Jules Verne
překlad: Václav Netušil

DVACET TISÍC MIL POD MOŘEM
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

KAPITOLA XI

NAUTILUS

Kapitán Nemo vstal. Šel jsem za ním. Dvojité dveře v pozadí místnosti se otevřely a já vstoupil do místnosti stejně velké, jako byla ta, kterou jsme právě opustili.

Byla to knihovna. Vysoké skříně z černého palisandru, vykládané mědí, nesly ve svých širokých příhradách velké množství knih stejně vázaných. Stály podél celého obvodu místnosti. Dole k nim byly přistaveny široké pohovky velmi pohodlných tvarů, potažené hnědou kůží. Lehké přenosné pulty, které se daly volně odstavovat nebo srazit, sloužily k ukládání knih ke čtení. Uprostřed stál velký stůl pokrytý sešity, mezi nimiž jsem zahlédl i několik starých časopisů. Elektrické světlo zaplavovalo tento harmonický celek ze čtyř matných koulí, napolo zapuštěných do stropních růžic. S opravdovým obdivem jsem si prohlížel tuto důmyslně zařízenou místnost a nemohl jsem věřit vlastním očím.

"Kapitáne Nemo," řekl jsem svému hostiteli, který se právě posadil do jedné z pohovek, "tato knihovna by dělala čest spíš nějakému paláci na pevnině. Jsem opravdu okouzlen pomyšlením, že s vámi mohu sestoupit až do hlubin mořských."

"Kde byste také našel větší samotu a větší klid, pane profesore?" odpověděl kapitán Nemo. "Poskytuje vám snad takové pohodlí vaše pracovna v muzeu?"

"Ne, pane kapitáne. A musím dodat, že proti vaší je mnohem chudší. Máte tady jistě šest nebo sedm tisíc svazků..."

"Dvanáct tisíc, pane Aronnaxi. To jsou jediná pouta, která mě spojují se zemí. Ale se světem jsem skoncoval v tu chvíli, kdy se Nautilus poprvé potopil pod vodu. Toho dne jsem koupil poslední svazky, poslední sešity, poslední časopisy, a od té doby chci věřit, že lidé už nic nevymyslili a nic nenapsali. Tyto knihy, pane profesore, jsou vám ostatně k dispozici. Můžete jich volně užívat."

Poděkoval jsem kapitánu Nemovi a přistoupil jsem k přihrádkám knihovny. Byly tam spousty knih o vědách, o filozofii i o literatuře, psané ve všech jazycích. Neviděl jsem tam však ani jediné dílo z oboru politické ekonomie. Ta byla na palubě zřejmě přísně zakázána. Zjistil jsem zajímavou podrobnost: knihy byly řazeny bez ohledu na jazyk, v němž byly napsány. Toto řazení dokazovalo, že kapitán Nautilu může plynně číst jakoukoli knihu, kterou vezme náhodně do ruky.

Spatřil jsem zde mistrovská díla starých i moderních autorů, vlastně vše, co nejkrásnějšího lidstvo vytvořilo v historii, v poezii, v románu vědě, od Homéra po Victora Huga, od Xenofonta po Micheleta, od Rabelaise po George Sandovou. Ale hlavní část této knihovny tvořily knihy vědecké. Knihy o mechanice, balistice, hydrografii, meteorologii, zeměpise, geologii a jiné zabíraly tu místo neméně důležité než knihy přírodovědné. Pochopil jsem, že byly předmětem hlavního kapitánova studia. Spatřil jsem všechny spisy Humboldtovy a Aragovy, práce Foucaultovy, spisy Milna-Edwardse, knihy Henryho Sainte-Claira, Devilla, Charlese, Quatrefagese, Tyndalla, Faradayho, Bertholleta, Secchiho, Petermanna, Mauryho, Agassize a dalších autorů. Kromě toho (...)

(......)