Vladislav Vančura

POLE ORNÁ A VÁLEČNÁ
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

HLAVA TŘETÍ

Baladická vrata katedrály svatotereziánské, této bradavice vroucnosti na tváři města, nyní právě se otvírají. Jejich závo­ra padla ranou a hrozná veřej jde nad schodištěm, až stín do­tkna se země označí svým rohem jakousi ženu, jež spěchá mi­mo. Vácovský bulvár, to jest Příkop, ulice křupanů, již sem přinesli svůj napěchovaný ranec před třemi sty lety, hemží se děvkami a každá z nich jest stejně ubohá. Řetěz světel se láme na konci ulice, jež se připozdívá.

Nastala noc, opilci zasedli ve svých hospodách a kurvám je spěchati, aby jedna každá nalezla nocležníka.

Ta, jíž se dotklo křídlo stínu, není ani nejžalostnější, ani nejsprostší. Minuvši chrám, tato nevěstka se poněkud zděsila, její myšlenky se opožďovaly.

„Svatá Terezie, kostel mého jména,“ pravila hlupačka obrátivši se.

Terč hodin umístěný na průčelní zdi byl z této dálky prázdný, avšak spatřivši jej Terezie dala se do spěchání. Nerozvážlivost bývá naprostým právem holky, jež jest chycena, avšak dokud se popásá, dokud chodí sama, dokud je „v zelí“, bývá opatrná. Terezie minula stráž jako dáma, jež spěchá. Chat noir byla již blízko.

Vrátný, s nímž spávala v obdobích nouze nikoliv řídkých, ji pozdravil, avšak zůstavila jeho důvěrnost bez povšimnutí a vešla pozvedajíc hlavu, jako by byla drzá a krásná.

Jas pěti kandelábrů označujících patero číšnických okrsků ji oslepil a vešla o něco hůře, než se sluší kurvě tak proslulé. Nikdo k ní nespěchal a nemohla říci jediné věty, jež se říkává, když vejdeme. Klobouk plný trčících ne­smyslů, klobouk, který měl znamenati odvahu, vrhl žalost­ný a temný stín na její tvář. Podobala se babě, jež na sklon­ku svých let a navzdory řemeslu ještě otěhotní.

Budín, město otevřených bran a čtyř věží, město, o němž vojáci vrátivše se do pralesa a na rovinná pole, budou vypra­vovati, jako by leželo v hloubi světa! Noc je tu protknuta tisícerým ohněm, plna nachu, brokátů, houslí a vztekli­vosti. Na tisíc barů je v Budíne a na tisíc plamenných jezer. A přece ráno metař tohoto smetiště nenapočte víc než sedm katolických hříchů. Madona zůstává na svých obra­zech, parlament žvástá v zasedání tentokráte trochu plačti­vém a Dunaj uplývá, zatímco bezpočet bordelů se bouká tak pravověrně. Ve věcech flámů není tu nedokonalostí a zajisté Chat noir je dobře uzpůsobena k tomu, abys pil.

Zrcadlo směšuje prostor s obrazem a ty se zmýlíš patře v tuto výheň.

Přetékající plástev pultu zvedne se do výše hor, potoky vína se otevrou z lahví žlutých a temných jako Čína a Etio­pie. Hodina prostopášností, jedů a smilstva již nadchází. Udeřte, udeřte v kovovou desku a po čtyřech rozkmitejte struny! Horoucí buben, píšťala a nejbouřlivější vřeštění hlomozů!

Nevěstka Terezie usedla vedle muže, jenž ji nezval. Byl opilý a jeho vnímání právě dohořívalo.

„Nejmenší ze všech,“ řekl druhému pijáku, který se opřel o jeho lenošku, „nejmenší ze všech zázraků je tento věchet. Znával jsem ji, pokud se jmenovala paterým jmé­nem.“

Smočivši rty ve víně tohoto pamětníka, (...)

(......)