Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.
Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub 
, PDF 
a MOBI.
Přejít na nový web Literární doupě
Paní Háta Vyběráčková, direktorka v Ý-ích - pensionistce[78] Hladomřilové[T3]
Milá paní sestro!
Tuto Jim odesílám mého Poldíčka a dva krocany. Prosím Je, daj mi na něj hezky pozor jako na vlastní dítě; já je oba sama nasadila a vykrmila. Oni si nemůžou ani pomyslit, jakou radost mi ten hoch dělá! - a já ho mám tak ráda - viděj, že bych se kvůli němu třeba ještě jednou vdala, kdyby mi Pánbůh mého starého vzal. Ať chodí jen pilně do školy - a dobře, že jsem si vzpomněla: prosím Je, začpak je teď v Praze telecí maso, ráda bych ho tam něco poslala - a abych nezapomněla: chodit do školy musí, rozuměj? - ale mučit se tam tuze nemusí. K čemu to? On je trochu slaboučký na prsou, a až jednou tatík oči zavře, bude beztoho hotovým pánem - a to vědí, s penězi přichází tak dobře rozum jako s ouřadem. Nejlépe by snad bylo, kdyby se naučil tancovat, trochu francouzsky a několik kousků na fortepiano - to mu dá jakýsi nóbl ónségn.[79]
Především Je ale, drahá paní sestro, žádám a prosím, aby ho tou češtinou nemořili. Nevím sice, jestli se ten mor už také v Praze ukazuje, ale u nás Jim to jde truc[T4] cholery.[80] Já si nemůžu ani pomyslit, co si to ti lidé najednou začínaj. To jsme Jim sem dostali učitela, pouhého holobrádka - já myslila, že bude po mně, když u nás první svou visitu skládal. Jen si povážej - řekne on mi: Račte mě, jemnostpaní, ve své milosti zachovati. - Račte! Vy - mně! a jemnostpaní bez direktorky! Počkej, já ti dám milosti, ale nebudou to jistě boží milosti.[81] A ten člověk pokazil mého starého do gruntu. - Jindy aby dal krejcar za knihu, a k tomu za českou? I to, to! - Nynčko? Vyhazuje peníze jako zmámený. Ta čeština ho zbláznila. A co mě už nejvíce dopaluje - že mě chce podvádět, mne! Nejsem tak hloupá, jak vypadám. Tu mi onehdy začne kdesi cosi: "To je pro matici." Ale já mu dala matičku! Jako bych nevěděla, že je matka jeho už dávno nebožkou. Nato dělal, jako by mě chtěl udobřit. Slíbil mi, že pošle do Prahy pro nějaké květiny či květy - a že mě přesvědčí - a Pánbůh milý sám ví, co. Já mám květiny ráda, i těšila jsem se; ale pomoz Bože, tu mi přinesl posel trochu potištěného papíru s malým věnečkem[82] - a to měly bejt ty květiny. Já Jim povídám, k vydržení to není s tím člověkem; ta čeština ho celého zkazila. A já bych nic neříkala, kdyby to byla věc, která by něco vynášela; ale tak! Proboha Je prosím - no, vždyť vědí samy - my jsme také Češky, a co z toho máme? Že jsme musely hezky doma sedávat; do společnosti[T5] jsme nesměly, aby se nám nevysmáli, že neumíme německy.
A proto Je, paní sestro, ještě jednou prosím, jen mi Poldíčka češtinou netrápěj. Jiné nace[83] prej se vychloubají - říká teď můj starý, a to mu napískal nový učitel! - že jsou Němci, Francouzi nebo Angličané; my prej bychme to měli také tak dělat, a chlubit se, že jsme Čechové; bez jazyka svého prej žádný lid se nezmůže, k ničemu to nepřivede, každý prej v chudobě zůstane - - ale já nejsem tak hloupá, abych takovým hloupostem věřila. Prosím Je, měly (...)
(......)
© Literární doupě
on-line knihovna, zdroj pro čtenářský deník, referáty, seminárky z češtiny, přípravu na maturitu a povinnou četbu;
knihy zdarma (free e-books) v epub a pdf, recenze, ukázky, citáty, životopisy, knihy pro Kindle a další čtečky
