Jules Verne
překlad: Václav Netušil

DVACET TISÍC MIL POD MOŘEM
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

KAPITOLA XVI

PROCHÁZKA PODMOŘSKOU PLÁNÍ

Tato kabina sloužila vlastně jako zbrojnice a šatna Nautilu. Na stěnách viselo asi tucet skafandrů, čekajících na ty, kdož se chtějí projít po mořském dně.

Když je spatřil Ned Land, projevil k oblékání jasný odpor.

"Ale, ale, statečný Nede," řekl jsem mu, "vždyť lesy na ostrově Crespo jsou jen podmořské lesy!"

"Dobrá," řekl zklamaný harpunář, který už viděl, že jeho sny se rychle rozplývají. "A do těch Šatů polezete, pane Aronnaxi?"

"Musí to být, Nede."

"Dělejte si, co chcete," odpověděl harpunář s pokrčením ramen. "Já však, pokud mě někdo nedonutí, nevezmu to nikdy na sebe."

"Nikdo vás nutit nebude, mistře Lande," řekl kapitán Nemo.

"A Conseil se toho odváží?" ptal se Ned.

"Jdu všude s panem profesorem," odpověděl Conseil.

Na kapitánovo zavolání nám přišli dva muži z posádky pomoci při oblékání těžkých nepromokavých obleků z gumy beze švů; obleky byly upraveny tak, aby snesly i velmi značný tlak. Byla to zbroj poddajná a zároveň pevná. Oblek tvořily kalhoty a kabátec. Na konci nohavic byly velké boty s těžkou olověnou podrážkou. Tkanina kabátce byla vyztužena měděnými pruty, jež chránily hruď před vodním tlakem, ale umožňovaly plícím volné dýchání. Na konci rukávů byly jakési poddajné rukavice, které nijak nebránily pohybům ruky.

Tyto zdokonalené skafandry byly zřejmě mnohem lepší než neforemné korkové pancíře a jiné potápěčské obleky, vynalezené a vychvalované v 18. století.

Kapitán Nemo, jeden z jeho druhů - úplný Herkules, který musel mít úžasnou sílu -, Conseil a já jsme byli brzy oblečeni.

Zbývalo jen nasadit si kovovou přílbu. Dříve než jsme to udělali, prosil jsem kapitána Nema, abych si mohl prohlédnout připravené pušky.

Jeden z mužů posádky Nautilu mi podal prostou pušku, jejíž poměrně velká pažba byla zhotovena z ocelového plechu a uvnitř byla dutá. Dutina sloužila jako nádrž na stlačený vzduch, který vpouštěla do kovové hlavně záklopka ovládaná spušťadlem. Zásobník nábojů, vyhloubený v široké pažbě, byl naplněn dvaceti elektrickými střelami, které se pod tlakem pružiny vsouvaly automaticky do hlavně. Po každém výstřelu byl okamžitě připraven další náboj.

"Kapitáne Nemo," řekl jsem, "tato zbraň je dokonalá a lehce ovladatelná. Toužím si ji už jen vyzkoušet. Ale jak se dostaneme na dno moře?"

"Nautilus je teď na dně deset metrů pod hladinou, pane profesore, takže nám stačí prostě vyjít."

"A jak vyjdeme?"

"To uvidíte."

Kapitán Nemo si nasadil na hlavu kovovou přílbu. Já a Conseil jsme udělali totéž, přičemž jsme ještě zaslechli Kanaďanovo ironické přání dobrého lovu. Límec kabátu tvořil měděný kruh se závitem, do něhož se kovová přílba zašroubovala. Tři otvory zasklené silnými skly umožňovaly nám výhled všemi směry; stačilo jen otáčet hlavou. Jakmile byly přílby upevněny, začaly pracovat Rouquayrolovy přístroje připravené na zádech. Dýchalo se mi docela lehce.

S Ruhmkorffovou lampou u pasu a s puškou v ruce byl jsem připraven k odchodu. Ale mám-li být upřímný, (...)

(......)