Vladislav Vančura

OBRAZY Z DĚJIN NÁRODA ČESKÉHO II
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Dvě děťátka

Narození králů bývá zaznamenáno, pokud jde o místo i čas, do nejmenší podrobnosti a přece není nic nesnadnějšího než vyhledati v učených svazcích, kdy spatřil světlo světa kralevic Václav. Mějme tedy za to, že se ta slavná událost stala za soumraku dne 15. prosince. V ten čas pršelo, jako když z konve lije. Na pražském hradě pod okrajem střech – zpola v suchu a zpola v přívalu hrnoucím se vyhloubenými žlábky – stálo několik stařen. Záda na zdi, ruce na mošnách, s pohledem obráceným k loužím, které protkával dešť, moulaly jakousi modlitbičku k oslavě svaté Anny, ochránkyně rodiček. I bylo slyšeti jejich hlasy a dále skřípání veřeje, neboť služky a ženštiny, kterých při podobné příležitosti bývá plný dům, se vrzaly z deště do světnic. Čerstvé, potrhlé, kvapící, s nosem zdviženým a se sukněmi ve špetce přeskakovaly stružku za stružkou. Bylo snadno uhádnouti, že mnohá z nich dobře ví, kde postávají královi pacholci, a že dobře odhadla, jak se asi vyjímá lýtko vězící v nohavici červené či modré.

Skok sem, skok tam. Ale věru neměly pražádné příčiny k spěchu. Královna byla zdráva. Opírajíc se loktem o podušku, vesele rozkazovala chůvám a její oživená tvář se leskla radostí. Jedněm nařídila, aby otřely synáčka vlhkým klůckem, druhé měly utáhnout povijany, třetím bylo pak jíti na práh královy světnice a k biskupovu domu.

Když panovník vyslechl šťastnou zvěst, velmi se zaradoval a dobrořečil Bohu. Modlil se, jásal a s ním plesali kněží a velmožové a služebníci a všechen jeho hrad.

Potom král přikázal naplniti tři koše drobnými penízky (tak, aby v nejmenším ležely tři kopy a v největším devět kop denárů) a dal tu velkou částku rozhoditi mezi lid. – I bylo viděti královy služebníky, kterak před okny nasedají na hřbet soumarů a dále zbrojence a dále stařeny a dále houf, který se hnal do nádvoří, neboť v tu chvíli se otevřela brána.

Ten, kdo byl již uvnitř, i ti, kteří kvapili ke královským služebníkům zvenčí, měli náramně napilno. Touha uchvátit nějaký penízek hnala je prostředkem louží, jež stříkaly pod jejich skokem. Hnala je jako vítr, hnala je, jako hlad žene vlčí smečky. Strkali se, jeden bil druhého a leckterý plášť vzal tehdy za své a leckterý škrpál uvízl tehdy v blátě.

Podle pravidla, že štěstí neměří všem stejně a že ten, kdo má lokty, více popadne než bezbranný chuďas, vyšly stařeny z těch šrůtek málem naprázdno. Jedna si odnesla škrábanec, druhá ránu, třetí potrhaný šat, ale byla mezi nimi jakási velmi lakomá babice, která se jmenovala Háva, a té se dostalo tolik obratnosti, že ulovila tři denárky. Shrábla je i s hlínou, a protože šlo do tuhého, ukryla poklad v kapsáři svých úst. Hávina dcera, jménem Nětka, měla za manžela kováře, o němž už byla řeč. Pamětihodného dne, kdy kralevic spatřil svět, měl kovář Petr rovněž svátek a byl tak rozjařen, že porazil skopce. Visel na trámu jeho dílny a kovář podpálil již hraničku a chystal si hák, aby se dal do pečení. Chtěl jísti na zdraví své ženy a svého syna, neboť (...)

(......)