Jules Verne
překlad: Václav Netušil

DVACET TISÍC MIL POD MOŘEM
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

KAPITOLA XV

PÍSEMNÉ POZVÁNÍ

Nazítří, 9. listopadu, jsem se probudil až po dvanáctihodinovém spánku. Conseil se přišel podle svého zvyku zeptat, "jak se pan profesor vyspal", a nabídl mi své služby. Jeho kanadský přítel ještě spal.

Nechal jsem toho chlapíka dosyta vyžvatlat a ani jsem mu příliš neodpovídal. Zamýšlel jsem se nad nepřítomností kapitána Nema, který se neobjevil ani při našem včerejším sezení. Doufal jsem, že ho spatřím dnes.

Rychle jsem si oblékl své šaty z vláken měkkýšů. Conseil se nad jejich látkou už nejednou zamyslel. Řekl jsem mu, že byla vyrobena z hedvábných vláken, kterými se připoutávají ke skálám kýtovky, velmi hojný druh měkkýšů žijících při březích Středozemního moře. Kdysi se z těchto vláken dělaly krásné látky, punčochy a rukavice, neboť jsou měkká a velmi teplá. Posádka Nautilu se mohla oblékat opravdu levně, protože nebyla odkázána ani na bavlník, ani na ovce, ani na housenky bource morušového.

Když jsem se oblékl, odešel jsem do velkého salónu. Byl prázdný.

Ponořil jsem se do studia pokladů shromážděných ve skříních. Listoval jsem také v tlustých herbářích, plných nejvzácnějších mořských rostlin. Ač to byly rostliny suché, zachovaly si své obdivuhodné barvy.

Tak uplynul celý den a kapitán Nemo mě nepoctil svou návštěvou. Okna v salónu se neotevřela. Snad kapitán chtěl, aby nám ty krásné věci nezevšedněly.

Nautilus udržoval východoseverovýchodní směr. Plul rychlostí dvaadvaceti kilometrů za hodinu, stále v hloubce padesáti až šedesáti metrů.

Nazítří, 10. listopadu, jsem byl stejně opuštěn, stejně sám. Z posádky jsem nikoho nespatřil. Ned a Conseil strávili větší část dne se mnou. Podivovali se také kapitánově nevysvětlitelné nepřítomnosti. Nebyl ten zvláštní člověk nemocen? Nechtěl snad změnit své záměry s námi?

Přesto jsme se těšili, jak podotkl Conseil, naprosté volnosti a dostávali jsme výbornou stravu. Náš hostitel jednal přesně podle ujednání. Nemohli jsme si na nic naříkat. Ostatně podivný osud nás natolik odškodňoval, že jsme zatím neměli právo na něco si stěžovat.

Toho dne jsem si počal psát záznamy o všech našich dobrodružstvích, což mi umožňuje vyprávět o nich nyní s úzkostlivou přesností. Je zajímavé, že jsem si deník psal na papír vyrobený z mořské trávy.

Dne 11. listopadu za časného rána vnikl do Nautilu čerstvý vzduch a prozradil mi, že jsme se vynořili na hladinu oceánu, abychom obnovili zásobu kyslíku. Zamířil jsem k hlavnímu schodišti a vystoupil jsem na plošinu.

Bylo šest hodin. Nebe bylo zatažené, moře šedivé, ale klidné, jen mírně zvlněné. Doufal jsem v setkání s kapitánem. Přijde? Spatřil jsem tam jen kormidelníka zavřeného v jeho zasklené kabině. Posadil jsem se na výstupek vytvořený trupem člunu a vdechoval jsem s rozkoší solné výpary.

Pod slunečními paprsky se mlha rozplývala. Zářící denní hvězda už překročila východní obzor. V jejím jasu moře vzplálo jako v ohni. Vysoko rozptýlené mraky se zbarvily jinými tóny obdivuhodných odstínů a četné "beránky" věštily (...)

(......)