Karolína Světlá

ČERNÝ PETŘÍČEK
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Tak to chodívalo co den s malými jen proměnami ve stánku naproti zájezdní hospodě „U beránka“ a takovým způsobem dobýval si Černý Petříček z Koňského trhu svého zboží i své slávy.

Kdožkoli se domnívá, že se Černý Petříček snad přec jen někdy potajmu rmoutil, žeť tak velice nepohledný, velmi je na omylu. Na takové malichernosti nemíval nikdy času si vzpomenout pro nával jiných, důležitějších myšlenek, neřkuli aby si byl pro ně hlavu trudil. Jakožto pravý mudrc nejen po lásce nebažil, nýbrž považoval ji pouze za výmysl lidský, nad každý jiný zbytečný a směšný, jemuž podléhají jen nejzpozdilejší lidé. Nepohřešoval tedy krásy, když se nechtěl vloudit do ženských srdcí a v nich usadit.Pohlížel vůbec, jak jsme již napověděli, na ženštiny jako na tvory velmi podřízené, od přírody tuze chudobně nadané, neschopné, a pročež i nehodné vážné a rozumné mužské myšlenky. Ostatně byl jeho bratr František rovný jako svíčka a kvetl jako růže; měl na jeho kráse i pro svou osobu dost a dost.

Prohlížeje si Františka se zalíbením – ovšem jen tenkráte, když toho nepozoroval; přidržovalť se Černý Petříček zásady, tehdáž vůbec oblíbené, že se nemá dětem žádná láska ukazovat, za kteroužto příčinou po celý rok také jasně naň nekoukl – vidíval pak v duchu, kterak dozrává na muže nad jiné statečného a důstojného. I představoval si přitom hrdě, kterak se mu budou lidé jednou klanět, zdaleka ho pozdravovat, jak k němu ženštiny se pohrnou, prosíce ho za požehnání pro svoje děti, i vidíval, s jakou to povznášející velebností jim je uděluje. Vědělť Černý Petříček ovšem, že do té doby ještě mnoho vrabců na střechách pražských zacvrlikuje a lidé snědí mnoho chleba a housek, ale co na tom? Někdy mu projelo sice mozkem: jakž kdyby se mi to přec jen nevyplnilo? Ale pochybnost ta podobala se jen blesku, jenž za teplé červencové noci na obzoru se zamihne. „Blýská se na časy,“ říkají pak lidé. I Petříčkovi býval záblesk takový jen znamením nastávající pohody: uskutečnění to všech jeho nadějí. Opakoval si při jeho záři, mnoho—li toho již svedl a provedl, co by nebyl kromě něho nikdo jiný dokázal. Jakž by nebyl provedl nejdražší, nejsvětější úlohu svého života, chtěje jí věnovati veškeré síly a schopnosti svoje? Staral se, hospodařil, nuznil se, pěstoval všeho druhu známosti někdy velice mu obtížné jen proto, aby jednou spatřil Františka v kožíšku kanovnickém a ho slyšel v kostele zámeckém z kazatelny hlásat slovo boží.

Mluvila—li paní od „Beránka“ s Černým Petříčkem o Františkovi, dodávala obyčejně, že mu bude jednou biskupská čepice dobře slušet. Popadával se Petříček přitom vždycky smíchy až za boky, tváře se, potutelník, jako by považoval tuto věc za nejnemožnější a nejnedostižnější na světě. Ale přitom nikdy neopomenul velmi bedlivě vypočítat, kolik již hochů rodu nízkého k důstojnosti té se vyšinulo, a odříkával jako litanii celou řadu jmen arcibiskupů a papežů, kteří z chýší chudobných se na tuto výši byli povznesli.

František byl jako jeho bratr narozen (...)

(......)