Josef Kajetán Tyl

PALIČOVA DCERA
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

PROMĚNA

Čistý pokoj.

Výstup 4.

Radní HORINA. PROKOP. Později KVĚTNÝ.

HORINA (starý a vlídný pán): A to má býti všecko pravda? Víte, mladý člověče, co povídáte?

PROKOP: Vím, a můžu-li podle vašich zákonů přisahat, dám na to spasení své duše. Jáť arci slíbil, že budu mlčet – a možná, že bych měl za to také něco slíznout; ale já si myslil: jak si otec ustlal, tak bude spát, a když svou střechu zapálil, je to jeho vlastní škoda; co by z toho pojít mohlo, to mi nenapadlo.

HORINA: Ale proč by se byla k té věci přiznala?

PROKOP: To je pro můj rozum trochu tvrdý ořech, ten nerozlousknu. Ale takto bych hádal, že to udělala jen skrze otce, aby z něho podezření zmizelo. Ostatně to z ní vytáhnu.

HORINA: Vy?

PROKOP: To jest, když dovolíte. Možná, že by před vámi zapírala, co jsem prozradil, a já bych snad nemohl proti ní svědčit; proto si myslím, že byste to mohl odbejt jiným způsobem, kdybyste byl totiž tak laskavý –

HORINA: No, copak, amerikánský advokáte?

PROKOP: Dejte ji sem přivést a sám zůstaňte vedle v pokoji se svým panem písařem, kde všechno uslyšíte, co s ní budu rozprávět.

HORINA: A myslíte, že to postačí k dokázání její nevinnosti?

PROKOP: Já bych myslil. Nejde-li to ale podle vašich paragrafů, pak to navlíkněte jináč.

HORINA (pro sebe): Zajímavý případ je to dozajista – pravá pohádka, co všechno člověk z vášně dokáže; zkusit to mohu. (Otevře postranní dveře.) Pane Květný, dejte přivést naši novou inkvizitku.

KVĚTNÝ vyjde z pobočních dveří a odejde hlavním vchodem.

HORINA (k PROKOPOVI): A vy se tu chovejte hezky moudře, ať uděláte čest amerikánským procesům; já přijdu potom na to s domácím zákonem.
(Odejde po straně.)

PROKOP: Jak náleží hodný pán! U toho musí bejt radost dát se vyslejchat. Ze mne vytáhl alespoň hned na první chvíli, kdo jsem, co je můj otec, odkud přicházíme a tak dále.

KVĚTNÝ se vrací a jde zas do druhého pokoje.

PROKOP (se mu klaní): Také hodný panáček! Sedí tak tiše u stolu a píše jako nová mašina.

Výstup 5.

ROZÁRKA. POZORNÝ. PROKOP. Ku konci radní HORINA.

POZORNÝ otevře dveře a pustí ROZÁRKU do pokoje.

ROZÁRKA vejde s očima sklopenýma, bledá.

PROKOP (po chvíli): Rozárko!

ROZÁRKA: Ah! – Co to? –
(Běží k PROKOPOVI:) Vy tady? – A co tu děláte?

PROKOP: Chci se vás zeptat, jak se máte?

ROZÁRKA: Děkuju vám. A nic jiného?

PROKOP: A potom se vás chci zeptat, co jste to myslila?

ROZÁRKA: Co?

PROKOP: Že jste se přiznala k věci, kterou jste –

ROZÁRKA: Vy to již víte? (Ohlížejíc se.) O mlčte o tom, mlčte; já nemohla jinak – a nechte již být, jak co je. Řekněte mi raději, nebyl otec u tety?

PROKOP: Já ho neviděl.

ROZÁRKA: Kdyby přišel a vy jste ho zahlídnul – řekněte mu, aby se tady nezdržoval, a kdyby stran té jisté věci k něčemu přišlo, aby jen říkal, že o ničem neví –

PROKOP: To jest, abych ho učil lhát?

ROZÁRKA: Milý –

PROKOP: Vždyť je dobře. Máte ještě něco na srdci?

ROZÁRKA: Co dělají sestry?

PROKOP: Těm se vede ještě jako husám na vodě.

(...)

(......)