Ne." Vyštěkl Wolfe. "To je nesmysl. Dejte mi polovinu z těch padesáti dolarů." Nadzvedl jsem obočí. "Na co?"

"Jako honorář. Pomohl jste mi s mnoha problémy, jistě vám mohu já pomoci s jedním. Nehraji si na dona Quijota. Vaše tvrdohlavé rozhodnutí, že naše dlouholetá spolupráce skončila, nepřijímám. A i kdyby skončila, vaše pověst je neoddělitelně spojena s mou.

Vaše klientka je v pěkné kaši. Já jsem se nikdy nepokusil pustit se do práce bez vaší pomoci, proč vy byste měl zkoušet obejít se bez mojí?" Chtěl jsem se na něho zazubit, ale mohl by to špatně pochopit. "Dobrá," řekl jsem a vytáhl z kapsy, kam jsem dal honorář, dvacku a ze své peněženky pětidolarovku a podal mu je. Vzal je, otočil se a zamířil do kanceláře a Mira a já jsme jej následovali.