Jules Verne
překlad: Václav Netušil

DVACET TISÍC MIL POD MOŘEM
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

KAPITOLA XII

VŠECHNO ELEKTŘINOU

"Pane profesore," řekl kapitán Nemo, ukazuje na přístroje visící na stěnách jeho kabiny, "to jsou přístroje, které potřebuji k řízení Nautilu. Tady je mám stejně jako v salóně stále na očích. Ukazují mi polohu a přesný směr v oceánu. Některé už znáte, jako třeba teploměr, který udává vnitřní teplotu Nautilu; tlakoměr zaznamenává tlak vzduchu a předpovídá změny počasí; vlhkoměr mi udává stav vlhkosti vzduchu; bouřkový tlakoměr rozkladem své směsi oznamuje příchod bouře; busola řídí mou plavbu; sextantem měřím výšku slunce a určuji tak zeměpisnou šířku; chronometrem vypočítávám zeměpisnou délku; a konečně denní i noční dalekohledy mi slouží k pozorování všech částí obzoru, když se Nautilus vynoří na hladinu."

"To jsou běžné mořeplavecké přístroje," odpověděl jsem. "Vím, k čemu se jich užívá. Ale jsou i jiné, které zřejmě slouží zvláštním potřebám Nautilu. Není tento číselník s pohyblivou ručičkou manometr?"

"Ano, je to opravdu manometr. Je spojen s okolní vodou a udává mi její tlak. Zaznamenává mi také hloubku, v níž má loď zrovna je."

"A co tyto zvláštní sondy?"

"To jsou teploměrné sondy, kterými měřím teplotu v různých hloubkách."

"A co další přístroje, jejichž užití neznám?"

"Tady vám budu muset, pane profesore, něco vysvětlit," řekl kapitán Nemo. "Račte mě vyslechnout."

Na chvíli se odmlčel a pak pokračoval:

"Existuje mocná, poslušná, rychlá a snadno dostupná energie, které lze ke všemu použít a která vládne i na mé lodi. Vykonává zde všechnu práci. Svítí mi, hřeje mě, je duší mých strojů. A tato energie je elektřina."

"Elektřina!" zvolal jsem udiveně.

"Ano, pane profesore."

"Vy však docilujete přímo úžasné rychlosti, což se se silou elektřiny nesrovnává. Její pohybová síla je dosud velmi omezená a může vyvinout jen nepatrný účin."

"Pane profesore," odpověděl kapitán Nemo, "moje elektřina není onou obecně známou elektřinou. Jistě mi prominete, že víc už vám prozradit nemohu."

"Nenaléhám, pane kapitáne, a spokojím se jen s nesmírným údivem nad jejím účinkem. Dovolte mi jedinou otázku, na kterou mi neodpovídejte, bude-li vtíravá. Články, kterých užíváte k výrobě té zázračné energie, musí se rychle opotřebovat*. Jak doplňujete třeba zinek, když nemáte žádné spojení se zemí?"

"Na tuhle otázku vám odpovím," prohlásil kapitán Nemo. "Napřed vám řeknu, že na dně moře jsou ložiska zinku, železa, stříbra a zlata a že jich jednou bude docela jistě využito. Ale z těchto pozemských kovů jsem si nevzal nic. Chtěl jsem, aby mi prostředky k výrobě mé elektřiny dodalo jen moře.

"Moře?"

"Ano, pane profesore. A těch prostředků mám dost. Mohl bych třeba spojit dráty ponořené do různých hloubek a získal bych elektřinu prostým rozdílem teplot v drátech. Dal jsem však přednost způsobu mnohem praktičtějšímu."

"Jakému?"

"Jistě znáte složení mořské vody. V tisíci gramech má devět set šedesát gramů vody a asi šestadvacet gramů chloridu sodného neboli kuchyňské soli. Dále obsahuje v malém množství chlorid (...)

(......)