Jules Verne
překlad: Václav Netušil

DVACET TISÍC MIL POD MOŘEM
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

KAPITOLA XIV

ČERNÁ ŘEKA

Část zemského povrchu pokrytá mořem měří 361 185 000 km2. Během vývoje naší Země byl stav žhavosti vystřídán stavem vodního zaplavení, kdy oceán byl na celé zeměkouli. V útvaru silurském se počaly objevovat vrcholy hor, z moře se vynořovaly ostrovy, při nových potopách zas mizely, znovu se vynořovaly, spojovaly se a vytvářely pevniny, které se konečně ustálily tak, jak je známe my. Pevniny a ostrovy zabraly oceánům 149 390 000 km2.

Uspořádání pevnin dovoluje rozdělit všechno vodstvo na čtyři části: Severní ledový oceán, Indický oceán, Atlantský oceán a Tichý oceán.

Tichý oceán se rozprostírá mezi oběma polárními kruhy na východ od Asie a na západ od Ameriky přes sto čtyřicet pět délkových stupňů. Je to nejklidnější oceán. Má široké a pomalé mořské proudy, střední rozdíly mezi přílivem a odlivem a hojné deště. To byl oceán, kterým jsem měl řízením osudu projíždět za tak podivných okolností.

"Pane profesore," řekl mi kapitán Nemo, "chcete-li, zjistíme si přesně naši polohu a určíme východiště naší plavby. Jsou tři Čtvrti na dvanáct. Vystoupíme teď na hladinu."

Kapitán stiskl třikrát tlačítko elektrického zvonku. Pumpy počaly vytlačovat vodu z nádrží. Ručička manometru ukazovala postupně různý tlak podle toho, jak Nautilus vystupoval, a pak se zastavila.

"Vynořili jsme se," řekl kapitán.

Odebral jsem se k hlavnímu schodišti, které vedlo na palubu. Vystoupil jsem po kovových schodech a otevřeným poklopem jsem vyšel na horní část Nautilu.

Plošina vyčnívala jen na osmdesát centimetrů. Příď a záď Nautilu prozrazovaly onen vřetenovitý tvar, kterým se ponorka podobala dlouhému doutníku. Všiml jsem si, že taškovitě se překrývající ocelové pláty se podobají šupinám na těle velkých pozemních plazů. Tím jsem si docela přirozeně vyložil fakt, že i s nejlepšími dalekohledy mohli lidé pokládat tuto ponorku za mořského živočicha.

Uprostřed paluby byl do lodního trupu napolo zapuštěn člun, který tvořil malý výčnělek. Vpředu a vzadu vyčnívaly dvě malé kabiny se skloněnými stěnami, uzavřené z jedné strany silnými čočkovitými skly. Jedna sloužila kormidelníkovi, který Nautilus řídil, z druhé zářil silný elektrický reflektor, svítící lodi na cestu.

Nebe bylo jasné a moře tak klidné, že dlouhé plavidlo ani nepociťovalo vlnění oceánu. Jen slabý východní vítr čeřil hladinu vod. Obzor byl čistý, bez mlhy, a proto jsme měli nejlepší rozhled.

V dohledu ponorky nebylo nic. Ani úskalí, ani ostrůvek. Ani Abraham Lincoln. Všude jen nesmírná, pustá vodní pláň.

Kapitán Nemo se sextantem v ruce změřil výšku slunce, která mu měla určit zeměpisnou šířku. Čekal několik minut, až se slunce dotkne čáry obzoru. Zatímco je pozoroval, nezachvěl se mu jediný sval, takže přístroj nemohl sedět pevněji ani v mramorové ruce.

"Poledne," řekl konečně. "Prosím, pane profesore..."

Rozhlédl jsem se naposled po moři, které je tu při japonských březích trochu nažloutlé, a sestoupil jsem do velkého salónu.

Kapitán tam zapsal své měření, vypočetl (...)

(......)