Vladislav Vančura

OBRAZY Z DĚJIN NÁRODA ČESKÉHO II
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Svatba

Královna Markéta překročila již věk, kdy ženy mohou povíti děťátko, ale což má ta věc zmařit trvání Přemyslova rodu? Což král pokrytý slávou, jehož jméno zní a jež se oslavuje v písních, což ten král má zemříti bez syna?

Přemysl se proto trápí a sužuje. I obrátil se k papeži s naléhavou prosbou a žádá a naléhá, aby papež propůjčil práva manželského syna pacholátku, které se narodilo z objetí lásky a které tak připomíná podobu své něžné matky, paní, kteréž je jméno Palcéřík. Jde o to, aby ten řečený syn Mikoláš se jednou mohl uvázati v panství svého otce. Papež, když mu byla Přemyslova vůle oznámena, slíbil, že vítěznému králi nic neodepře, ale potom váhal, odkládá věc a vposled zvrátí svůj příslib.

Král je tedy sklíčen, hledá samotu a tu k němu přichází jeho choť Markéta a praví:

„Příteli, učinila jsem ve své mysli slib, že vstoupím do kláštera.“

Král líbá Markétě ruku, zdržuje ji, snáší mnoho důvodů, aby ji potěšil, zapomíná skoro na své hoře. Markéta však odpovídá:

„Chci tomu, jsem rozhodnuta, příteli!“

Lidem velikým i malým je vštípena do srdce žádostivost života a lásky, jedni ji přemáhají, druzí jí hoví a tak se ta touha zjevuje jako dvojí tvář jediné věci. Jako světlo a tma. Někdy je jasná, jindy ji zastírá soumrak, ale není stvoření, které by nebylo zasaženo podobným dychtěním a ani světcové ani král mu nemohou uniknouti.

Když se tedy udá čas, požádá Přemysl papeže, aby rozloučil jeho sňatek a prohlásil jej za neplatný, neboť Markéta složila dávno před svatbou svatý slib. Královna dosvědčuje své zaslíbení, mluví o něm, stvrzuje je a biskup Bruno činí podle Přemyslovy vůle.

Ve Vídni na velikém sjezdu požádal Přemysl o ruku Markéty, dcery uherského krále. To manželství nebylo uzavřeno a král spatřil při uherském dvoře Kuňku, vnučku Bélovu a dceru knížete ruského Rostislava Michajloviče. Byla tak krásná, že to nelze vypověděti slovy ani zobraziti lidskou rukou. Měla nádhernou postavu, oválné oči, hebké kadeře, něžné ruce a chůzi jako nějaké andělské stvoření. Když se dala do řeči, zněl její hlas jako zpívání, jež zatahuje lidská srdce. Její přiléhavý šat byl z modré nejjemnější vlny, sametový plášť s kožišinou splýval jí s ramen. Na rozpuštěných vlasech třpytila se jí čelenka, ve výstřihu byzantský náhrdelník se třemi penízky. Anděl závrati se dotkl její šíje.

Král se díval do bouřlivých očí té dívky a zdálo se mu, že ptáci zpívají a že se (...)

(......)