Vladislav Vančura

OBRAZY Z DĚJIN NÁRODA ČESKÉHO II
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Korutany

V korutanském vévodství vládl bratr salcpurského arcibiskupa a blízký příbuzný Přemyslův. Jmenoval se Oldřich. Měl nadmíru laskavé srdce, nemohl nikomu nic odepřít a o jeho štědrosti se vypravovaly bajky. Jaký tedy div, že se tu a tam octl na dně svých truhlic? Přemysl, který měl zlata, stříbra, peněz a statků nepočítaných, velmi rád mu pomáhal a činil to s takovou ušlechtilostí a způsobem tak šetrným a tak prostě, že si věru nemohl nezískat jeho lásky. To nejsou ovšem všechny důvody Oldřichovy oddanosti, a kdo si myslí, že přízeň vstupuje jen dveřmi prospěchu, může se škaredě mýlit. Oldřich miloval krále Přemysla i pro velikost srdce, pro statečnost, pro umění vítěziti, pro pevnou správu, moudré vladaření, a krátce pro ctnosti, které ho učinily jedním z nejslavnějších králů.

Když pak ten Oldřich scházel na zdraví a když cítil, že se uvnitř jeho prsou vzmáhá nemoc a že se mu již tak nechodívá jako předtím, připadlo mu na mysl, aby vedle správy s Bohem hleděl uspořádati i věci časné a aby zajistil svému vévodství mír a prospěch.

I řekl k Přemyslovi takto:

„Králi, tvá moc se zvětšuje den ode dne a tvoje panství sahá hluboko k poledni a daleko sem k jihu.

Tvé jméno zaznívá po všech hradech a není panovníka, který by svým zemím vnukl takový prospěch a který by je lépe ochraňoval než právě ty. Uvažoval jsem o tom nikoliv bez radostí. Jsem věru šťasten, že se tvé země dotýkají mých vévodství a rád tě nazývám svým bratrancem a ujcem a bratrem. Je mi to útěchou, neboť moje země (jakkoliv nejsou chudé) přece neoplývají bohatstvím a mír a pokoj není v nich zajištěn. Pravím to vše v stavu bdělém, po zralé úvaze, pravím to, nikoliv abych tě požádal o nějakou pomoc, ale abych tě ustanovil svým dědicem.“

„Kéž je tvých dní,“ řekl Přemysl, „jako je malých i (...)

(......)