Vladislav Vančura

OBRAZY Z DĚJIN NÁRODA ČESKÉHO II
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Dva Italové

Znamenitý osinovatel dopisů, který se svého času bral s králem na sever do Litvy, neobyčejně zpychl a s velkou smělostí se obořoval na písaře. Vyhledával spory. Jeho mysl (jakkoliv v dopisech a skládankách mluvil dosti krásně) nabývala ryšavé barvy šílenství. I vrhal se proti zákonu, pronášel řeč, jako by byl nějakým velmožným pánem, a udílel důstojenství nalevo napravo. Třásl se uprostřed léta, chodil nah, když sněžilo; jeho mysl nestála krátce za nic. Šlechticové jej pronásledovali a byli odhodláni raději ho zabít, než připustit, aby ten posedlý člověk mohl rozmlouvati s králem nebo snad dočista s královnou.

Když přišel do Prahy mistr Jindřich z Isernie, který byl šlechtic a velmož vybraného chování a uhlazených způsobů, dostalo se milému písaři listů rady, aby si hledal živobytí jinde. I uchýlil se tem člověk do města, které vzniklo pod hradem z roztroušených vesnic na levém vltavském břehu, a tam z milosti sluhů a podkoních spával v nějakém páchnoucím doupěti.

Jednou se bral tou končinou Jindřich z Isemie a dva šlechticové. Tu zahlédli hlouček měšťanského lidu, kterak v ustrnutí naslouchá jakési vznícelné řeči. I pozastavili se a slyšeli strašná slova, jež krákala jako hejno vran a kavek. Rozumu zbavený písař stál mezi měšťany a mluvil takto:

„Andělé naříkají, krev kane jim z očí, tlukou křídly, drásají svá roucha, neboť trestající Bůh je posílá k splnění těch věcí zvěstovaných. Jeden má srp, druhý blesky, třetí proutek, kterým se otvírá země. Běda, ta trojice přivodí zkázu! Nic nesvezete do svých stodol, nic neuchráníte, všechno vám bude vzato za trest a pokutu, že císař a syn císařův byl zžírán a trhán a mrskán. Za hříchy vévod nastává konec světa! Všichni ohňové, kteří jsou zavřeni v pekelných pecích, vyrazí na sklonku času, neboť Bůh se rozhněval, že císař jako zdechlina je ukován v hrobě a že byl jat a že je týrán.“

Za té řeči, jež postrádala rozumu, zadul větřík. Odnesl suchou smítku před tvář rozběsněného vypravěče a ten chuďas vzkřikl mocným hlasem a jal se oslovovati bouři a viděl jakési lodice zmítati se tam, kde v měšťanském pořádku stály domy.

Jindřich z Isernie pronesl soucitnou poznámku. Tu jej ten strašný rozpravěč spatřil a spílal mu a mluvil s takovou prudkostí a tak nenávistně, že Jindřich chtěl tasiti meč. Chtěl nešťastníka probodnouti.

„Pane,“ pravil jeiho průvodce, (...)

(......)